Je normalni, ze ve firmach dostavaji zamestnanci odmeny za to, ze v pripade nemoci nejdou na nemocenskou?

To je šílené. Nazvala bych to korupcí. Podplácením. Vím, k čemu vedou přechozené nemoci. Nedávno ještě panovala covidová hysterie, a teď je zase všechno úplně opačně. To 21. století mě vážně nepřestává překvapovat.

Setkal jsem se s tím párkrát (například příspěvek 10 000 každé tři měsíce, pokud zaměstnanec nebyl na nemocenské/nes­chopence). Mohlo by se to jevit jako kontraproduktivní nebo že by to mohlo přinést negativa, ale každý s kým jsem jednal (zaměstnavatelé i zaměstnanci), na tom nic negativního neshledával. Pro zaměstnavatele je to přínosnější a zaměstnanci si vlastně taky přijdou na své (kdo je součástí běžné platové kategorie a točí se kolem průměrné mzdy, tak ocení těch několik tisíc na víc). Zaměstnanci si neberou zbytečné nemocenské (přiznejme si, že na nemocenské jsou hodněkrát i lidí, co VŮBEC nemocní nejsou a mají dlouhou absenci i třeba kvůli obyčejnému nachlazení). Což je po zaměstnavatele plus, v opačném případě jsou s tím spojeny náklady, problémy i občas promarněný kapitál/čas. Zamestnanci pak jdou na nemocenskou až když jsou vážně nemocní. S těmi co jsem mluvil, tak se nikdy nesetkali s tím, že by do práce chodil někdo těžce nemocný, zraněný nebo že by nakazil ostatní spolupracovníky (a na běžné nachlazení nikdo neumírá ;) ale taky nikdo neříkal, že by se na pracovišti hromadně rozneslo třeba i to obyčejné nachlazení). No a pak – nikdo ty zaměstnance k tomu nenutí. Je to spíš jen motivace (aby si bezdůvodně nebo pro zbytečnosti nebrali nemocenskou). Osobně si myslím, že málokdo má mentalitu: radši se zhuntovat pro víc peněz a pro prémie/odměny. Většina to bere spíš opačně, že když už jsou nemocní, tak opravdu jdou marodit a kašlou na práci. Pak zase nedostanou tu odměnu.
To jsou některá pozitiva a reakce od ostatních. Ale sám to tak pozitivně nevnímám.

Já sám jsem to nikdy neviděl v praxi (jen jsem se o tom spíš s hodněma lidma bavil). Takže to nedokážu stoprocentně posoudit. Sám jsem zaměstnavatel, ale něco takového bych asi nikdy nezavedl (přestože motivačních nástrojů na zvýšení výkonnosti, které jsou prospěšné pro všechny, máme hromadu). A to z jediného důvodu: nepřipadá mi to správné. Jako jistě, na jednu stranu to muže běžné pracovníky motivovat, aby si nebrali ZBYTEČNOU nemocenskou, nemarnili čas mimo práci kvůli každé blbosti a muže to být plus pro obě strany. No ale na druhou stranu, když už člověk onemocní, tak prostě MUSÍ. A zde je ta potíž (a je s tím spojeno víc komplikací). Člověk si prostě nevybere, že bude nemocný nebo nebude moct pracovat z různych zdravotních důvodů, zdraví neporučí (i když se dá ovlivnit, mít prevence, hlídat se, ale to je spíš už o něčem jiném). No a tak jeden pracovník dostane +10 000 Kč za to že nebyl nemocný a druhý nedostane nic, protoze onemocněl.? To mi zkrátka připadá děsně idiotské, takové dělení je hloupé a řekl bych i nespravedlivé. Neonemocněls, tak na, tu máš deset tisíc. Tys „marnil“ čas na nemocenské jen kvůli obyčejné chřipce s teplotou 42 stupňů? Tak tvoje smůla, nedostaneš nic, spokoj se s nemocenskou výplatou. Jako nepřijde mi to fér. Navíc to není jen motivační, ale připadá mi že to působí i dost na city/emoce. Sice jsem psal, že většina má takovou mentalitu, že si nezničí zdraví kvůli práci a nebudou chodit s vážným onemocněním do práce. Ale určitě se najde pár jedinců, která tahle vidina přesvědčí (donutí), což taky není dobře. Podvědomě donucovací a manipulativní technika. No a hlavně to muže být i trochu demotivující, stresové a depresivní… „Co když onemocním, jen abych neonemocněl, nesmím jít na nemocenskou.“ A když už nemocný je/byl, tak je pro toho člověka taky určitě blbé že tím vlastně přišel o peníze. Jen si to vemte, bylo mu blbě, měl nemoc, snížený příjem a ještě ani nedostane to, co ostatní (což je spíš jen o štěstí – že oni nemocní zrovna nebyli), takže dostane třeba i dvakrát min než oni… spravedlivé? Neřekl bych.

