Je pravda, že snadněji se protáhne velbloud uchem jehly než aby se bohatý dostal do nebe?

S ohledem na to, že žádné „nebe“ není, nemůže se v něj nikdo dostat, bohatý, chudý, hrbatý, s jehlou, bez jehly, autista, jehovista, prostě: nikdo.

Je to ztráta času se tím zabývat.

Jak se na to dívají křesťané?

Je to citát 24 verše XVIIII hlavy Matoušova evangelia: Et iterum dico vobis : Facilius est camelum per foramen acus transire, quam divitem intrare in regnum caelorum.

Dívají se na to – logicky – podle denominace, a pak vkusu (fabulace) každýho soudruha věřícího:

• katholíci a orthodoxní to, klasicky, „vyloží“, že vlastně nejde o to bohatství jako takové, ba ani o to, jak s ním, drahý věštící, nakládá, leč o jeho vztah k němu (který je absolutně neprůkazný, takže co soudruh řekne, to je pravda, a tak blbý, aby věřil, že po smrti půjde „v oheň pekelný“, žádný bohatý, snad, není! 😅🤦🏽‍♀️😂).
• Kalvín a Zwingli na to byli „psi“, takže nic, černý Leintuch, peníze mít můžeš, ale užívat je moc nesmíš, však jsem zakázal i tancovat a se smát, ne? 🙄👿 Jo, to bylo, dřív bylo všecko: máslo bylo, mléko bylo, v Moskvě viděli i maso a výstava je putovní. leč Jehan Cauvin natáhl brko v sobotu 27. května 1564, a s jeho učením dnešní kalvinisté mají pramálo společného. Feldkurat Ulrich Zwingli padl v bitvě u Kappelu 11. října 1531, tak to už je ještě delší doba.
• Luther takový detaily neřešil, takže: jak katholíci. On to byl pacient s hlavou, od toho se to, celkově, odvíjí, ty jeho „okruhy zájmu“.
• ostatní tak, jak rozhodne předseda presidia shromáždění soudruhů věřících, nebo každý jednotlivý drahý věštící sám, podle denominace, zda-li má, vůbec, nějaký stupeň institucionalisace, nějaké dozorce / starší / biskupy / kněze, nebo něco podobného, nějakou dogmatickou kázeň, etc. etc. etc.

Dovolím si odkázat na teologický výklad profesionála:

Zdroj: https://revue­.theofil.cz/re­vue-clanek.php?cla­nek=44

Upravil/a: Pepa25

Nebral bych to tak doslovně. Je to takový druh podobenství. Problém okolo Bible vidím v tom, že je to spíš náročné a obtížně pochopitelné filozofické dílo, až spíš alegorické dílo, než vhodná četba na dobrou noc pro obyčejného profánního křesťana s průměrným iq. Navíc je hodně překroucená a ochuzená oproti původní verzi, a to má na svědomí církev.

Prostému křesťanovi by stačilo, kdyby měl obavu před Bohem a neignoroval své svědomí, i když má plno chechtáků. Neměl by se tím nechat pohltit, je to jen zkouška na něho uvalená, ke které na své cestě dozrál. Záleží na něm, jak v ní obstojí a jestli si zaslouží jít do nebe.

Výrok je vytržen z delšího Ježíšova s poctivým bohatým člověkem. Ano, jde hlavně o vztah k majetku. Není pravda, že vztah nelze prokázat, jak píše Filip. Prokáže se lehko v běžných i mimořádných životních situacích. Např. podle toho, jak je zaměstnavatel citlivý k potřebám svých zaměstnanců, jestli se dívá v prvé řadě na svůj zisk, nebo se na věci dívá citlivě a komplexně. Lidí, kteří to berou tak přísně, že si udržují bohatství v prvé řadě proto, aby mohli sloužit ostatním je málo, možná žádný. Kromě toho, vlastní zaměstnanci nejsou ve světě ti jediní nuzní a potřební. Pro člověka, který se chce zdokonalovat, je obtížné si s klidným svědomím nechávat bohatství ve světě, kde je tolik nuzných lidí. Je to v podstatě volba mezi láskou k Bohu a lidem a mezi pohodlím a pocitem zabezpečení. O tom byl ten Ježíšův rozhovor. Přestože v tomto směru dokonalých je málo, Bůh je milosrdný a do nebe se mohou dostat i lidé, kteří toho svými silami nejsou schopni.

