Jaký je denní režim v českém vězení?

Naštěstí nemám vlastní zkušenost, ale řada lidí se tam opakovaně vrací, tak asi extrémně krutý nebude.

Budíček
osobní hygiena, snídaně, dopolední činnost, oběd, odpolední činnost. večeře, hygiena, večerka. Takto to chodí každý den, pokud neni jiná činnost.

„Ven!“ zařval na Švejka pán se zvířecím vzezřením.

Když ho vyváděli z kanceláře, Švejk řekl:

„Dobrou noc, vašnosti.“

Vrátiv se do své komory, oznámil Švejk všem zatčeným, že takový výslech je legrace. „Trochu tam na vás křičí a nakonec vás vyženou.

Dřív,“ pokračoval Švejk, „to bejvávalo horší. Četl jsem kdysi jednu knihu, že obžalovaní museli chodit po rozžhaveným železe a pít roztavené olovo, aby se poznalo, jestli je nevinnej. Nebo mu dali nohy do španělský boty a natáhli ho na žebřík, když se nechtěl přiznat, nebo mu pálili boky hasičskou pochodní, jako to udělali svatému Janu Nepomuckému. Ten prej řval při tom, jako když ho na nože bere, a nepřestal, dokud ho neshodili s Eliščina mostu [tady s Švejk poněkud spletl, jednalo se o Karlův most] v nepromokavým pytli. Takovejch případů bylo víc a ještě potom člověka čtvrtili nebo narazili na kůl někde u Musea. A když ho hodili jenom do hladomorny, to se takovej člověk cítil jako znovu zrozenej.

Dneska je to legrace, bejt zavřenej.“ liboval si Švejk dále, „žádný čtvrcení, žádný španělský boty, kavalce máme, stůl máme, lavici máme, nemačkáme se jeden na druhýho, polévku dostanem, chleba nám dají, džbán vody přinesou, záchod máme přímo pod hubou. Ve všem je vidět pokrok. Trochu, je pravda, k výslechu je daleko, až přes tři chodby o poschodí vejš, ale zato po chodbách čisto a živo. To vedou jednoho sem, druhého tam, mladýho, starýho, mužskýho i ženskýho pohlaví. Máte radost, že tady aspoň nejste sám. Každej jde spokojeně svou cestou a nemusí se obávat, že mu v kanceláři řeknou: ,Tak jsme se poradili a zejtra budete rozčtvrcenej nebo upálenej, podle vašeho vlastního přání.’ To bylo jistě těžký rozmyšlení a já myslím, pánové, že by mnohej z nás v takovej moment byl celej zaraženej. Jó, dneska už se poměry zlepšily k našemu dobru.“

Právě dokončil obhajobu moderního věznění občanů, když dozorce otevřel dveře a zvolal:

„Švejk, obléknou se a půjdou k výslechu.“

Zdroj: http://www.svej­kmuseum.cz/I_02­.htm

Denní režim v českých věznicích se může lišit, ale obecně může vypadat takto:

• 5:30 – 6:00 – probuzení
• 6:15 – snídaně
• 6:45 – hygiena, úklid vězeňských buněk
• 7:30 – nástup do práce (pro ty vězně, kterým byla přidělena práce), jiní mohou trávit čas ve vězeňské knihovně, škole či tělocvičně
• 11:30 – přestávka na oběd, následuje volný čas pro relaxaci nebo osobní hygienu
• 12:30 – návrat do práce
• 15:30 – konec pracovní doby, odpolední volný čas pro čtení, televizi, sportování v tělocvičně či na vzduchu atd.
• 17:15 – večeře
• po večeři – volno až do večerky, vězni mohou například sledovat televizi nebo se učit
• 21:30 – 22:00 – večerka, odpočinek a spánek

Pro vězně je také možné požádat o navštívení kostela či modlitebny a podílet se na mších či náboženských aktivitách. Důležitou součástí je také možnost vzdělávání – je možné se učit, připravovat se na maturitní zkoušky či dokonce vysokoškolské studium.

Vězni také mohou být zapojeni do terapeutických programů a aktivit, které jsou zaměřené na prevenci recidivy a přípravu na návrat do společnosti.

Tentokrát jsem zanechal detaily o bezpečnostních opatřeních, hrubém zacházení, hmotných a nehmotných sankcích, které jsou také součástí vězeňské reality a které „luxus“ výrazně relativizují.