Je k nám vesmír vstřícný?

Ano, protože...

Ano, MŮŽE být, stejně tak nám může přinášet jen neštěstí. Přináší nám hlavně to, co my mu „dáváme“, na co se soutředíme a JAK (pozivině, negativně).
Zjednodušit se to dá citátem, který říká, že Štěstěna přeje připraveným. Neboli, že když něco chceme, něco pro to děláme a věříme v to, vesmír nám výjde vstříc.

Existuje spousta motivační literatury o zákonu přitažlivosti – přestože právě tato literatura je spíš bullshit a zrovna knihy na toto téma (většina) nejsou nic moc, tak navzdory tomu je to docela pravdivé, potvrditelné i pomalu vysvětlitelné.
Když pominu vesmír, nějakoou vyšší moc a podobně, tak jednoduše to lze vidět i při „pozemském“ myšlení (jakože, když se budeme držet při zemi a zcela vědeckého-100% potvrzeného myšlení). Téměř nikdy nemůžeme mít, respektive získat (úsilím nebo „štěstím“) něco, na co se nesoustředíme, na to čemu se nevěnujeme a hlavně čemu nevěříme (přejeme-li si něco a zároveň na tom i pracujeme, ale nevěříme v to, že se nám to podaří… je vysoce pravděpodobné, že to mít nebudeme a nedosáhneme toho… jak taky, když si tomu sami ve své mysli odporujeme). Časté jsou třeba peníze (nebo cokoli v životě), chceme to, například i něco hodně konkrétního, ale když vůbec nevěříme tomu, že bychom to skutečně mohli mít, tak to taky mít nebudeme. A samozřejmě kdo se o něco snaží, má mnohem větší šanci to mít, než ten kdo si to jen přeje (a naivně se spoléhá na přízeň osudu a že mu to štěstí samo přinese).
Pozitivně a negativně nastavená mysl logicky vidí/vnímá jen odraz sebe sama. Negativní jedinec má mnohem horší předpoklady něčeho dosáhnout, i když se o to snaží. Nevidí příležitosti, která má, které by mohly být a které ho potkávají – vidí opak (přakážky, problémy, zkrátka negativa a vnímáto omezeně. Naopak pozitivní se soustředí a přemýšlí jinak, otevřeně a vnímá to, co ten druhý ne… každý vidí, co vidět chce a co má možnost vidět).

Ne, protože...

Protože když chci něco po vesmíru, je to, jako bych se prosil Boha. O ničem.

Jiná odpověď...

Pokiaľ niekoho, niečo nepoznáme, nemôžeme sa vyjadriť o jeho „ústretovosti“ (vstřícnosti). Vesmír v súčasnosti len pomaly spoznávame ako čosi, čo je okolo nás, ako čosi,čoho sme súčasťou ako čerstvo narodené dieťa. Otvárame svoje zmysly a učíme sa rozoznávať a spoznávať vnímané.

Ne, protože...