Je boj za lepší svět útokem proti těm, co se bojí udavačství?

Jedna celkem nenápadná a neobyčejná žena vystoupila proti diskutabilním vtipům smrdících nesnášenlivostí, visících na fejsbůku. Reakce ‚obyčejných‘ lidí ji v reakcích na její článek odsoudilo jako soudružku, udavačku, ta, která neumí vést dialog, atd. A tak se ptám, opravdu se bojíme řídit svět, necháme se vést až fašizujícími sděleními na sociálních sítích? Opravdu jsme tak tvrdí, že nám to už nevadí?

Náhled na článek paní Terezy O rasismu http://boehmo­va.blog.idnes­.cz/c/428463/O-rasismu-a-antisemitismu-v-Cesku-aneb-kdyz-se-zrudy-bavi.html

A zde můj postoj a otevřený email:

Zdravím. Občas mě z práce bolí záda nebo celé tělo, tak namísto pěkného víkendu zůstávám u čtení všeho na internetu. Dali vám na HP odkaz na článek O rasismu…, tak jsem si jej přečetl. Zpočátku jsem se bál, že budete bonzovat, kdyby jste vládla světu… Ale co je to kdyby? Hlavní je to, co jsem z vás pochopil 🙂 Samozřejmě, že jsem četl všechny komentáře k článku. A zpočátku zpupně souhlasil s většinou názorů. Názorů o donašečství, o totalitě, o vlastním způsobu vypořádáním se se světem i sám se sebou, jak to dělají fašisté a ti co takové nechutné příspěvky zveřejňují. Ale protože jsem chtěl znát hrubé obrysy kdo jste, co jste, jaké zaujímáte místo v naší společnosti, NEuviděl jsem puritánskou zajíkavou ovci, která by pravidelně reagovala ‚Hhhh, to se nesmí!‘, ale viděl maminku která dětem ukazuje svět. Ukazuje svým i cizím dětem, jak vypadá svět. Takže vás podporuji.
Nejsem spisovatel, ani se mi nechce psát, protože zedníci nikam nepíší, nechodí volit, a vůbec; jsme zaostalí. Ale nelíbilo se mě, jak většina diskutujících, mající své účty na iDnes, jsou názorově ve většině oproti těm, kteří pouze prolistují a nejsou zaregistrováni. Prostě někteří mají své starosti s kynutým knedlíkem, se svým capartem a nebo lasičkou ve svých diskuzích.
--- Píšu – popisuji věci časově obráceně a raději zpřeházeně, i když možná chvíli potrvá, co jsem chtěl říct. Chci vám víc ukázat můj myšlenkový pochod, než holou větu. Je správné slovo ‚společnost‘? Co vystihuje ‚společnost‘? Raději bych byl, kdyby se to říkalo jinak. Zkusme třeba ‚my‘.
My už nevíme kudy kam, chceme na sebe mermomocí upozornit šokujícími akcemi, videi i obrázky a co nejhorší, slovem. My děláme tento svět, a my říkáme, jak těmi druhými opovrhujeme. Co těm druhým uděláme. Ale my všichni takoví nejsme. Takoví jsou oni. Oni. A proto mě nesedí označení společnost. Oni mě společnost nedělají. Oni, kteří šokují a uráží vtipem, humorem. Slovní hříčkou, která má za úkol někoho ranit, vloží do jpeg obrázku, i když by to mohli vyťukat nebo zkopírovat a vložit. Takovou práci si s tím dají. Jako by už dopředu věděli, že jejich vtip respektive útok je adresován vložením obrázku nepohodlné osoby. Ještě tam vloží podobenku.
Proto jsem si dal práci a čas, i když práce vypadá úplně jinak, abych vás kontaktoval a vyjádřil vám podporu. – Proč. Protože zaregistrování na stránky diskuzí na iDnes není jednoduchou záležitostí, ale nemá to cenu se tam hádat, a ještě si pamatovat přihlašovací údaje. Na to nemám náladu.
Vidím tedy podobnou maminku kterou jsem poznal, s takovou pohádkovou povahou, která žije v růžovém světle, s vědomím, že nesmyslnost zla do světa nepatří, půjde bojovat. Rázná, aktivní, chytrá, komunikativní. http://www.ulo­zisko.sk/obraz­ky/700959/Ske­novany_dokumen­t.jpg
Mé rozhodnutí je podpořit vás v tom boji. Svět má být takový, jaký chcete aby byl. Není to zlý svět, plný strachu. Naopak, je to svět rozvoje duše člověka. Tak to alespoň cítím, když o tom článku přemýšlím.
Už jsme si celkem všichni zvykli, že s některými lidmi nic nenaděláme, projevujeme jim sympatie, nebo netečně hledíme na zločince kopající do bezdomovce. Vždyť je to normální. Máme svých starostí dost. A že si někdo anonymní utahuje z Natálky, která je ale také člověk, no tak co? Tak se trpce zasmějeme.
Víte, co je na světě nejvzácnější?

Víte, co, nebo kdo je na světě nejvzácnější?
_____________­________________________­________
Není to obvyklá empirická zkušenost s tím, co už tady bylo a bylo nám z toho špatně. Že už to podruhé nechceme zažít. Nějaké zákazy o tom, co si člověk smí myslet nebo jak se projevovat. Ale ukázání na to zlo, které nazýváme nepravým jménem „černý humor“. Bolestivý, křivý, nepravý, lživý, vtip který ukazuje na chudou povahu té osoby.

• Jste to vy, která dává všanc (vabank?) sama sebe, svou vlastní osobnost, která ukazuje jak má svět vypadat. A váš svět nevypadá vůbec špatně. Víc takových lidí, bude na světě líp.
• Poukázat na špatnosti, posvítit. Ukázat na ten rozpor, kdy my chceme mít krásný život, svět k žití a zároveň jsme to my, kteří si to kazíme. Oddělit nás, na ‚my‘, to je ta společnost, a ‚oni‘. Oni, kteří to něčím kazí.
• Učí děti svými pohádkovými knížkami věřit v dobro, vede děti za ruku do jejich budoucnosti. Vede je k sebevědomí, a k lásce – vysvětlím: opak strachu je láska.

Domnívám se, že kdyby na facebookové výlevy a na tvůrce divných náhledů na svět, co kazí život druhým útočilo divoce víc lidí, tak jak jste to učinila, oni by se ocitli na druhé straně, stali by se menšinou. Takové chování by nebylo akceptováno a hovořilo by o ostudě. Teprve, až nás, což jsme my, bude víc v převaze, staneme se stádem a semkneme se proti vlkům. Pak teprve se dá mluvit o společnosti.
Přeji vám hodně životních úspěchů a radostí. Ptáč