To je hodně jednoduché. Když se obřím dalekohledem podíváš na hodně vzdálený objekt ve vesmíru např.10 miliard světelných let daleko, vidíš jej tak, jak vypadal před 10 miliardami let. To také mimo jiné je možné, že už ani ve skutečnosti (teď) onen objekt již neexistuje!
Má to ale jeden malinký háček. Ve vesmíru žádné „teď“, které by platilo v celém vesmíru neexistuje!

Upravil/a: hapiky

Tak vidím, že nejsi v bludu sám. Lituji tvé okolí.

Protože se nic nešíří rychleji, než světlo (údajně), vše co vidíme a vnímáme je už v minulosti. Od zlomků sekund co se týče nejmenších submilimetrových vzdáleností, až po cca 13 mld starý vesmír, který teď vidíme. Jednoduše řečeno… do minulosti se v principu díváme pořád a všude kolem sebe. Jde jen o to do jak vzdálené minulosti to je.

Upravil/a: Edison

Kámoš si to blbě vysvětluje. Velikost dalekohledu (optické zvětšení) s tím má co dočinění pouze v tom, že „vidíš dál“. A čím vzdálenější objekt pozoruješ, tím více „hledíš do minulosti“ – viz hapiky.

Protože rychlost světla je sice značná, ale KONEČNÁ (téměř 300 000km/s), tak mu to prostě trvá, než k tobě doputuje. Kdyby Slunce zčista jasna zničehonic třebas v pravé poledne zhaslo, tak to zjistíme až za cca 8 minut (tedy 12:08), protože po těch 8 minut by k nám stále přicházelo světlo již vyzářené, kapišto?

Takže – čím silnější dalekohled, tím vidíš vzdálenější objekty a čím vzálenější objekt pozoruješ, tím více hledíš do minulosti (vidíš minulost), no. Žádné sci-fi drámo se nekoná. ;) :)

Kelte, nechápu jak to můžeš SPRÁVNĚ popsat (viz ty cca 2s) a PŘESTO vyvodit ŠPATNÝ závěr, tedy že vidíš „současnost“, resp. že nevidíš minulost. ;)

Informace se šíří rychlostí světla. Měsíc je vzdálen 380 000 km od Země a rychlost světla je 300 000 km/s. Takže odražené světlo ze Země na Měsíc je za cca 2 s zpět a obrovský dalekohled vidí více, ale jen současnost, minulost těžko.