Je dobré říct si o zvýšení platu, nebo čekat, až ho zvýší zaměstnavatel?

Samozřejmě, že musí mít argumenty pro zvýšení platu, jinak ho pravděpodobně nedostane. A když si o něj ani neřekne, tak ho určitě nedostane. Kdyby měl čekat, tak se nedočká. Skoro nikdo jen tak sám od sebe nezvyšuje plat (a to ani dobrým zaměstnancům).
Pokud se zeptá jen tak, jako, že by mohl dostat víc, tak asi dobře nepochodí. Musí říct, proč si to zaslouží, proč by měl dostávat víc, jestli a v čem je pro firmu přínosný atd.

Člověku „je blbé“ říkat si o spoustu věcí. Ale pak to nidky nedostane, když si o to ani neřekne. Člověku je blbé někoho pozvat, udělat první krok, promluvit, když je třeba, udělat správnou věc, jít proti mínění ostatních, omluvit se, usmířit se, zeptat se na něco,… To všechno může být blbé, ale neznamená to, že je to špatné, a že to tomu člověku nic nepřinese. Kdo si o něco ani neřekne, ten taky nic nedostane a může čekat třeba do smrti (a pak svalovat vinu na vše ostatní).

Upravil/a: NoFear

Neexistuje jednotná rada. Zde záleží na mnoha okolnostech. Jak se momentálně firmě daří, jak vypadá její ekonomika a podobně. Pokud má firma problémy udržet se na trhu, tak bych raději nežádal. V opačné situaci neni na zeptání nic špatného, obzvláště v případě, že je s ním zaměstnavatel spokojen.

Je zde ale zásadní věc, jak je zaměstnavatel spokojen s jeho prací. Nelze jen tak, žádat o zvýšení platu, jen proto, že je někdo někde dlouho.

Co já jsem si všiml, tak čekat na „všimné“ od zaměstnavatele by mohlo někde trvat až do dosažení důchodového věku. Člověk se musí starat sám. Záleží na významnosti pracovníka, tedy jak je pro chod podniku důležitý. Pokud je těžko nahraditelný nebo téměř nepostradatelný, pak si může dovolit opravdu hodně. Je-li tam spíš do počtu a jenom taková šedá myš, pak se může dočkat i ledové sprchy. Ale slušnou formou by se zeptat mohl. Pocit „je mi to blbé“ by měl v sobě utlumit, protože dnes slaví největší úspěchy hlavně ti, kterým není blbé vůbec nic.

A kolik bere, srandisto? Je hodnocen dle tabulek?

Hele, říct si o prachy v lednu, těsně před chřipkovou epidemií a ZA TĚŽKÝHO KOVIDA, na to bych asi neměl žaludek. Ale já nejsem tvůj brácha, žejo.. (;

Nemluvě o tom, že administrativní prcovníci z kovida těží! Často dělají z domova a to ani ne polovinu, než by dělali za normálního stavu a u toho dělají xichty, jak je to STRAŠNĚ TRÁPÍ, ten covid. Tento přístup v důsledku zahýbe ekonomickou situací způsobem, z kterého se zblázní především poctivě fyzicky pracující. Proto bojujme za zužování administrativy a tím pádem likvidaci byrokracie, v důsledku pak korupce. Položte se na otázku, ZA CO chce brácha navýšit svůj příjem.

Upravil/a: zjentek

Pokud má rukolapné důkazy o tom, že pracuje dobře, tak si o zvýšení může zažádat. Záleží hodně ale na způsobu, jakým to učiní a také na osobnosti šéfa. Jak se říká:
Když je podřízený asertivní, bývá šéf nasertivní

Tak tak, argumenty jsou důležité. Záleží dost na tom, v jakým oboru člověk dělá. Pokud to je kancelář, v případě tvého bráchy, tak hraje velkou roli rozhodně spolehlivost.To znamená dobrá docházka a počet oddělaných let. Dobré taky je sem, tam něco udělat navíc, chytře, aby to samozřejmě bylo za ním vidět. No a pokud náplň své práce zvládá na jedničku, tak nevidím důvod, proč by si o to zvýšení platu říct nemohl…Poradim ještě jednu fintu. Nejlepší je šéfa zastihnout v dobrém rozpoložení a náladě, třeba po obědě, pak už to záleží jen a jen na něm.

Upravil/a: Meclik

Pokud pobírá plat, pak se řídí tabulkami. Osobní ohodnocení se zpravidla s vedoucím nediskutuje.

Něco jiného by to bylo, kdyby pobíral mzdu.