Odolávat náporu pouště a nedostatku dešťových srážek dokážou
keřovité čínské tamaryšky a ruský olivovník. V chilské poušti Atamana
užaslý návštěvník spatří orchidej, lilii či vlčí mák. Pouště
Arabského poloostrova osvěžují tamaryšky a nízké akácie, jejichž
kořeny hledají vodu až v patnáctimetrové hloubce. Ještě hlouběji
dosáhne lebeda a nechybí zde ani pelyněk. Kořeny se často rozprostírají
široko daleko, aby zachytily sebemenší vláhu, i z ranní rosy.
Pleskání dešťových kapek připomíná kouzelný proutek, k životu se
probudí cibule i hlízy dlouhodobě spící pod zemí, právě tak jako
tisíce různých semen na uschlých lodyhách. Je to jako výbuch nálože a
suchopárná pustina se rozzáří mnoha pestrými barvami. Bohužel to trvá
jen pár týdnů a tyto rostliny zvané efeméry překotně rostou, kvetou,
vytvářejí semena pro budoucnost a zase umírají. Chuť na slanou půdu,
třeba u pouštních slaných jezer, mají rostliny zvané halofyty –
například slanorožec či slanobýl, pelyněk, lebeda či vzrostlý
tamaryšek.
Ani kaktusy to nemají snadné
V ryze pouštních podmínkách roste asi 25 % druhů kaktusů.
V severoamerické Sonorské poušti až lesní porost připomínají
svícovité saguerové kaktusy. Ze Střední Ameriky pocházejí přízemní
růžice suchomilné agáve plné životodárné tekutiny. Původem z tropické
Ameriky je kaktusovitá opuncie, která nyní zdárně žije i v suchých
oblastech Afriky.
podle časopisu 21.století
0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvek