Je moje povinnost chodit do kostela, pokud se nechám pokřtít?

dany: Správně nesmí!

Křesťanská lithurgie (eucharistická) se dělí na lithurgii katechumenů a lithurgii věřících.

Lithurgie katechumenů končí po prvním evangeliu. Takže obsahuje Introibus (modlitby u stupňů oltářních, sacerdos & minister modlí se Psalmus 42 Judica me, Deus, následuje Confiteor), následný výstup k oltáři, políbení oltáře (ve středověku i kříže), případně incensace, Introitus, Kyrie, v některé dny Gloria, Collectae, čtení epištoly, mezizpěv, prvé evangelium, a po evangeliu by měl kněz katechumeny vyzvat, aby opustili kostel. Stricto sensu mohou být přítomni ještě kázání (pokud je na tomto místě, tj. po prvním evangeliu), a čte-li kněz Credo, tak i to je součástí lithurgie katechumenů, ale po Credu musí kostel bezpodmínečně opustit.

Následuje tzv. lithurgie věřících (pokřtěných), která je považována za mysterium. Ostiarius, dveřník – duchovní s nejnižším stupněm svěcení, by po odchodu katechumenů měl kostel zamknout, a až pak by měla následovat lithurgie eucharistie, začínající offertoriem.

Funkce Ostiaria je stará, doložená je sv.Kornéliem v jeho dopise z roku 251.

Takže, nejen, že nebude muset, ale ani nesmí!

Bez urážky, bavit se o křesťanství bez brillantní znalosti lithurgie postrádá immanentní sensus. Lithurgie je dogma v hrané podobě, illustruje víru více, než se může jevit a prima vista! 😃

Ano,
vím, jak by to mělo být. 😉
Děkuji za výklad….. vím své.
V dětství jsem byla v kontaktu s pozdějším naším Kardinálem Vlkem.
Sloužil v Rožmitále na aře, spravoval i kostel v Bohutíně Příbrami.
Jezdili jsme tam k maminčině tetě. Bydlela ve vile, vedle kostela. vpřízemí
byla školní jídelna (naproti, přes silnici škola). V patře byla velká chodba, teta tam měla sociální zařízení, byt 1+ 1, Jedna místnost sloužila jak kancelář pro faráře, O poutích, svátcích, tam bývala „malá žranice“, pro pár lidiče s panem farářem. Tedy i s Miloslavem Vlkem jsem sedávala u jednoho stolu.
Kolem roku 1970 i on pokřtil pouhé zájemce. Po 2 – 3 kratičkých schůzkách. Děje se to i dnes!!! Znám takové pokřtěnce osobně.
Rodiče pokřtění byli (každý u jiné církve). Svatba na radnici. Táta byl zapřisáhlý nevěřící. Já jsem pokřtěná nebyla (nepřál si to). Když jsme byli v Bohutíně na víkend, vždy jsme s tetou zdobily oltář květinami. Společně i s maminkou jsme chodili na nedělní mši.
Do kostela nechodívám, jen výjimečně. Na svatbu, pohřeb a někdy o Vánocích.
PROSTĚ, LIDEM JE VLASTNÍ, že „obejdou, ošulí“ vše, co obejít lze (včetně všech zákonů a předpisů).
Na světě panuje rovnováha tedy pravda i lež.
Na CÍRKEV, zejména katolickou, mám svůj názor, opřený o zkušenosti. Vlastní, příslušníků rodiny, známých, včetně těch historických.

Tak vem to ryze pragmaticky: pokud bych Tě teďka pokřtil, a pak bychom došli na faru, žes prostě chtěla pokřtít, já jsem Tě pokřtil (pokřtít Tě může úplně kdokoli), a ať Tě zapíše do matriky, tak může farář pindat, jak chce, ale na tom faktu, že jsi pokřtěná (arciť nedovoleně), nic nezmění. 🤷🏽‍♀️😃

Já taky takové znám, často jsou to faráři technici, inženýři, oni to hodně berou tak jako prakticky, nebo jak to říct. Znám i opačný příklad!

Já mám známýho faráře, co má německý původ, církevní školu přímo v Římě, jedno s druhým, a on je takový pečlivý, krom teda toho že je (objektivně) vzdělaný, takže i docela ví, co a jak má být.

Je takovým zvykem, že když přijde matka s dítětem, tak se to dítě pokřtí, pokud ta matka alespoň trochu věří, a pokud ta její víra není v keltskýho šamana. No jo, praxe je jedna věc, ale výklad pojmu „odůvodněná naděje“ druhá. A jak on je takový „pečlivý“, a jak je to – prostě a jednoduše – farář, celibátník, jedno s druhým, tak se těch matek začne vyptávat, i na docela intimní věci (on to nemyslí zle), no a to víš, to každýmu není Recht.

Ve výsledku byly případy, že raději fakana polil vodou jiný farář z děkanátu, protože matka už srala atomový hřiby 😅, no a nebo případ, co jsem se s jednou bavil, já už se nepamatuju, jak jsem se k tomu přichomejtl, nějak přes kamarádku: no co, no, klasika: Große Liebe, všecko zalitý sluncem, rychlosvatba v kostele, oba mladí, víš co. Jenže potom fotr prostě baraboval, chlastal, tak šli od sebe. Ale fakan na cestě. I se rozvedli, ale před soudem, za nějaký „tejden“. No a teďka děcku byly dva roky, nebo tak něco, matka už měla dávno jinýho přítele, no a teď chtěla dítě pokřtít.

Tak došla na faru, no a on se začal vykládat a začal jí dávat přednášku, že život v kuběnátu prostě nejde, že při životě v kuběnátu není zajištěna řádná výchova, jako příklad pro to dítě, no a matka se nasrala, jako nevyfuckovala ho, ale dršťkovou dostal, no a odešla. Byla si na něj stěžovat u děkana, samozřejmě, že si nenastěžovala, protože on je formálně v právu, a jako administrátor farnosti má tu povinnost a to právo, no a jedno s druhým.

No tak jsem si to vyslechl, pochopil jsem z toho, aniž bych se musel ptát, i to, jak je ta matka věřící (způsob, jo, není víra jako víra), no a o co jí jde, a tak jí říkám: víš co, tak si ho pokřti sama! A ona jako, to můžu? Říkám, a proč bys jako nemohla, křtít může úplně každý, exkomunikace za to fakt není! Tak jsme se o tom chvíli bavili, až pochopila všecky souvislosti, no a potom, jestli bych jí ho nepokřtil. Říkám, no, kdyby šlo o život, tak klidně, ale jinak to není moc vhodné, ono kdyby došlo na lámání chleba, já jsem absolutně nevěřící člověk. To, samo o sobě, ničemu nevadí, ale pokud ty věříš, tak si jí polij sama, však já ti s tím pomůžu, po té jako technické stránce. Tak jo, tak jsem došel pro PETku vody do potoka, holčička si oblékla noční košili, sedla si na židličku do vany, maminka vzala PETku, já jsem jí předříkával, ona to zopakovala a třikrát, pořádně, polila děcku hlavu. 😃 No a měla svědka ještě, že jo! 😎

No a taky jsme probírali, jestli s tím musí jako na tu faru. No, říkám, nemusíš, pokud věříš, a pokud ti jde jenom o to, že dítě nebude nepokřtěný, kdyby něco. On i ten církevní funus je jenom svátostina, kdyby bylo nejhůř, no a do vašeho hrobu si jí, dneska, můžeš uložit i bez souhlasu církevní správy, přece je to tvý místo v nájmu od obce, není to církevní majetek.

No ale pak mi ještě volala, že kdyby se jednou holka chtěla vdávat v kostele, kdesi cosi. Tak jsme to probírali, říkám, že v tom případě je opravdu lepší jí ten křest zapsat, protože nikdo nevíme dne ani hodiny, holka si to bude stěží za šestnáct roků pamatovat, jedno s druhým. Ale ať se připraví na dršťkovou na faře! No a jestli bych nešel s ní. Říkám, klidně, ale na co? No, jako svědek. No, tak jo.

Tak jsme došli na tu faru, a ona na faráře vybalila, že holka je pokřtěná, a ať jí zapíše do matriky. Farář funěl, jak Sentinel, no a chtěl vědět podrobnosti. No tak jaký podrobnosti: nechtěl jí pokřtít, pokřtila si jí sama. Že to ale není dovolené. No, není, ale není to kanonicky trestné a je to platný křest. Toho mohlo jebnout! No, tak šel a volal kanonickému právníkovi. Ten mu potvrdil to, co jsem jí říkal já: dovolené to není, je to ale platné, pokud byly dodrženy všecky formality. Tak začal outrpný vejtaz stran všech formalit. No a ona, že mu to vysvětlím já. A my se známe, a to on věděl, že to bude prostě v pořádku. Tak nejprve, kdo jí křtil. Říkám: křtila matka. Já, jako osoba absolutně nevěřící, bych to udělal, pokud by to bylo přání křtěnce a opravdu by bylo značné risiko, že umře. Jinak proč, když si to může, jako věřící, udělat sama? Zase kázání, říkám, mi to je Wurst, já jsem jí pouze poskytl informace o kanonickém právu, o tom úkonu a byl jsem u toho, nic víc, nic míň, to si vyřešte vy mezi sebou. No a zase cosi spustil, a já mu říkám, ale za to si můžete sám. Ta paní byla vystresovaná, že jí holku nikdo nepokřtí. Věřící zjevně je, protože takový parní stroj vypadá úplně jinak. V keltskýho šamana, nebo osm set hindských bohů taky zjevně nevěří, a v tom ostatní má hockey i spousta soudruhů farářů. No tak co, ona byla v těžký situaci, tak jsem jí poskytl informace o tom, že pokřtít může každej, no a jedno s druhým. No tak přemýšlel, no tak mu ještě říkám, že dospělí lidi nejsou malí fakani, a že když se jim bude montýrovat do ložnice, tak je akorát nasere. Ale že to je jeho věc, a ze mne to nezajímá. No a tak jak ten křest probíhal. No jak: fakan seděl v koupelce ve vaně na řiti na židličce. Matka měla PETku vody z potoka. Řekla: „Křtím tě Natálko ve jménu boha otce“ a polila holčičce hlavu, tak 1/4 litru, já jsem jí říkal, že musí pořádně. A pak říká: „a boha syna“ a zase jí vylila tak 1/2 litru vody na hlavu, a nakonec říká „a boha ducha svatého. Amen!“ a vylila na ní zbytek PETKy vody. Tak jo, tak že to teda zapíše, ale že tam zapíše, že to byl křest nedovolený. Říkám, ať si tam píše co chce, ale ať se poradí s děkanem, nebo ještě lépe s biskupem, protože to tam nemá co dělat – křest jako křest. Tak volal, jak děkanovi, tak na biskupství, no a „musel povolit“ a normálně to zapsat.

A prý se potom trošku zklidnil, tak jako „povolil“.

Ony ty věci tak jsou. Se říkalo, že někde na Mostecku byl farář, co, ještě za Husáka, se dal na baby a chlast. No a tak nejprve se mu to tollerovalo, jenže žádný strom neroste do nebe, tak nakonec měl jíti v klášter, což, samozřejmě, nechtěl, no tak poslal biskupa do řiti, sbalil si ranec, opustil faru, normálně si našel práci někde ve fabryce, na šichty, u mašiny, no a v tý době ho ubytovali nejprve na podnikový ubytovně, no a pak mu přidělili byt (on jak vypadl z toho flanďáckýho prostředí, tak i přestal tolik chlastat). No a podnikový byt pak přešel pod město, no a on ho, tehdy, za pár šupů odkoupil, a pak šel do důchodu. No a v tom důchodu se, zase, rozpil, a prý dával v hospodě za panáka rozhřešení i z mordu, a tak něco. Teď si vem, že by mne takový, v podstatě exkomunikovaný, farář nejprve postřižil na diakona, a vzápětí rukopoložil na kněze. Bude to nedovolené, já budu pod okamžitým indultem, ale bude to platné. 😅 Jinými slovy, podle vlastně věrouky, kdybych teď já sloužil mši, tak nepřijde, říká se tomu immitatio missae, je to těžký hřích, a je na to exkomunikace latae sententiae. Ale ve chvíli, kdy by mne tento poděs, za pívo a panáka, rukopoložil na kněze, tak to sice bude nepovolené, ale přijde, způsoby proměním.

Jenom si to představ, že bychom byli třeba úplně nadraní, oba, ale že by u toho byli svědci, že by to bylo nerozporné. To se stávalo, takové věci, v historii. No a pak bych si mohl udělat vejlet do Viet Namu, tam je podobně „šílený“ biskup, a ten by mne pomazal na biskupa. 🙃😅

Savier, a nechceš se o tom rozepsat tak jako naráz, a prostě se trochu rozepsat, podrobněji? Protože je vidět, že lavíruješ od strany na stranu, a takto Ti těžko někdo helfne, když prd ví, co se Ti v tý makovici děje, víš co! 🤷🏽‍♀️🙃

Víš, tak jako položit dotaz, no a v popisu napsat něco, jako: stalo se to a to, nebo mám pocit, že bůh … (to a to), nebo co já vím, to musíš Ty vědět.

cappuccino: On má zajímavější část, má takový sousoší, z pravé strany zepředu (vlastně: z boku), ale to Savier nevyfotil! 😅

Bide stačit když se budu modit doma??

Pokud neuvažujete o tom, že se stanete křesťanem se vším všudy, tak na to můžete rovnou zapomenout 😉 ..někde „na půl cesty“ stát nelze.

*budu *modlit

Je je na Vás, jak se rozhodnete.
Zda se necháte pokřtít, Jestli a jak často budete chodit do kostela.
Kterou církev si zvolíte.
Jak často a kdy se budete modlit a zda vůbec.
Žádný MUS, člověku nic dobrého nepřinesl a nepřinese.
Mnozí věřící i ti nepokřtění, mají v sobě poctivější a pevnější víru v Boha, než mnozí sluhové Boží!!!

Ty a nechceš si najít užitečnější činnost, než bubáků vyzývání? 🤷🏽‍♀️😃 Stejně Ti neodpoví. 🙃 Sorry, jako, ale jsi mladý – víš co. 🙄