Je pravda, že nás média oblbujou a vše je úplně jinak?

Dost často to tak bývá. Podle toho jak se to hodí těm nahoře. O Ukrajině se může psát pouze to, co neni v rozporu z vládním stanoviskem. Jinak by hrozilo trestní stíhání.

Ne, není to objektivní materiální pravda. Objektivní materiální pravdou je, že se o to snaží, jestli se oblbnout necháš, pak se jim to povede, pokud nenecháš, pak se jim to nepovede. V každém případě, zodpovědný je každý jedinec sám za sebe.

Já to vysvětlím na dvou příkladech:

I. Ta choroba.

Objektivní materiální pravda je taková, že my nemůžeme objektivně ustanovit, odkud se ten virus vzal, máme opravdu exaktně ustanoveno, jak je velký, jak se šíří, a jak se chová na rozličných površích, nicméně to všecko pouze v laboratorních podmínkách. Pragmatickou pravdou se jeví, že mimo podmínky laboratoria se chová ten virus jinak, protože kdyby se choval reálně tak, jako se chová v laboratoriu, no tak by to tady vypadalo podobně, jako při morové nákaze. Z jakých příčin se chová virus jinak v reálném světě, a jinak v laboratoriu, nejsme s to objektivně ustanovit.

Pragmatickou pravdou máme prokázáno, že pro dospělého, zdravého, člověka nepředstavuje ten virus žádné významné nebezpečí, protože risiko smrti při symptomatické nákaze je někde kolem 0.001 – 0.0001%, risiko vážného poškození zdraví někde kolem 0.01 – 0.001%. Samozřejmě, se zhoršujícím se zdravotním stavem pacienta toto risiko stoupá, u některých risikových pacientů až skokově.

Máme pandemický plán. O co jde? Primárně jde o to, že se musí zachovat funkčnost, a co možná největší efektivita, zdravotnického systému. Jak se zachová funkčnost, a co možná největší efektivita, zdravotnického systému, pokud je nějaká obdobná virová epidemie? Primárně vyčleněním zdravotnických zařízení k péči o virem nakažené pacienty, aby epidemičtí pacienti nepřicházeli do styku s neepidemickými. Sekundárně edukací personálu. Nic z toho se nedělo, a pokud se to nedělo, je zcela bezpředmětné se bavit o nějakých „opatřeních“ mimo zdravotnický systém.

Teď si to porovnej s tím, co „kázala“ média. To byly články úplně o ničem (televisor nemám od roku 2005, takže televisní propagandu nemohu objektivně posoudit).

II. Ukrajina.

Na Ukrajině je něco, jako občanská válka, od roku 2013, to jest, pomalu už deset let. Co se děje na Ukrajině, tedy to prokazatelné, tak je děsivé samo o sobě, od formování milicí, které stojí zcela praeter legem, od různých Lagerů, zcela mimo systém, těchto milicí, přes de facto zákaz ruštiny, nejen ve veřejném, ale pomalu i v soukromém prostoru, po boje v Luhansku a Doněcku.

Průměrně inteligentnímu člověku, který je schopný nějakého koherentního, analytického, myšlení asi není potřeba vysvětlovat, že veškeré zprávy officiálních médií jsou když ne zcela lživé, tak minimálně tendenční, anžto vykreslují RF jako „ty zlé“ a Ukrajinu jako „ty hodné“. A v žádném válečném konfliktu tomu tak není.

Pokud novináři nepředkládají objektivní fakta, ale části faktů, ostentativní lži, a to, zároveň, se závěrem, jaký si má čtenář / divák myslet, no tak ale to není novinařina, to je forma manipulace zvaná propaganda.

Některé ano. Ale zase jsou u některých novin a TV spolehliví reportéři a dávají dobré reportáže i s přímým přenosem. A Ukrajina? Tam je podstatné to, že se brání, že brání svoje území.

Upravil/a: paul1

Nad ideově mediální čistotou bdí bruselská komise a paní evrokomisařka Jourová. Do médií byly nasypány neuvěřitelné peníze z Bruselu, aby zastávaly ten jeden správný názor. Vždyť ta vybičovaná hysterie proti Rusku je hlavně zásluha médií: ty neinformují, ale vychovávají.

Většinou ano.

Stále platí jedno zásadní pravidlo: „Důvěřuj, ale prověřuj!“
..a dodávám, že nejen obsah, ale i zdroje informací.