Je normální chtít umřit kvůli beznaději?

Kdyz ma problem reseni, neni potreba si delat starosti. Kdyz jej nema, starosti nepomohou.

Takto uvažuje jen slaboch. Dělej něco proto, aby se to změnilo. Nebuď posera. Rozhlédni se kolem a žij naplno. Pořádnou práci, holku a dostaví se i to ostatní. Fňukáním se nic nevyřeší.

Není a kvůli takové malichernosti už vůbec.
Máš roupy?
Udělej si sanitářský kurz (3 měsíce) a běž „makat“ na LDN, interní oddělení nebo na onkologii. Nebo uklízet. Poznáš cenu života, a že radost, spokojenost se skládá i z drobností.
Kolik toho umíš, tolik máš možností. I s omezením ze zdravotních důvodů se často člověk může „posouvat“, když chce. Cestu si najde.

Upravil/a: da ny

Chtít umřít kvůli beznaději je normální a uvítám, až u nás bude uzákoněna možnost eutanázie.
Nemožnost „někam se posouvat a růst“ není důvod k beznaději, ale pošetilost, možná způsobená nezřízenou četbou debilních motivačních příruček.