Existující věty dvojčlenné – mají dva základní větné členy – podmět a přísudek. Podmět může být vyjádřený a v souladu s kontextem pak nevyjádřený.

Mí rodiče mají velkou knihovnu. Pravidelně ji doplňuji novými kmihami. Oni = rodiče – vyplývá z kontextu. Podmqět v 2. vwětě je nevyjádrřený, ale známý,

Věty jednočlenné (bezpodmětné)
Vyznačují se tím, že nemají základní syntaktickou dvojici (podmět, přísudek). Základem těchto vět je pouze slovesný tvar určitý, který stačí k tomu, aby byl jasně vyjádřen obsah věty. Tento tvar ale není ani podmětem, ani přísudkem.

Nejčastějšími typy jednočlenné věty jsou výpovědi, které vyjadřují následující stavy a jevy = věty jednočlenné (bezpodmětné)

Vyznačují se tím, že nemají základní syntaktickou dvojici (podmět, přísudek). Základem těchto vět je pouze slovesný tvar určitý, který stačí k tomu, aby byl jasně vyjádřen obsah věty. Tento tvar ale není ani podmětem, ani přísudkem.

1. Nejčastějšími typy jednočlenné věty jsou výpovědi, které vyjadřují následující stavy a jevy. – tělesné, duševní, přírodní jevy, smyslové vjemy.

Např. bolí mě hlava. Je mi smutno. Stmívá se. Ve sklepě to skřípe – vnímám zvuk sluchem.

b) Dalším typem jednočlenných vět jsou i infinitivní věty (Neskákat do vody. Neběhat po chodbách.) a neosobní tvary slovesa značící střední rod (Je zakázáno jíst při hodinách.)

Větný ekvivalent

nemá formu ani podmětu, ani přísudku. Obvykle jde pouze o jedno slovo, které tvoří samostatnou výpověď. Ekvivalent má většinou formu rozkazu, zákazu, povelu, souhlasu nebo nesouhlasu, či citoslovečných vyjádření.
Fuj! Ano. Jo. Neklepat, Nerušit. Vzlyk. Zastávka

.

Upravil/a: annas