Jaký máte názor na krajany (občany ČR), kteří dosáhli úspěchu v zahraničí?

přeji jim to

Opravdu velká spousta Čechů bydlí někde v zahraničí… kolikrát se ani nedají brát jako Češi. Obzvlášť ti, co jsou tam už přes generace, potomci přistěhovalců nebo ti, co tam bydlí natrvalo, někteří mají i změněné občanství, někteří mají dvojí, někteří si ho nezměnili jen proto, že jim to nedovolily tamní podmínky pro nabytí občanství (tj. nesplnili například mnohaletý pobyt v té zemi). Statisíce českých občanů jsou v zahraničí a ještě víc osob, původem z Česka, kteří ovšem nemají české občanství, žijí v zahraničí. Někteří z nich už jsou samozřejmě třeba vnuci migrantů, ale to je celkem jedno. To jsou prostě miliony (původem) Čechů a mnoho z nich je úspěšných. Ale plno z nich se prostě nedají nazvat Čechy (a pro ně to není zahraničí, ale domov).
Každopádně úspěch jako úspěch, je mi jedno odkud ten člověk pochází. Na národnost nehledím téměř nikdy. Pokud je člověk úspěšný, tak je to (většinou) chvályhodné… ve všelijakých obalstech. Protiví se mi jen „umělci“ (tím nemyslím malíře a podobně, ale herce a zpěváky, tedy celebrity. Přesto tihle jsou jedni z mála úspěšných, kteří zároveň za to sklízí ovace, ale zrovna tenhle typ úspěchu zase není nic až tak vyjímečného, prostě přeceňovaní VIP, kteří jsou vlivní a známí, jednoduše proto, že jsou známí).

Různí nadnárodní podnikatelé dosáhli a dosahují úspěchu v zahraničí. Taky respekt (přestože téměř KAŽDÝ Čech je bude odsuzovat, protože jsou úspěšní, bohatí a samozřejmě něco takového „není možné“ zákonně a čestně, takže jsou to „zloději a podvodníci“).
Nejzajímavější a možná i nejúspěšnější v zahraničí jsou (za mě) hlavně čeští archeologové, kteří jsou profesionální a mohou si připsat plno zásluh v několika zemích.

Úspěch a oudsouzení jde u plebsu (dnes průměrný občan) ruku v ruce, ať je většinou sebelepší. Oni neradi lidi, kteří jsou úspěšní (omezenost, předsudky, závist, ego, nepřátelství, různé psychické a charakterové problémy, často i „dělnická mentalita“ – tj. komunistická – že jen dělníci, či prostí řadoví zaměstanci jsou poctiví a zaslouží si uznání,..). Pokud jsou někteří úspěšní oslavování, tak spíš akorát umělci nebo podobní (herci, zpěváci, moderátoři, influenceři, modelky), maximálně ještě sportovci. Tzn. celebrity a to já osobně moc nepovažuju za opravdový úspěch (úspěch to samozřejmě je, ale spíš na poli komickém, komediantském; herce, zpěváky aj. považuji spíš za šašky,… ale popularitě se těší, mají i velký vliv, dokonce i své kulty. Protože mainstream, trendy, propagace, bulvár, protože tyto celebrity „produkují“ něco zábavního, „zajímavého“, populárního, i když třeba jinak bezvýznamného, neužitečného). Vyjímkou mohou být spisovatelé. Ale to už nejsou vyloženě celebrity a VIP.

Upravil/a: Disraeli

Jiný názor

Stejný jako na ty krajany, kteří dosáhli takového úspěchu i doma. Pokud to bylo vytvořeno poctivě, bez záhadných investorů v pozadí , díky známostem a podobně, tak je třeba před nimi smeknout

Jsem na ně pyšný

Třeba na Petra Toráka, nositele Řádu britského impéria: https://dvojka­.rozhlas.cz/rom­sky-policista-ktery-nosi-medaili-od-britske-kralovny-dokument-o-ceskem-7456565

přeji jim to

Preji jim to, protoze v nekterych zemich je pro cizince tezke, se prosadit.

Upravil/a: cappuccino

přeji jim to

Přeju jim to, proč bych jim to nepřál? Ono jedna věc je emigrovat, druhá věc je nějak v té nové zemi fungovat a třetí věc je se nějak víc prosadit. Není to jednoduché.

A jestli to mají poctivě, nebo nepoctivě, to je jejich věc, nikoli má starost. Všecko se vrátí a nic nebude zapomenuto, znám pár „draků“ z devadesátek a, až na jednoho, nedopadli dobře. A ten jeden směřuje taky k tomu, že nedopadne. Prostě, každý svého ne/štěstí strůjcem, a kdo čím zachází, tím taky schází. 🙂

přeji jim to

Snad není třeba nic dodávat 😃

Upravil/a: seraphico

přeji jim to

Jiný názor

Popravdě pokud dotyčného neznám, je mi to úplně jedno. Nevidím důvod být nějak odvařený z toho, že je někdo úspěšný ČECH. Na češství není žádná zásluha, zato ten úspěch – to je JINÁ.

Jinak jim to tak trochu přeji i závidím. Úspěch či vítězství je prostě to HLAVNÍ, vím že nepřijde jen tak (zpravidla sám od sebe nespadne do klína) a tvrdě vybojovaný úspěch je nejen obdivuhodný, ale tak nějak ho „po zásluze“ přeji. A trochu i závidím, jsem aliendrone a prostě VŠECHNY úspěchy a VŠECHNA vítězství by po právu a spravedlivě měla patřit MNĚ! Jenže co nadělám, dětmi nezatopím… ;) :D :D

V zásadě ale viz úvod, neřeším to. :)

přeji jim to

Jsem na ně pyšný

A přeji jim to. Jen ať si to každý vyzkouší. 🙂

Upravil/a: Ametyst

Jiný názor

Tady hrozne moc zalezi na tom, co je to uspech. I ja mel uspech v zahranici. V Anglii jsem mezi houseovymi hudebniky a DJ velice znamy, v podstate jediny znamy clovek z Cech, co se tyka tohoto odvetvi. A taky jsem vytvoril basen v nemcine pro nemecke OBI, ale nikdo me za to nedomenil a ani sami od sebe neuznali, ze je to moje zasluha. Proc bych se ale s nimi soudil? Ale zpet k Tvemu dotazu… zalezi na tom, jaky je to uspech. Ale ja sam jsem treba enormne pysny na svoji lvici Petru, ktera dvakrat vyhrala Wimbledon. Kdyz se to stalo, tak jsem se rozbrecel, potom jsem rval radosti, potom zase brecel, potom zase rval radosti a to cele jeste jednou, kdy perioda jednoho cyklu byla asi tri minuty. Dekuju.

přeji jim to