Myslím, že u firem, které jsem viděl, co měly zavedený tento systém odměn, tak byly všechny dělnické (auto-moto, slévárna, seřizování, obrábění apod), sériové výroby nebo zpracování. Všichni víme, že tam jsou většinou… jak to říct, no prostě zaměstnanci z určité vrstvy obyvatelstva, která je tak trochu „jinde“. A ti kolikrát ocení tento přivýdělek/odměnu, protože jim jde o hodiny a nahrabávání si peněz, často jedou přesčasy atd., mají rodiny, děti, výdaje. Taky si dovolím říct, že mají možná i lepší imunitu a běžné nachlazení apod.) je zase tolik netrápí. „Ti si ani nemůžou moc dovolit být nemocní“ a mít snížený příjem 😂 takže zde to muže najít uplatnění i pozitivní odezvu.
Ale moc si to nedokážu představit na takových pozicích a při takových zaměstnáních, která jsou lépe placena – na základě vzdělání a jiné kvalifikace.

Upravil/a: Disraeli

Vím o jedné, o dalších 2 jen z doslechu. Zajímavé je, že VŠECHNY spadají do kolonky „nadnárodní (globální) kapitál“, ne že by mě to překvapilo. Prostě firmy, které v důsledku své tržní pozice nemusejí vyvíjet velké úsilí k tomu, aby vytvářely zisk (samotné nastavení systému jim ho garantuje). Kupříkladu kvůli kartelovým dohodám (přirozeně neveřejným), či jiným svobodnému trhu nezdravým monopolním praktikám. 😕

Příčiny jsou jasné. Jednak lidská lenost, druhak zbabělost (obvykle jdou ruku v ruce obě). Týká se vedoucích pracovníků. kteří nemají dostatečný přehled o množství a hodnotě práce vykonávané pracovníkem, aby dokázali obhájit své hodnocení pracovníka (výši jeho mzdy), druhak neochota se postavit čelem k zaměstnanci a sdělit/obhájit mu důvody výše jeho ohodnocení.

Jenže co naděláš – jak operativně řešit výpadek pracovníka? To nebezpečně smrdí prací s přídavkem osobní zodpovědnosti. A taková „ze zákona [EU nařízení] povinná žena na vedoucím místě“, která je na vedoucí pozici JEN PROTO, že je ŽENA nemusí mít tu správnou náturu k případné konfrontaci s pracovníkem nespokojeným se svým ohodnocením. Tím NECHCI tvrdit, že ženy na vedoucích pozicích neumí „být ras“ [znám dokonce takové hudrmanice, pro které si asi ani čert nepřijde]! 😉

Jenže zavést „další kolonku“ (na kterou se lze odvolat) je prostě pohodlnější, nekonfrontační a vůbec po všech stránkách plné lásky a pravdy vítězné. Obzvláště pikantní mi na tom přijde to, že v době, kdy už DOKONCE I STÁTNÍ INSTITUCE znají pojem HOME OFFICE a to V PRAXI, se tohle může dít v prostředí, které si říká „svobodný trh“. PCHE! Ale jako se vším (v havloidní demn(ent)okracii OBZVLÁŠŤ!!) – kážeme vodu, chlastáme šampaňské. A divíme se, jak to ti Číňané dělají? 😕

No tak jistě je třeba si uvědomit že ekonomika se musí otáčet a pokud jedinec se chová tak že ekonomika přímo okolo něj se až tak neotáčí anebo se okolo něj otáčí jen pomaloučku tak takový jedinec je ve společnosti jak ji znáš jako by navíc a to je totéž jako by byl přítěží zaptej se na tohle spirituálně osvíceného arcimozka ten o tématu bude vědět ze všech ekonomicky i podobně probuzených nejvíce… ten v hlavě rozhodně nemá ekonomickou bramboračku a ví, jak v systému šířit štěstí i mezi zabloudivšími, klíčem je prý jakási profesní vyspělost, marodí a hrají si jen mimina. Děkuju.

To víte z osobní zkušenosti, nebo máte informace z doslechu?

Neznám takové firmy.
Nic takového jsem neslyšela, ani vyprávět….
Vím jen o firmách, které odměňují zaměstnance za to, že např. 5 let neměli absenci, z důvodu PČR či DPN (dočasná pracovní neschopnost).
Tedy, ne za to, že v době nemoci, s horečkami, bakteriálními a virovými nákazami, setrvává na pracovišti a jeho kolegové „padnou za vlast“ a odejdou na DPN.
Znám takové firmy, instituce, které nemocného zaměstnance, kolegu, z práce „vyženou domů“, marodit!!!
Odměna u takových firem bývá, kolem 50 000 Kč.(více, či méně). „Motivuje to ostatní zaměstnance“, aby zbytečně nezneužívali DPN a OČR (pokud může hlídat nemocného člena rodiny partner nebo jiný rodinný příslušník, zaplacené hlídání).