Čo by v nebi robil bohatý, ako rovný medzi rovnými, keď tam hmotné bohatstvo nepoznajú? Majetok, ani peniaze si tam nezoberie (musel by ho odovzdať „u kľúčiara od Svätej brány“), jedi môže zo sebou zobrať na nové pôsobisko svoje „bohatstvo ducha“ pokiaľ je v súlade s vedením Neba.

Upravil/a: led

Rokiáči tvý smýšlení (podle toho jak stojí tvá podotázka) je ten největší průser. Víš, co je největší průser? Někteří bohatí si myslí, že jsou snad bohatí proto, protože se opravdu snaží a že ta jejich snaha že je pro svět/existenci/lid­stvo snad dokonce PROSPĚŠNÁ! (??) 🤦‍♂️🤦‍♂️ Tak to je ten NEJVĚTŠÍ PRŮSER, s kterým se kdy můžeš srazit, Rokiáči. A víš co? Ti opravdu otřelí/otrlí „snaživí bohatí“ se domnívají, že své bohatství si snad „po právu zaslouží“!!! 🤦‍♂️🤦‍♂️🤦‍♂️ Možná že jo. A dobře jim tak. Tak zdar a rčení z tvý otázky klidně a bez ostychu VĚŘ. 🤷‍♂️💁‍♂️

Tohle Ježíšovo podobenství (podobně jako ostatní) je potřeba vnímat v hlubším kontextu. Co se dělo před tím, než ho Ježíš pronesl? Vrátíme se o několik veršů zpátky (Matouš 19:16–22):

Tehdy k němu přišel nějaký člověk a zeptal se ho: „Učiteli, co dobrého mám dělat, abych získal věčný život?“ Odpověděl mu: „Proč se ptáš mě, co je dobré? Je jen jeden, kdo je dobrý. Ale pokud chceš získat život, dodržuj přikázání.“ „Která?“ zeptal se. Ježíš řekl: „Nezavraždíš, nezcizoložíš, nebudeš krást, nebudeš křivě svědčit, měj v úctě svého otce a matku a budeš milovat svého bližního jako sám sebe.“ Mladý muž na to reagoval: „To všechno dodržuji. Co mi ještě chybí?“ Ježíš mu řekl: „Pokud chceš být dokonalý, jdi a prodej svůj majetek a peníze rozdej chudým. Tak budeš mít poklad v nebi. Potom přijď a staň se mým následovníkem.“ Když to mladý muž slyšel, smutně odešel, protože měl velký majetek.

Co z toho vyplývá? Když ježíš řekl, že má všechno prodat a rozdat chudým, ten muž odešel zklamaný, protože si byl jistý, že dodržování Božího získá nebeskou naději. Ježíš otevřeně odhalil jeho vztah k hmotnému bohatství a poradil tomu člověku, co má udělat, aby získal Boží schválení. Prioritou v životě toho člověka byla láska k penězům a majetku, ale ne k Bohu, a Ježíš následně na to pronesl toto podobenství (Matouš 19:23–24):

"Ujišťuji vás, že pro bohatého člověka bude těžké vejít do nebeského království. Říkám vám, že je snadnější, aby velbloud prošel uchem jehly, než aby bohatý člověk vešel do Božího království.“

A dodatek, Ježíšův výrok, který to dokresluje (Lukáš 12:32–34):

„Neboj se, malé stádo, protože vašemu Otci se zalíbilo dát vám Království. Prodávejte svůj majetek a dávejte dary chudým. Pořiďte si měšce, které se neopotřebují – neselhávající poklad v nebesích, kam se žádný zloděj nedostane a kde ani moli neničí. Kde totiž máte svůj poklad, tam budete mít i své srdce.“

Poznámka: Slovní spojení „malé stádo“ se týká omezeného počtu křesťanů s nadějí na život v nebeském Království (Zjevení 7. a 14. kapitola).

Upravil/a: Roman71

Další bláboly.