Nevím, co považujete za kariéru, ale po celou dobu svého života u mě přetrvávají „rodičovské“ rady, abych při setkání s lidmi, pokud něco potřebuji, nezapomíala na slova Prosím, děkuji.

Za samozejmé považuji i pozdravy při setkání i rozloučení.

Ale vzpomněla jsem si na jednu radu " – snaž se dělat vše tak, jak nejlépe dovedeš, protože za chyby se platí …

Upravil/a: annas

„Máš len dve možnosti: chceš, alebo nechceš. Iná možnosť nie je, ak chceš túto prácu robiť, rob ju naplno, ak nechceš tak konať, choď preč.“
To sú slová počas môjho prvého dňa praxe, slová jednoduchej starej ženy (pre mňa „mladé ucho“ starena, veď už mala okolo 40 rokov) nie učiteľky, nie vedúcej, ale takej obyčajnej, aké stretávame denne…

Radu? Co se v mládí naučíš, ve stáří jak když najdeš. Nikdy nepodceňuj vzdělání, rozšiřuje totiž naprosto možnosti.

Nevěř chvále, nevěř haně, nevěř ani stisknutí dlaně!
To, že někomu nevěříš, nemáš napsané na čele, tudíž se můžes klidně tvářit, že jseš v pohodě.
Důvěřuj, ale prověřuj.
Věřit, nebo se tvářit že věříš můžeš všem a všechno, ale jen když o nic nejde.

Dělej to, co nikdo jiný nedělá.
Od otce.

V běžném pracovním provozu s vaším zdr.problémem práci nenajdete.Pro vás by byly nejvhodnější Chráněné dílny nebo ať vám zvýší důchod.

Zdroj: ZOD

Upravil/a: jirka F

Táta mi říkával: „Co děláš, dělej rád:“ ale já tenkrát na to: „Lepší je, dělej, co děláš rád.“