Letos 27. června jsme si připomenuli 68. výročí popravy JUDr. Milady
Horákové. Komunistická justice tehdy popravila ženu a matku. Její
provinění (vyzvědačství) odpovídalo i podle tehdejších právních norem
maximálnímu trestu v rozmezí mezi 15 – 20 roky odnětí svobody. Poprava
oběšením byla tedy zcela jasnou justiční vraždou. Ano, komunisté
zavraždili ženu a matku.
Málokdo však ví, že justice prezidenta Edvarda Beneše v letech 1945 –
1948 (Benešovy dekrety, Lidové soudy a Košický vládní program) popravila
celkem 66 žen a matek – z toho dokonce dvě příbuzné Milady Horákové
(rozené Králové). Jednalo se o Marii Královou (narozenou 2. 8. 1897),
oběšenou v Pankrácké věznici dne 8. 10. 1945, a Julii Horákovou
(narozenou 6. 2. 1910), oběšenou v Pankrácké věznici 17. 1. 1946. Tak
jako i v případě zbývajících 64 popravených žen žádné z nich
prezident Beneš milost neudělil. Chceme-li tedy hovořit o justičním
vrahovi Gottwaldovi (1948 – 1953), musíme k tomu připojit i justičního
vraha Beneše (1945 – 1948), přičemž – co se týká popravených žen,
Beneš „vítězí“ v poměru 66:1 nad Gottwaldem! Jinak je nutné
podotknout, že to, co stihl Beneš zlikvidovat prostřednictvím trestů smrti
od května 1945 do února 1948, tedy za necelé kratičké 3 roky v
„parlamentní demokracii“, to komunisté ani zdaleka nezvládli za dlouhých
42 let v „totalitní diktatuře“. Abychom se však dopátrali co nejblíže
k historické pravdě, je nutná přesná komparatistika srovnatelných
faktů:
od května 1945 do února 1948 tak došlo u 24 tzv. Benešových
„mimořádných lidových soudů“ k odsouzení přibližně 23 000 osob,
přičemž 738 obžalovaných k trestu smrti. Z toho byl udělen trest smrti
66 ženám a 7 novinářům (Kožíšek, Krychtálek, Křemen, Kříž,
Vajtauer a Werner). Kdo se odvážil kritizovat politiku Edvarda Beneše, neměl
šance na přežití! Proti rozsudkům nebylo v žádném případě odvolání
(tzv. „zkrácené jednání“) a poprava musela být vykonána maximálně do
2 hodin po vyhlášení soudního rozhodnutí. Prezident Beneš zásadně ani
jednu milost neudělil. Tehdejší vězňové Zbyněk Ludvík a Václav Bureš
ve své knize dokumentů „Černá kniha minulosti“ (Frankfurt nad Mohanem
2001) o tom píší: „Komunistické věznice a výslechy byly nelidské,
pobyt v jejich KZ-táborech na Jáchymovsku krutý, ale co museli prožívat
antibolševici po květnu 1945 ve vězeních, vydáni napospas
národně-frontovním sadistům s komplexy, se dá jen velice těžko
přirovnávat…“ V žádném případě se nechci zastávat komunistických
prezidentů, ale co se týká trestů smrti, byli ve srovnání s Benešem
absolutní „břídilové“. Klement Gottwald (1948 – 1953) má na
svědomí „pouze“ 237 trestů smrti. Z toho udělil milost celkem
17 odsouzeným.
Antonín Zápotocký (1953 – 1957) nechal sice popravit 94 k smrti
odsouzených, ale za to vyhlásil dokonce dvě amnestie (1953 a 1957), kdy byla
propuštěna ze žalářů většina obětí Benešova justičního teroru.
