Jaký je zde rozdíl mezi státním a soukromým sektorem?

Znárodnění je cesta do pekel. Jakmile se příliš do něčeho fušuje stát, vede to k úpadku. Pokud se firma neprosadila na trhu, případně se ekonomicky potápí, nedá se nic dělat, to je kapitalismus, to je trh. Státní firma je řekl bych neskutečný paskvil, který se jen podílí na pokřivení tržního mechanismu a ničí konkurenční prostředí, protože má vládu v podstatě za zadkem a samozřejmě ano, díry zalepují daňoví poplatníci. Takový Andrejko je krásný příklad sosáče, který žije na dotacích, který příkladně propojil státní sektor s vlastním byznysem.

A poznámka: Dotace bych zrušil, je to socialistický, neefektivní a nákladný proces, který zase jen křiví tržní prostředí. Je jedno jak nastavíte podmínky, vždy se najde někdo, kdo najde díru v politice dotací, tento systém jen bičuje malé a střední podnikatele, kteří neuvidí z dotací ani polovinu. EU v tomto nevěřím, proč taky? Je to socialistický moloch na přerozdělování pe­něz.

Upravil/a: Dvorní šašek

Privatizace zisků a socializace ztrát je obvyklý problém. Samozřejmě, že zestátnění nepomůže lepšímu hospodaření (stát není lepší hospodář než soukromník a zisk obvykle není tak velký, aby to otočil). Zestátnění obvykle nastupuje, když je potřeba zachovat činnost klíčových, většinou síťových odvětví (železnice, vodárenství, energetika …), což obvykle obsahuje oddlužení (na účet státu). Po pár letech se zase může privatizovat … :-/
Takže z mého pohledu to není o formě vlastnictví, ale spíš o nastavení podmínek (třeba v dopravě nastavení dotací a pak ať už je dopravce státní nebo soukromý, je to jedno)

Pokud firma není schopná fungovat, tak se může pokusit o prodej, nebo zkrachuje. Pokud je to firma velká, s dopadem na okolní populaci, může zkusit za pomoci státu požádat o půjčku, většinou ale banky požadují restrukturalizaci. Také má na to vliv čím se ta firma zabývá, jestli to má vůbec perspektivu.
Jinak státní firmu řídí stát a má většinou přebujelý aparát. Soukromou firmu může řídit jednotlivec, nebo třeba jako S.R.o a pod. Soukromá firma si většinou vystačí se zlomkem úředníků proti státní.

Tak British Railways byly privatisovány od roku 1994, záchranáři a zdravotní sestry spadají pod National Health Service, tedy, národní zdravotní službu, kterýžto systém UK sdílí už jen s Kubou, Kanadou a Korejskou lidově demokratickou republikou. Tam není co znárodňovat, protože neznárodníš, co znárodněno jest. 😅

Podívej se do Horních Uher: tam železniční dopravu objednává a subvencuje stát, nikoli kraje (a obce). Těch tratí bez pravidelné osobní dopravy je více, než u nás a stejně tak mají bačové více tratí, na kterých je minimální, nebo jen weekendový / saisonní provoz. Na druhou stranu z Košic do Preßburgu (ekvivalent Praha – Moravská Ostrava) odjedeš i večer a není to o tom, že ZSSK odjíždí v 8:00 AM, DrezínoJet v 8.01 AM, LEO porno express v 8.02 AM, v 8:03 AM jede pendolino ČD, v 8:04 AM Arriva Szynobus Kolejówy internacionalny a další vlak jede až v 5:30 PM (obrazně řečeno). Servis je obecně horší, ale vozový park o kousíček modernější, celkově to připomíná dopravní neobslužnost Ústecké lidově demokratické republiky.

Prostě a jednoduše, všecko má své výhody a nevýhody, svět není černobílý.

U většiny odvětví, a zejména u služeb, však platí, že co stát řídí blbě řídí. Je to dáno tím, že stát tě neseřve, nepochválí, nepohladí, nenakopeš ho do prdele. Stát je fiktivní osoba, není to „pan chef“ z Botostroje, proti kterému může Joska zakládat na Bystřičce organisaci, když po cestě přespí u Kábrta.

Socialistický stát, což UK je, a my taky, si nikdy nemůže dovolit zaplatit nejlepší pracovníky, takže se vesele tuneluje, aby se to „krylo“. Je to res publica, takže všech, takže vlastně ničí. Neřídí se to obvyklými business vztahy, ale právem, no a právo je malicherné, těžkopádné, a když opravdu zasáhne, tak je to takový slon v porcelánu. Taky je to ultima ratio, že, nebo by být mělo, ve většině případů.

