Jaké byly možnosti získat agenta STB?

• získán na základě dobrovolnosti, ideální byly „vlastenecké“ nebo „třídně uvědomělé“ pohnutky
• zavázán na základě kompromitujících materiálů
• získán za výhody (materiální i nemateriální odměny)

Zdroj: https://www.ab­scr.cz/jmenne-evidence/evidencni-zaznamy-a-archivni-pomucky-vysvetlivky-zkratky/vysvetlivky-k-evidencnim-pomuckam/

Bylo potřeba nějakým způsobem lézt do řiti systému, jinak bez šance, ostatně nic se nezměnilo, platí i dnes, pokud chce člověk být v systému úspěšným. Nemůžeš si přijít a změnit systém (chápej jako mít úspěch, něco dokázat), aniž bys ho následoval. Ne ne, nemožné.

Udavačství (denunciace) je anonymní či veřejné obvinění (čili udání) osoby nebo skupiny osob, nezřídka z nízkých osobních či politických pohnutek, od kterého si udavač slibuje osobní prospěch a nebo na něm má osobní zájem.[zdroj?] Udavač je obvykle nazýván konfident nebo informátor.

Karel VI. (hlava habsburské monarchie a od roku 1723 český král) vydal dne 25. 12. 1725 tři právní dokumenty proti českým evangelíkům (tzv. kacířům). Kromě trestů smrti, práce na galejích a konfiskace majetku dal veřejně vyhlásit odměny pro udavače ve výši: 100 zlatých za udání kacíře, 200 zlatých tomu, kdo kacíře dopraví k soudu či třetinu zkonfiskovaného zboží formanů rozvážejících zakázané knihy. Zaručuje se za utajení udavačova jména. Pražský arcibiskup Antonín Petr Příchovský z Příchovic poslal do všech krajů jezuity, kteří metodou cukru (peněz či podílu na zkonfiskovaném majetku) a biče (nucené práce aj.) rekatolizovali český národ.[1] 20–25 procent obyvatel ze země uprchlo.[2][3]

V Čechách a na Moravě má jakékoliv informování vlivem historie režimů, které obyvatelstvo považovalo za nepřátelské[4] (k udávání a kolaboraci s mocí bylo obyvatelstvo i později systémově nuceno bachovským policejním absolutismem[5] i nacistickým a komunistickým režimem), negativní až zesměšňující pověst, což je také příčinou, že všechny výrazy, jimiž se tato činnost dá označit, nesou negativní konotace.[4] Známým konfidentem byl Karel Sabina.

Starší právní nauka užívala pojem „udavač“ („denunciant“) i jako neutrální označení osoby, která podá státnímu orgánu podnět pro zahájení jakéhokoli řízení, které je oprávněn státní orgán zahájit z moci úřední (bez návrhu soukromé osoby), především tedy trestní řízení. V novější době takto působí trestní oznámení.

Udavačství může být motivováno strachem či nenávistí s cílem uškodit. V totalitních režimech se toto jednání označuje jako kolaborace, kdy udavačovi nehrozí postih a je mu slibována odměna. Demagogové označují jako udavačství prosté oznámení s cílem upozornit na nespravedlnost (např. whistleblowing), kdy oznamovateli naopak hrozí šikana ze strany zaměstnavatele či anonymní výhrůžky.

Zdroj: https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Udava%C4%8Dstv%­C3%AD