Autoři o tom v „Černé knize minulosti“ píší: „Bylo to v době, kdy
komunista Zápotocký napravoval částečně bezpráví, spáchaná režimem
demokrata Beneše.“ Zajímavé je, že amnestie se nevztahovala na odsouzené
komunisty v letech 1950 – 1953, takže např. Gustáv Husák musel
i nadále sedět za mřížemi. Absolutním rekordmanem v udělování
milostí a amnestií nebyl T. G. Masaryk (1918 – 1935), jak se omylem
traduje, nýbrž Gustáv Husák. Hned za ním se drží komunistický prezident
Antonín Novotný (1957 – 1968). Tento tzv. „třetí dělnický
prezident“ vyhlásil největší amnestie v dějinách poválečného
Československa, a to v letech 1957, 1960, 1962 a 1965. Propuštěni byli
i komunističtí vězňové a dochází poprvé v dějinách ČSR i ČSSR
k tzv. „rehabilitacím nevinně odsouzených“. Přesto bylo popraveno
87 odsouzených a Novotný odmítal rehabilitovat Rudolfa Slánského,
tvrzením:
„Slánský roztočil mlýnská kola politických procesů, která ho nakonec
sama umlela…“ Nyní tedy zbývá ještě Gustáv Husák. Za jeho panování
v prezidentském úřadě bylo popraveno 38 trestanců. Ovšem na rozdíl od
ostatních prezidentů byl Husák doslova kandidátem pro Guinessovu knihu
rekordů, co se týká udělování milostí. Stal se jakýmsi běžícím
pásem na „omilostňování“. Tak např. 1984 jich udělil 1876. Rok na t,
v r. 1985, jich bylo dokonce 2110. V roce 1986 klesl počet na 2006, ale rok
poté, r. 1987, došlo k rekordu – 3307 omilostněných. Tato řada končí
1988 počtem 2028 milostí. Sečteme-li Benešem popravené oběti 1945 –
1948, tzn. celkem 738 lidí, s počtem popravených v době komunistické
totality 1948 – 1990, tzn. celkem 456 lidí, podařilo se tomuto
„demokratovi“ během třech roků justičně vyvraždit o 282 lidí více
než komunistické totalitě za celých dlouhých 42 let. Poněkud podivné
jednání pro „demokrata“, který se „zasloužil o stát"…
PS. „Vojnový zločinec“ Prezident „fašistického“ Slovenského štátu
nepodpísal počas svojej vlády jediný rozsudok smrti.
Autor: Natália Kočanová, Bošániho 7, 841 01 Bratislava tel:
0239 643661 mobil: 0905 679 611 e-mail: kocanova.natalia@gmail.com
Zajímavá 0 před 1570 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Chybí vám zdroj: https://berwidbuquoy.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=468805
tzn. naprosto pochybný zdroj
(pravda, někdo tam aktualizoval 65. výročí na 68. výročí)
Příspěvek relativizuje zločiny komunismu s poukazem na retribuční
soudy. Škoda, že tam nepsal, za co byly ty tresty poválečné smrti vydány.
Kdyby napsal, že tak byli postiženi nacisti, udavači a kolaboranti jako Frank
atd., tak by to vyznělo jinak, že?
Co se týká těch údajných příbuzných Horákové, tak to předpokládám
bude jako s tím údajným příbuzným Koláře …
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?ivzez Nahlásit |
Benešovo prezidentování bylo už tehdy spíše loutkové. Po roce 1945 tu reálně vládla Národní fronta v čele s komunisty. Automaticky připosovat popravené jemu je naprostá hloupost, jako by snad on ty rozsudky psal.
Jiná otázka je, zda Beneš už v této bezmocné situaci neměl raději podat demisi, což by ale rozsudkům také nezabránilo.
Beneš tehdy ani neměl možnost dát těm lidem milost. To nebylo v jeho pravomoci a už v roce 48 mu Gottwald vyhrožoval, že má okamžitě předat vládu komunistům, jinak dojde k intervenci sovětské armády – podepsal. Beneš zjevně v těch letech neměl silnou pozici prezidenta a nemohl zřejmě už skoro nic.
Upravil/a: quentos
0 Nominace Nahlásit |
Autorka Kočanová dává do souvislosti retribuční poválečné procesy a komunistické monstrprocesy. Tomu se člověk může jen zasmát.
0 Nominace Nahlásit |
S paní Miladou Horákovou je to celé zajímavé. Překvapuje mne po tolika letech stálého omílání a připomínání, že snad doposud nebyl předložen žádný hmatatelný důkaz, že byla opravdu popravena. Ono i s důkazy to postupem času bývá podivné. Zkrátka historii píší vždy vítězové a dnes už jsou jiní vítězové než třeba před 40 ti léty.
0 Nominace Nahlásit |
Demokrat Beneš podobný zbabělec jako profesionální soudruh Dubček /
Dubček studoval 5 let marxismus-leninismus v Moskvě /.
V roce 1938 podepsal Anglo-Franco-Německou dohodu a později vzal roha ke
zrádcům do Anglie, v roce 1943 kupčil dohodu se Stalinem, v roce
1946 souhlasil s darováním Podk. Rusi Sovětům no a v roce 1948 opět
bobky z komunistů a předal republiku bolševikům.
0
před 1570 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Kryšpín: tak jeětě horší než Drap ☹ Mnichovskou dohodu samozřejmě Beneš nepodepsal a schválit ji pod donucením musela vláda (generála Syrového). Smlouvy o odstoupení Podkarpatské Rusi byla podepsána ne vr. 1946, ale už 29. června 1945 a za ČR ji podepsali Fierlinger a Clementis.
Ještě k údajné absenci trestu smrti ve Slovenskom štáte počas Druhej svetovej vojny: http://www.pavel.branko.eu/trestsmrti.html
Odkaz na diplomovou práci, která popisuje činnosti MLS v Uherském Hradišti a mj. také příběh jedné z popravených žen: https://theses.cz/id/pkm5to/STAG69089.pdf