Je lepší nešťastně milovat, nebo nikdy žádnou lásku nemít?

Za sebe bych řekl, že je lépe lásku poznat, i když dříve či později skončí nešťastně vlastně každá.

Rozhodně to první. Být zamilovaný je krásné i tehdy, když láska není opětována, i přestože to bolí.
Krásně to ztvránil – i když trochu jinak – Alfred Lord Tennyson (a v jedné své písni to použila i skupina Fleetwood Mac): „Je lepší milovat a o lásku přijít / než nemilovat vůbec nikdy.“ („It's better to have loved and lost / Than never to have loved at all.“)

Jo, jo, vzpomínám si na ty sladkobolné časy. Určitě je lepší neopětovanou lásku prožít, než ji vůbec nepoznat. Vzpomínám na to dodnes s nečekanou intenzitou a provází mě i ve snech. Ale nejméně jednu výhodu taková nenaplněná láska má: když ji potkáš po dvaceti letech, tak se můžeš zhrozit, z čeho jsi šťastně vyvázl.

Upravil/a: Kepler

Kdo miloval, těžko zapomíná, byť šlo o lásku nešťastnou, rána se zahojí, ale jizva zůstane.

Myslím si, že každý člověk chce milovat a být milovaný, ale ne vždy se to povede. Třeba šel nesprávnou cestou, na níž nepotkal toho pravého/pravou, možná tím ztratil l smysl života…

Kdo lásku prožil, nezapomene, kdo neprožil, nepochopí její význam … Takže lepší láska nešťastná, někdy i platonická, než nemít koho milovat …

Upravil/a: annas

Jaký YouTuber?

Tak vzhledem k tomu, že jsem momentálně v porozchodovém těžkém bolu tak bych nejradši napsal že je lepší nepoznat nic než takovou bolest ale abych byl objektivní tak je samozřejmě poznat lepší než nepoznat žádnou.