„Dostane-li žák poznámku či dvojku z chování, vytáhne rodič do školy. V nedávné minulosti vytáhl řemen.“ – autor PhDr. Jan Sobotka, autor aforismu z rožury Index.
Zajímavá 4Pro koho je otázka zajímavá? vagra, GM, Drap, Filip84 před 725 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
V dávných dobách mého dětství vytáhl pan řídící rákosku, přetáhl žáka po dlani a věc byla vyřízená, rodiče neobtěžoval. Nekázeň ve třídě brali učitelé jako svoje selhání. Naopak – když nedávno vnuk prvňáček vylízal ve školní jídelně talíř, byla jeho máma předvolána do ředitelny 😂.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, to je to, co jsem tu psal už několikrát, arciť v úplně jiných souvislostech:
Obrazně řečeno, když za nás nějaký ten sígr byl drzý na učitele, nebo něco vymastil, tak dostal od učitele po čuni (a když byl drzý na učitelku, tak buďto dostal po čuni od učitelky, nebo dostal od po čuni od učitele, který měl s učitelkou „debatu“) a byl sakra rád, že to skončilo těmi obtisky na Gesichtu (nebo něčím podobným), poněvadž jestliže by si na to stěžoval doma, tak by mu k obtiskům na Gesichtu přibyly další, a k tomu by mu přibyly obtisky na jiných částech těla, taky podle vkusu každého soudruha rodiče.
Dnes, když nějaký sígr je drzý na učitele, nebo něco vymastí, tak od učitele, většinou, po čuni nedostane (po čuni dostane pouze a jen, když je to charitosh, Indoevropan /ale pozor na determinaci!/, nebo někdo, u koho se ví, že s tím nebude problém). Dostane poznámku, ale to pouze v případě, že není z „lepší“ rodiny, například pokud má jeho otec dvě herny, casino, tři burdeláky a taxislužbu a ve škole je bůh (protože ho taky nikdy nikdo neviděl, pracuje, totiž, hlavně v noci, a ve dne spí), tak nedostane ani tu poznámku, protože když by dostalo poznámku „nevhodné“ dítě, tak by naklusal do školy rodič, a pak by život učitele nebyl krásný (v případě rodiče „boha“ by potom učitel nebydlel ve vlastním bytě).
Nenapadá mne, co by s tím škola mohla udělat, je to „mysterium“ doby.
Samozřejmě, ani jeden model není dobrý.
Fysickou silou má být reagováno na fysickou sílu: hodí žák po učiteli židlu, učitel mu dá po čuni. V pořádku, žádný problém. Bivoj tahá Kredencii (protože dneska se ti fakani nemohou jmenovat normálně!) z vlasy, učitelka mu dá po čuni za Kredencii, protože Kredencie je malá a nemůže se bránit. A to pouze a jen tehdy, když to nelze vyřešit slovně: když letí židla, tak letí židla. Když Bivoj na výzvu nepřestane tahat Kredencii za vlasy, tak dostane po čuni. V opačném případě je není potřebné tlouct, se jim zabaví placatý přístroj do konce školního roku, problém vyřešen, harmonie obnovena. To je pro ně horší, než vejprask metlou!
Stejně to fungovalo s „kázeňskými“ opatřeními. Ta byla často tak spravedlivá, že by se za ně nemuseli stydět soudruh Berija se Stalinem: něco se stalo, samozřejmě nikdo nic neviděl. Vytypovaní sígři šli do ředitelny, a tam na ně řvaly, stereo, ředitelka a zástupkyně. Když ten „outrpný vejtaz“ přestáli, no tak nic, tak byli propuštěni s napomenutím, že už o nich panstvo ví. Když se některý přiznal, tak dostal ředitelskou důtku, dvojku s chování, trojku z chování, poznámku do třídní knihy, po čuni od učitele, který si „rozuměl“ se ředitelkou, no a doma od fotra devítiocasou kočkou z gumy z Gumáren (on taky ten kluk nebyl sígr jenom tak z plaisiru, že).
Protože učili lidé, kteří učit neměli. Alpy, magoři, kterým z těch fakanů, za ty roky, regulérně hrabalo, důchodci „na záskok“ na dobu 3 dočasně (1 dočasně = 22 let), důchodci, kteří měli v hlavě Helmuta, co schovává věci po baráku, a tak vůbec a podobně.
Teď, jak je společnost fragmentována a žádný řád, tak je to ještě větší bisárium, než kdy bylo.
0 Nominace Nahlásit |
Nelze odpovědět. Jsou různé situace. Některé opravdy vyžadují to vytáhnutí řemenu, pro jiné by bylo vážně lepší vytáhnout na tu školu v plné zbroji.
