Je možné, že je Bůh žena?

aliendrone: Ty předpokládáš, že nejprve tu byla nějaká komplexní (složitá) filosofická představa nějaké boží entity – jak naznačuješ, a až na základě ní nějaký, institucionální a institucionali­sovaný, „pánbíček“? Jist jsem sobě tím, že to bylo přesně naopak! 😃

Protože patříš-li na religie „divokých“ národů, jejich religie žádnou komplexní a komplikovanou představu božské entity nemají: jako bohy, obecně, označují všecko, co přesahuje jejich chápání – Slunce, Měsíc atp.

Komplexní, instuticionářský a institucionali­sovaný, (jeden) bůh je relativně moderní konstrukt (7t let? Tak nějak.) a uděláš-li sobě jeho osobnostní profillaci, vyjde Ti jednoznačně, pro čí potřebu (a kým, asi) byl jeho obraz vyprofilován.

A protože se stal „faktem“, stal se nedílnou součástí vzdělávání, myšlení, přítomnosti, věnovali se mu i filosofové. A, ano, rozvedli ho do poněkud jiných dimensí.

To však nic nemění na tom, že je to účelově vytvořený, a poměrně banální, konstrukt. 🤷‍♀️

Rokio: Jestliže je bůh, zároveň, otcem a synem, pohlaví – poněkud – mít musí, arciť nejde o pohlaví hmotné, hmotný je pouze syn, a to v hypostatické unii – je zároveň bohem i člověkem, stejně člověkem jako bohem a stejně bohem jako člověkem.

Žena nemůže být synem a otcem, ne? 🤦‍♀️

Savier: S tím velkým vs malým B/b to není až tak jednoduché, nebo jednoznačné, jak se může zdát.

Obecně je bůh mythologická bytost, jako harpyje, nebo – co já vím – démon. Mythologické bytosti se píší s malým písmenem, výjimkou je Satan – satan je hřib, Satan je mythologická bytost: protože je jeden.

No jo, no, tak jako theoreticky. Ale i v křesťanské (odborné, lithurgické) literatuře se můžeš setkat s tím, že Satan je psán s malým „s“, a to nejen česky, ale i latinsky: třeba v klasické benediktinské exorcistické modlitbě je to, expressis verbis, takto:

Crux sancta si mihi lux
Non draco sit mihi lux
Vade retro satana
Numquam suade mihi vana
Sunt mala quas libas
Ipse venena bibas

Se zápisem „satan“, s malým s, se setkáváme až někdy do 80. – 90. let 20. století, přitom je v tom jistý paradox: samotní pisatelé na existenci Satana poněkud věří, a jestliže toho svýho jedinýho Boha píší s velkým B, čímž ho chtějí odlišit od všech bohů, které oni považují za domnělé, je poněkud nepochopitelné, že píší Satana s malým s. Nicméně to tak dlouho bylo.

Rozlišování velkého a malého b u zápisu slov bůh naznačuje větší míru úcty k bohu Israelitů / křesťanskému / musulmanskému, tj. k bohu jedinému, jedinému nebo v trojici jedinému, což má odraz v kulturním nastavení.

Nechápu však, proč bych měl favorisovat jednu domněnku oproti jiným: bůh je domněnka, neexistuje, jestli ten nebo ten. To, že míním boha křesťanů, mohu vyjádřit jinak, s tím nemám problém.

led: Děkuji za upozornění. Opraveno.

Filip84: Stačí. Díky! Tož zas sem sa cosik přiučil 👌

Savier: Musíš chápat, že když – někdy, někdo, my nevíme kdo, ale spíš to byla „kolektivní vina“ – konstruoval tu představu boha, tak mu dal takový vlastnosti, aby ho poslouchali ti „důležití“. A, v tý době, nebyly ženský důležitý, ženský vařily barana, hlídaly fakany, zašívaly ručníky na hlavu, Leintuchy, a nějak to „praly“, i když fakt nevím jak na tý poušti. Tak se to vybavilo tak, jak bylo potřeba: ženská poslechne chlapa, chlap poslechne svatý parasity – tady to máš napsaný na posvátným šutru, nečum do toho tak zblízka, to je šutr posvátný, a ty to beztak přečíst neumíš!

Nic víc nikdo, svýho času, neřešil, protože řešit nepotřeboval. Protože to byl kult civilisace s typově vysokou mírou civilisovanosti.

Ty přírodní národy, co žili, řekněme, v nízké míře civilisovanosti, tak, tak nějak přirozeně, sakra dobře chápaly, že ve světě je všecko v harmonii, a tak má stejnou důležitost chlap i ženská: chlap dá po rypáku „mamutovi“, pak je co do hrnce, z čeho postavit teepee, nebo – co já vím – ušít kožuch pro fakany, aby jim v zimě nenamrzly kule. Ženská, zase, navaří toho mamuta, nasbírá dříví – aby bylo na čem navařit toho mamuta, a taky: do čeho by vrzli, kdyby nebyly ty ženský, no a kdo by do ženský „vrzl“, kdyby nebyly ti mužští, že.

Tak ano, tak ty kulty (nebo, častěji, spíš „kulty“, protože ano, byla to nějaká forma animismu, ale nebyl to přímo a vysloveně kult) měly recipročně zastoupen mužský i ženský prvek, mužský i ženský princip.