Je pravda že když se někdo směje a neví čemu podobá se vždy přihlouplému?

Ne, může se jednat o člověka trpící mánií.

Neřekl bych.

Krom toho, jak pregnantně předepsal Rokio, že se může jednat o nemocného člověka, tak – prostě a jednoduše – může mít „jenom“ dobrou náladu, nebo si, třeba, na něco zrovna vzpomněl, co ho rozesmálo. Těch důvodů může být spousta, než aby šlo takto generalisovat a paušalisovat.

Ale Rusové to tak mají, že kdo se směje, je divný. Zase, když se moc usmívá hospodský, tak to taky není dobré, protože si hosté budou myslet, že má peníze! 🙂

Trošku mi to připomnělo film Pět hříšníků (1964), jak, skrze zranění šrapnelem, má voják neurotickou anomálii, která se spouští nečekaně a způsobí, že se jeho tvář stáhne do křeče, která vypadá jako úsměv. A skrze ten „úsměv“ je podezříván, že – nějak – udal svého soudruha ve zbrani (nepamatuju už se za co), no a když ho věšejí, tak on se zase „směje“ (přitom, ve skutečnosti, pláče), no a je pak považován za bestii.

Tahle všelidová „moudra“ a předsudky nikdy nefungují.