Můžeš se podívat na vyspělý socialistický národ Korejců & Zemi jitřní svěžesti. Věčnému vůdci vysoce váženému soudruhu Kim Il Sungovi se, svého času, povedlo soukromé vlastnictví zlikvidovat zcela. Bytový fond vlastní stát, soukromé vlastnictví motorových vozidel je neústavní, no a v té době byl přídělový systém prakticky na všecko, výplata sloužila na nákup tabáku, novin, nebo knížky, zbytek soudruzi fasovali od státu přídělovým systémem. Pyongyang má bulváry o šesti pruzích v každém směru, ale po jejich okrajích se šourá secondhandová tramway rychlostí ne o moc větší, než je rychlost chůze, a v každém oblouku jsou rýhy od vykolejených vozů. A to je to, prosím pěkně, tramwayový systém z let 1989 – 1991! Elektrisace KLDR je chloubou rozvojového světa (90%), ovšem mimo Pyongyang tu elektřinu pouští na narozeniny Věčného vůdce a někdy i jindy, když není sucho. Mají nejvyšší vítězný oblouk na světě a věž Juche a největší hotel na světě (arciť pořád nedostavěný), ale Reunification Highway Pyongyang – Kaesong (- Seoul) je stavěná podle dálničního stavitelství SSSR 30. – 40. let, a to je z let 1987 – 1992. Jo, a je hrbatá, jak „dobrý den, já jsem Bloud, VelBloud!“ Potěmkiády, atomový program, ale fabryka plní plán na 30%, a to stěží, protože na víc není proud, a kdyby to vyprodukovali, nejsou vozy, ani palivo, a tak by nebylo co s tím.

Ne, ne, socialisací ekonomiky se nic k dobrému nevyřeší.

Dovolil bych si jednoduše shrnout tak, že prozápadní ekonomika jde mílovými kroky do kopru a Vánoce rozhodně nepomohou, ale… Máme teď o svátcích jedinečnou příležitost se na sebe více usmívat, třeba abychom zapomněli, kdo jsme coby společnost zač- to je jedno proč. 🤷‍♂️

Hezké svátky, Ametystíku (; 😘

Ještě před pár desítkami let se radilo, aby každý šel pracovat do soukromého sektoru. Dnes je to, minimálně dle mě a mých nejbližších, ale troufám si říct i objektivně, daleko horší, než pracovat ve státním sektoru. Já jako učitel, co dříve pracoval jako překladatel v plynárně a nejmenované české pobočce německé společnosti, mohu soudit. A jako učitel mám dvojnásob, oproti tomu, co jsem měl v plynárně. Tehdy jsem měl ale ještě menší plat než uklízečka. Zařizoval jsem tam skoro vše já (častokrát i mimo překladatelskou činnost, protože moje pozice byla „asistentka“). Dokonce jsem pověřen tím, že jsem musel objíždět obchody a kupovat občerstvení, a to přitom nemám řidičský průkaz. Ale teď, za poslední vlády, se naštěstí do školství konečně přilily peníze. Napíšu to na rovinu, jsou to Babišovy peníze. Nebýt jeho, tak učitelé ani nebudou. Ale samozřejmě, třeba takové Finsko, to je ještě vyšší level. Děkuju.

Otázka má NESMÍRNĚ VELKÝ „záběr“ a sebestručnější dostatečně výstižná odpověď by byla úplný traktát. Potíž je v tom, že do hry vstupují často protichůdné faktory (např. státní/strategické zájmy státu) vs přirozená dynamika obchodu/výroby/so­ciálních vymožeností (jako zaměstnanosti, důchody apod.).

NEEXISTUJE (nebo mi alespoň není znám) uspokojivý model, který by nakrmil všechny vlky (a to, že by to dokázal TAK, že by „koza zůstala celá“ je totální iluze). On i tzv. „státní kapitalismus“, který vypadá na první pohled impozantně (Čína) se dříve nebo později taktéž zvrhne do eurozápadní tragédie (to co se provozuje zde u nás NEMÁ slušný název), to je podle mne nevyhnutelné.

Nikdy nic není zadarmo a žádné hospodářské perpetuum mobile neexistuje. Něco za něco, tak to prostě JE. Bohužel v našem systému je stát primárně DOJNÁ KRÁVA, na které a SKRZE KTEROU mnozí parazitují (ač by měla pokud možno co nejvyváženěji sloužit všem). To se pak LEHCE stane, že stát nedokáže pořádně zabezpečit ani elementární funkce, pro které ho máme (a víc než tučně krmíme). Plýtvání, mrhání prostředky na všechny způsoby včetně dnes již nepřetržitých a přehlížených zlodějen spolu s NULOVOU reálnou zodpovědností je jeden z hlavních důvodů vší bídy a hospodářského srabu havloidní dem(ent)okracie. Pak se člověk nemůže divit, že energie je dražší, než jinde, potraviny a vlastně VŠECHNO taktéž. 😕

Já jsem toho názoru, že pokud stát chce mít víc peněz, tak by měl umět si vydělat, to znamená mít firmy a vydělat si. Misto toho jde a ještě víc oškube lid. Itálie má nejvíc státních podniků v eu a funguje to. Ve Volkswagenu má německý stát třtinový podíl. A z toho jím teče tolik penízků, že by mohli založit další stát.