Jaké jsou vaše vzpomínky na tábor?

Zažil jsem spoustu táborů a vzpomínky jsou jen ty nejlepší.

Tenkrát jsem z tábora mámě napsala, že už nikdy do žádnýho takovýho koncentráku nepojedu, teda lépe řečeno, chtěla jsem to napsat, ale vedoucí tábora si mě zavolal a ptal se mě, proč takový věci píšu. Takže ke všemu nám četli poštu – super. V noci se nedalo spát, potože tam řvali opilí vedoucí a pak se během dne drželi za hlavu a byli nervní, protože se neměli kdy pořádně dospat. Neměli jsme žádný program, takže jsme buď zlobili, nebo se nudili, někdo pořád jen bulel, třeba jako já a někdo byl rád, že není žádný dozor, tak asi tak…

Převážně špatné. Psala jsem taky zoufalé dopisy jako Samba. Stýskalo se mi po domově a ostatní holky z chatky mě šikanovaly a měly ze mě akorát srandu. Hlavně když jsem v 10ti letech chytla vši, máma se se mnou nepárala a šla jsem dohola a „jela s mechem pod šátkem“. Program byl ale vcelku bohatý – vždycky jsem si odvezla diplomy, první místo z petangue každý rok, pak vázání uzlů a morseovka, dál už si nevzpomenu. Měli jsme na návštěvě třeba šermíře, kouzelníka, probíhala Miss a Missák, vždy bylo dané hlavní téma (kouzelnické, pirátské či tak něco..), 10 družstev, směska lidí z různých oddílů a každý den nějaký úkol, to bylo vymyšlené opravdu pěkně, když se nad tím teď zamyslím. No a třeba tak dvakrát do týdne byla „díza“ a pamatuju si, že jsem tancovala ploužáky s klukem, který se jmenoval Ondra Máslo a všechny holky se mi za to smály. Ale bylo to hezký… :)

První den sem se pochcal, ale tak moc sem se styděl, že sem to nikomu neřek a další tři tejdny sem v tom musel spát.

Vesměs dobré. Vždycky jsem se brzo s někým skamarádil a užil jsem si to. Bylo to ještě v 80 letech.

Na táboře jsem byla asi dvakrát v životě. Pokaždé jsme spali pod stany a myli se za tu dobu asi dvakrát. Dodnes nesnáším kempy a kdyby mě někdo chtěl vzít na dovču tohoto typu, tak bych se musela asi hodně přemáhat než bych mu na to kývla 🙂

jezdila jsem na tábor každý rok se ségrou (dvojčetem)
vždy se nám tam líbilo a byla švanda, perfekní stravu a
bezva hry pro nás připravili naši vedoucí, bobříka odvahy
to už dnešní děcka ani neznaj a jak jsme se báli všichni,
když jsme měli držet v noci stráž jen s baterkou a dva to
jsme se třásli, jak něco zapraskalo, ale vzpomínky jsou
krásný, jak jsme si prali v ledový Šumavský řece prádlo
i to bylo super, ohníčky s buřtama mňam mňam kytára
písničky 😁

Víceméně špatné. Zažil jsem ji vícero, po delším cestování jako spolujezdec mám průjem, jednou mne ve spánku popichal roj včel v chatce, v bazénu bylo prasklé potrubí, já se hlupák o něj opíral břichem (krásná masáž) a další týden jsem nemohl dělat lehsedy a nikterak hýbat břichem.
Na posledním jsem si zlomil palec, od té doby raději nikam pod dohled, raději na noc někam sám vypadnout.