Ve vypravování musí být děj, příběh, zápetka tak, aby si je čtenář mohl představit. Autor může vyprávět postupně, odbočit od děje, využít i popisu, např. místa, kde se příběh odehrává.
Není nutné užívat přímou řeč, ale slouží k oživení, rovněž nezáleží na délce vět. Může vypravovat autor er formou (on) o někom, nebo ich formou – vypravuje sám o tom, co prožil.
Popis – sled informací, popisuje části předmětu apod., jejich vzájemné vztahy = celkový obraz jevu. Důležitá je přehlednost, uspořádanost, postupnost.
Samozřejmě rozdíl je v užití jazyka.
Ondro, otázky převažují v úvaze.
0 Nominace Nahlásit |
vypravování musí mít zápletku, nějaký příběh napínavý a musí
obsahovat přímou řeč, nejlépe krátké věty a taky otázky…
A popis je prostě popis něčeho. :)
Doplňuji:
Annas: my jsme to nedávno psali ve škole a učitelka nám říkala, co
vypravování musí obsahovat. Píšu to z vlastní zkušenosti a ne někde
z webu. :)
Upravil/a: ondra07
0 Nominace Nahlásit |
Ondro, pochopila jsem, že to píšeš podle vlastních zkušeností. Ale já jich mám určitě mnohem víc než ty, protože …
Nás to ve škole učitel učil tak,jako to napsala Annas,akorát věty nesměly být dlouhé. Ale jinak vše tak,jak píše Annas…:-)
Andělé, děkuji. Domnívám se, že si Ondra popletl částečně úvahu – otázky. Přímá řeč opravdu ve vypravování být nemusí. Pojem dlouhá věta je relativní. Ale ve škole je lepší se příliš dlouhým větám vyhnout, protože ne všichni jsou stylisticky zdatní. Vezměte si některý monolog, který může mít rozsah několika řádků.