Je mi jich moc líto, ale zeptám se, protože se mi to nezdá: fungovali psi jako sovětská protitanková zbraň?

Pár věcí k zamyšlení a snad i zodpovězení:
Co si o této taktice myslíte? Skutečně se tak dělo? Jaké rasy byly nasazeny? Jaká mohla podle vás být teoretická úspěšnost této bestiální techniky? Zasloužil by si vynálezce sám sebe ověsit výbušninami a jít se odpálit pod tank?

Už na začátku německé ofenzivy proti Sovětskému svazu v roce 1941 bylo jasné, že Rusové budou mít se zastavováním hitlerovských hord dost práce. Jak známo, Rusové byli v průběhu války pověstní tím, že jim na jednotlivci zrovna moc nezáleželo. O zvířatech ani nemluvě.

Zřejmě nejzajímavější a rovněž i nejdrsnější kapitolu sovětské vojenské kynologie představují protitankoví psi. V podstatě existovaly dva přístupy. První vycházel z představy geniálního psa, který měl na rozkaz vyběhnout a pod nepřátelský tank položit nálož.

Dále se předpokládalo, že jej bude řídit psovod pomocí píšťalky. Zvíře na sobě mělo vestu z plachtoviny s pouzdrem na trhavinovou nálož, kterou měl pes uvolnit tak, že vzal do zubů rukojeť s táhlem, která se nacházela vlevo za jeho hlavou, a zatáhl za ni. V ústřední škole to fungovalo, ale v praxi, zvláště během simulace bojové situace nikoli. Ani ta nejlepší zvířata nedokázala doběhnout k tanku, odhodit nálož, která se dopadem odjistila, a vrátit se zpět do vlastních zákopů. Proto dostala přednost sebevražedná varianta.
Krmení pod tankem

Druhá, primitivnější verze protitankového psa stála na reflexu. Dlouho hladovění psi dostávali žrádlo zásadně pod tanky. Den před akcí ale nažrat nedostali, takže si to ihned po vypuštění namířili pod obrněnce, kde hledali potravu. Cvičitelé předpokládali, že takto bude možné útočit také na tanky v pohybu. Jenže v praxi vznikl zásadní problém. Při výcviku k útoku na jedoucí tank se používaly sovětské typy se vznětovými motory, zatímco německé panzery měly motory zážehové a vydávaly jiný zvuk, což psy, kteří mají podstatně citlivější sluch než člověk, mátlo. Navíc nafta páchne jinak než benzin.

V některých zdrojích se uvádí, že psi pak běhali pod sovětské tanky. Ke zničení tanku mělo sloužit jednoduché zařízení upevněné pomocí plachtovinové vesty na hřbetu psa. Po stranách se nalézalo šest kapes, z nichž každá obsahovala dvě kilogramové nálože TNT. Mezi nimi byla na hřbetě psa upevněna kovová schránka s počinovou náloží trhaviny uchycená k základní desce, na níž se nalézal dvojitý plechový držák a v jeho středu otočně uchycená a odpružená dřevěná vypouštěcí páka, která trčela nahoru nad hřbet psa.

Pod ní bylo pouzdro s odpruženým úderníkem, jež v napnuté poloze držela závlačka nebo vidlička spojená s vypouštěcí pákou. Jakmile pes doběhl k tanku a vlezl pod něj pro žrádlo, páka se opřela o hranu pancíře. Jak pes postupoval dál pod podvozek, tlačil proti odporu pružiny až do chvíle, kdy došlo k vytažení závlačky či vidličky.

V tu chvíli vrhla pružina úderník proti kombinované rozbušce a došlo k iniciaci počinové náplně, která přenosem tlakové vlny pomocí bleskovice nebo i bez ní iniciovala nálože v postranních kapsách vesty. Nálož o hmotnosti více než 12 kg trhaviny dokázala těžce poškodit korbu tanku nebo pojezdovou soustavu.

http://valka.sto­plusjednicka.cz/psi-tankobornici-skutecni-sovetsti-hrdinove

Našel jsem i další infromace kde se jim říká Minoví psi.

Minoví psi představovali raritu v boji s obrněnou technikou , psům byla na hřbet připevněna jakási výbušnina s deseticenti­metrovou dřevenou tyčkou , která představovala zakončení mechanického zapalovače , zkrátka a dobře , když si pes lehl pod tank či jiné obrněné vozidlo dřevená tyčka se většinou zlomila nebo ohnula , což způsobilo výbuch nálože. Možná se ptáte jak soudruzi z Rudé armády dokázali psy přinutit k tomuto sebevražednému činu. Výcvik byl jednoduchý , pod podvozek traktoru se umístilo žrádlo a následně se vypustil vyhladovělí pes , který si pod stroj vlezl a najedl se. Později si každý pes vštípil jednoduchou věc : podvozek stroje = jídlo. Útvar pojmenovaný „Moskevská lovecká rota“ dohromady vycvičila 108 bojeschopných psů různých plemen.
První setkání s minovými psy zažila 3. tanková divize na konci září roku 1941 poblíž Moskvy. Likvidace německých tanků se bohužel nepovedla , protože jejich motory byly stále při chodu , což nedovolilo psům vlézt pod tank. Jeden z úspěšných útoků se povedl 5.října 1941 kdy 18. tanková divize úspěšně prolomila ruskou obranu u Karačeva. Velitelé rot následně zavelely vypnout motory , ale nevěděli ,že tímto dali šanci sovětským minovým psům , kteří neváhali a vběhli pod tanky. Pár tanků se jim podařilo úspěšně zničit. V následujících měsících se tento způsob boje vyskytl jen výjimečně, a to výhradně u partyzánů. Zejména kvůli faktu ,že minoví psi si mnohdy také lehali pod sovětské tanky , což mělo ve výsledku katastrofální následky.

http://www.ga­mepark.cz/impro­vizovane_proti­tankove_zbrane_66432­.htm