0 Nominace Nahlásit |
Ano, to je to, co jsem tu psal už několikrát, arciť v úplně jiných souvislostech:
Obrazně řečeno, když za nás nějaký ten sígr byl drzý na učitele, nebo něco vymastil, tak dostal od učitele po čuni (a když byl drzý na učitelku, tak buďto dostal po čuni od učitelky, nebo dostal od po čuni od učitele, který měl s učitelkou „debatu“) a byl sakra rád, že to skončilo těmi obtisky na Gesichtu (nebo něčím podobným), poněvadž jestliže by si na to stěžoval doma, tak by mu k obtiskům na Gesichtu přibyly další, a k tomu by mu přibyly obtisky na jiných částech těla, taky podle vkusu každého soudruha rodiče.
Dnes, když nějaký sígr je drzý na učitele, nebo něco vymastí, tak od učitele, většinou, po čuni nedostane (po čuni dostane pouze a jen, když je to charitosh, Indoevropan /ale pozor na determinaci!/, nebo někdo, u koho se ví, že s tím nebude problém). Dostane poznámku, ale to pouze v případě, že není z „lepší“ rodiny, například pokud má jeho otec dvě herny, casino, tři burdeláky a taxislužbu a ve škole je bůh (protože ho taky nikdy nikdo neviděl, pracuje, totiž, hlavně v noci, a ve dne spí), tak nedostane ani tu poznámku, protože když by dostalo poznámku „nevhodné“ dítě, tak by naklusal do školy rodič, a pak by život učitele nebyl krásný (v případě rodiče „boha“ by potom učitel nebydlel ve vlastním bytě).
Nenapadá mne, co by s tím škola mohla udělat, je to „mysterium“ doby.
Samozřejmě, ani jeden model není dobrý.
Fysickou silou má být reagováno na fysickou sílu: hodí žák po učiteli židlu, učitel mu dá po čuni. V pořádku, žádný problém. Bivoj tahá Kredencii (protože dneska se ti fakani nemohou jmenovat normálně!) z vlasy, učitelka mu dá po čuni za Kredencii, protože Kredencie je malá a nemůže se bránit. A to pouze a jen tehdy, když to nelze vyřešit slovně: když letí židla, tak letí židla. Když Bivoj na výzvu nepřestane tahat Kredencii za vlasy, tak dostane po čuni. V opačném případě je není potřebné tlouct, se jim zabaví placatý přístroj do konce školního roku, problém vyřešen, harmonie obnovena. To je pro ně horší, než vejprask metlou!
Stejně to fungovalo s „kázeňskými“ opatřeními. Ta byla často tak spravedlivá, že by se za ně nemuseli stydět soudruh Berija se Stalinem: něco se stalo, samozřejmě nikdo nic neviděl. Vytypovaní sígři šli do ředitelny, a tam na ně řvaly, stereo, ředitelka a zástupkyně. Když ten „outrpný vejtaz“ přestáli, no tak nic, tak byli propuštěni s napomenutím, že už o nich panstvo ví. Když se některý přiznal, tak dostal ředitelskou důtku, dvojku s chování, trojku z chování, poznámku do třídní knihy, po čuni od učitele, který si „rozuměl“ se ředitelkou, no a doma od fotra devítiocasou kočkou z gumy z Gumáren (on taky ten kluk nebyl sígr jenom tak z plaisiru, že).
Protože učili lidé, kteří učit neměli. Alpy, magoři, kterým z těch fakanů, za ty roky, regulérně hrabalo, důchodci „na záskok“ na dobu 3 dočasně (1 dočasně = 22 let), důchodci, kteří měli v hlavě Helmuta, co schovává věci po baráku, a tak vůbec a podobně.
Teď, jak je společnost fragmentována a žádný řád, tak je to ještě větší bisárium, než kdy bylo.
GM: To jsou vážně pacoši!
My jsme měli, na základce na prvním stupni, spolužáka, co byl pacoš s hlavou, pochcával se, a tak vůbec a podobně. V jiné třídě byl taky takový podobný, ten se sice nepochcával, ale zase byl úplně debilní, a ještě cosi k tomu měl.
U toho našeho byla, v první třídě, matka v ředitelně, ale jenom za tím účelem, aby se s ní učitelka a ředitelka domluvily, aby donesla do školy náhradní tepláku, no a pak s ní probírala ředitelka, že by bylo jim, chlapci i ostatním žákům lépe, kdyby šel do pomocné školy. A taky šel, ale až ve třetí třídě. Rozhodně nikdo neočekával, že ho někdo „kázeňsky usměrní“ tím, že přijde paní matka do ředitelny, jako.
To oni si, určitě, zase přečetli nějaký manuál z Bruxelles, nebo tak něco, napsala ho Gréta, ne, která by sama potřebovala přes prdel (i když je to, asi, už pozdě), a pak to podle toho vypadá!