Podle toho, jaký vyfasuješ sousedy a taky jaký jsi ty sám. Bydlela jsem v paneláku hodně dlouho a byla jsem ráda, že můžu zmizet konečně do svýho. Měli jsme na patře Romy a teda to byl očistec, pak jednu bábu, co šmírovala kukátkem, pod námi byli vzhůru jen v noci, to věděli všichni, nad náma ok, ale kvůli těm Romům jsem prostě druhý pokoj mého bytu nemohla používat, protože tam řvali jak hovádka celý den, celou noc, pořád…Neuklízeli, spíš naopak, bylo to hrozný. Ani na návštěvu jsem neměla náladu, protože bych se musela stydět, kde to bydlím, až později se prostě nějak odhlasovalo, nebo co (už si nevzpomínám) aby odtamtud vypadli, ale to bylo v době, kdy jsem se stěhovala pryč i já, jen mi ještě stihli šlohnout plno věcí během toho stěhování, kdy jsem sama nestíhala dávat pozor na všechny věci u výtahu, ale už jsem to nechala být, jen jsem jim strčila do schránky dopis o tom, co si o nich myslím.

Jako člověk, který většinu života prožil v rodinném domě se podělím o několik svých předsudků a představ o životě v paneláku:

• Hluk. Ovšem není panelák jako panelák. Mám příbuzné, kteří žijí v paneláku a jejich byt je naprosto tichý. V jiných králikárnách slyšíte výtah, splachování, kravál z chodby, kravál zvenku, kravál shora, kravál zdola.
• Společenství vlastníků. Čím větší společenství, tím větší pravděpodobnost, že se v něm vyskytne debil. Platí zároveň, že čím větší společenství, tím větší debil se v něm vyskytne a tím více debilů se v něm vyskytne.
• Fond oprav. Nedokážu si představit, jak těžko se vymáhají peníze do fondu oprav třeba od člověka, pro kterého je mají vyšší prioritu rum, cigarety a automaty než fond.
• Úklid. Když vidím ty růžice na každém patře, tak mi vyskakují vyrážky jen když si představím, že bych musel respektovat nějaké podobné udělátko.
• Lidi. V paneláku prakticky neznámí. Některé si pamatujete ze schůzí SVJ. Některé nepotkáte za 40 let ani jednou. U některých lidí potkáváte na schodech jenom jejich návštěvy, což vám u dealerů drog a prostitutek působí pramalé potěšení.
• Psi. Dneska má kdekdo v bytě psa. Pes chčije, sere, štěká a někdy chce i útočit. Tím je řečeno vše.
• Architektura a urbanistika. Z hlediska obou oborů je takové panelové sídliště prostě hnus. Nazdar.
• Lebensraum. Když na to máte, koupíte si chalupu. Když na to nemáte, máte na svou seberalizaci balkón. Ten zaplníte krámama, které se vám nevejdou do bytu, když sklepní kóje je už plná. Balkón je naprosto nevhodný ke grilování, o čemž vás pravidelně přesvědčuje soused zezdola, který na něm pravidelně griluje.

Jestli se mnou chce někdo polemizovat, tak hurá do diskuze.

Upravil/a: quentos

Jak kde, ale hlavně zaleží na lidech.
Sám bydlím v paneláku a pohoda.

Upravil/a: quentos

Vše podstatné už bylo řečeno. Jelikož jsem dětství prožil také v rodinném domě, zbývá mi už jen dodat, že jedním z kladů bydlení v paneláku je ústřední topení. Není to ovšem klad vždy, protože když začne zima dřív než topná sezóna, máte pak doma chvíli sibiř.

V původně družstevním paneláku žijeme od roku 1973. Barák se nachází uprostřed zeleně a lesních stromů. Sídliště i dům jsou po revitalizaci, vládne zde klid a pořádek. Nachází se blízko městského centra, nemocnice i pěti supermarketů. Nemáme problémy s neplatiči ani s nepřizpůsobivými jedinci. Bydlo bychom ani za nic neměnili. Přes léto kombinujeme pobyty ve městě s pohostinností naší chalupy. Tam za námi zajíždějí děti a vnoučata. Pro všechny je zde takový případně i celoročně obyvatelný malý ráj.

V paneláku jsem bydlela na vysokoškolských kolejích. Nebylo to tam špatné, ráda vzpomínám.

Život v paneláku je hnusný,jinak to napsat neumím.
Tam bych se ukousal nudou.

Jaký? Boží!

U nás, v paneláků je docela dost sousedů, kteří jsou nápomocni vyhovět.

Mimo starších lidí- důchodců prvním vchodě bydlí: Judr., Mudr. a autodopravce.
Ve druhém já, elektrikář slaboproud, prodavačka v řeznictví, soukromý zemědělec a agronom a ve třetím lesník, traktorista, prodavačka v potravinách a kolega řezník.
A když někdo něco potřebuje z vyjmenovaných, stačí obejít panelák.

Upravil/a: anonym

…jaký je život v paneláku nevím,ale jednou jsem přijel za příbuznejma na návštěvu a "zrovna " nefungoval výtah,bydleli někde asi v 5,6 patře >>> to my stačilo…

po cca. 40 letech z vesnického domu do paneláku a ještě k tomu v Praze. sousedi nic moc, dohodnout se na něčem není možné. všude auta, že nejde večer zaparkovat, tak jsem si pronajal garáž. chybí mi krb, gril, sekání trávy, bazén, dílna. je jen otázka času, kdy prodáme byt a zase půjdeme na vesnici, ale kam, když se všude v okolí staví a ten klid už se jen tak nenajde

Mám zkušenosti s bydlením v paneláku i rod.domku. Když pominu lidský faktor,tedy nepříjemné sousedy a štěkoty psů,ak bych to zhrnula takto. Panelák je pro lenochy a hodně vytížené lidi,kteří přijdou z práce domů a jsou rádi,že dýchají a pokud mohou seknou sebou na gauč.Nemusí 2× týdně sekat trávu,ale ani nevypijí kafe pod ořechem.Do práce se většinou dostanou jen MHD,což je v zimě k nezaplacení a děti nemusí cestovat do školy vlakem nebo busem,pokud nemají to štěstí,že je v obci škola.Já jsem dětství prožila v paneláku a klidně bych se tam na staré roky vrátila. Jediné příjemné bylo,vypustit děti na zahradu.Ale rychle vyrostly a pak jsem se bála,když jezdily za kámoši vlakem.Jinak RD je jako bezedná studna na peníze.