Je nějaké vaše tajemství které si odnesete do hrobu?

Ano, ale dnes už to nemá pro nikoho žádný význam.

Asi ne

1. Jak mohu vědět, co si odnesu, nebo neodnesu, „do hrobu“, když nevím jak a kdy zemřu? Život mne naučil „nikdy neříkej nikdy“, proto nevím, jaké okolostojíčnosti mohou nastat, kteréžto způsobí, že svý – případný – rozhodnutí změním. Ano, věděl-li bych, ku příkladu, že mám raka a zbejvá mi 1–2 měsíce života, pak, snad, možná, bych byl s to na Tvou otázku alespoň rámcově odpovědět, ale (pro toto) bohužel, já jsem celkově zdravý.
2. Přemýšlet nad zítřkem je nesmyslné, protože neexistuje. Žiješ teď a tady a jedině tím, co uděláš teď a tady můžeš změnit (případný) zítřek, pozítřek nebo to, co bude za rok. Pouze a jen tím, co uděláš teď a tady, proto je nezbytně nutné se soustředit na jakoukoli činnost, jakou děláš a vážit, jakou činnost budeš dělat, co / koho si připustíš do svýho života, a co / koho nikoli. Přemýšlet nad něčím podobným, pokud Ti teda není 70+, tam je to relativně logické a přirozené, je pathologické myšlení, mrhání časem, životem. Akorát Ti potom z toho hrabe: tak si potom nestěžuj! 🙄

Sorry, nehovoříš řečí mého kmene.

Tajemství existence, života a boha/božstva.
Ale jinak jsem věčný a nesmrtelný, takže si nic nikam neodnesu.

(elkon někoho zabil, beztak).

Upravil/a: Disraeli

Ano