„Je-li štěstí v podstatě ukazatelem míry seberealizace, platí, že je třeba ……“.viz doplnění

Ano, člověk by se měl naučit a umět se radovat z každé maličkosti a plně si to užít právě v ten okamžik., kdy to či ono přichází.

Co člověk, to názor. 🙂

Podle mne je to NESMYSL (možná špatný překlad?), ono je prakticky NEMOŽNÉ radovat se ZE VŠEHO. To zásadní je NAJÍT na VŠEM nějaké POZITIVUM!
Příklad:

Zlomím si nohu – raduje se snad jen masochista, což nejsem,
ALE

1. Můžu se konečně pořádně vyspat.
2. Bude čas na „udělám si konečně OPRAVDOVÝ pořádek v papírech“.
3. Sourosemetriky budou docházet „pečovat“, potažmo vařit (protože jejich nebohý Brrr! a Trrr! to se sádrou moc nedává) a budu si žrát jako prase v žitě!
4. Atd., atd. – mechanismus je snad jasný. 🙂

Jasně, není to takové štěstí, jako kdyby třeba někdo všechny havloidy stáhl z kůže, ale co už – nemusí pršet, stačí když kape. 😉 🙂

Když si za „umět se radovat ze všeho“ přimyslím otazník, pak odpovím- to je pravda, ale…

„Realizace není získání něčeho nového, ani to není nová schopnost. Je to pouze odstranění všech kamufláží.“ -Ramana Maharši. Děkuju.

Umět se radovat z maličkostí vyžaduje jistou vlastnost, a tou je pokora. V dnešní nárokové době si kdekdo myslí, že má na všechno nárok, aniž hne prstem. Takhle to ale nefunguje, odporuje to všem zákonitostem.
Jak hezky popsal aliendrone, s tím souhlasím: na všem se dají najít pozitiva. Je to normální rovnováha. Když jsem si zlomila ruku, někdo pro mě uvařil.:-)

Štěstí je jen imaginární pojem. Pohoda, klid, zdraví a radost, to vše dohromady je štěstí.

Štěstí je tam kde není neštěstí vše je o protikladech mezi kterými je napětí