Je pravda, že zatímco dříve bránila v úspěchu v životě komunistická strana, dnes člověku brání jen vlastní neschopnost?

Všechno má své plusy i mínusy. Dříve některým lidem bránila ve vzdělání KSČ, dnes jsou to peníze. Ne každý si může dovolit financovat studium. Dřív se uplatnil líp neschopný ale uvědomělý blb a odbornost byla až na druhém místě. Dnes má možnost uplatnit se každý schopný člověk, ale musí mít tvrdé lokty a chodit i přes mrtvoly. Morálka a čest je přítěž. Každý chleba je o dvou kůrkách. Každý ať si vybere, co je lepší.

Opravdu si myslíte že je dnes tady tak rozvinutá demokracie třeba jako ve Švýcarsku?Myslíte si že se můžou mladí lidé svobodně vyjádřit o čemkoli,aniž by riskovali nepříjemnosti ze strany jejich nadřízených ve školách či v nadnárodních firmách?Ona ta historie se začíná opakovat a není to jen o tom,zda bude co do hrnce.

Ak pozriem len na nadpis otázky – odpoveď zni: Nie, nie je pravda ani jedno tvrdenie v nadpise.
1 – aj v období pred Veľkým treskom, aj v súčasnosti platilo a platí:
k úspechu nestačí len chcieť, ale aj čin. Kto chce byť úspešný musí konať, byť aktívny. Úspešný človek, nejde tou rozprávkovou vyhladenou, ľahkou cestou, ale cestou plnú prekážok, musí mať silu a vôľu ich prekonať, len tak dosiahne svoj cieľ.
2 – čo je to vlastne úspech? Na jeho definíciu je veľa rôznych, miestami protirečivých názorov.
3 – Krásne napísal Kepler: „Dříve některým lidem bránila ve vzdělání KSČ, dnes jsou to peníze.“ všimnite si slovo: „některým“, nie ako vy zovšeobecňujete.
4 – za všetkým hľadaj človeka, nie systém, pretože aj systém tvoria ľudia.

Upravil/a: led

Tohle záleží na vlastní zainteresovanosti, ambicích a postoji.

Nelze odsuzovat lidi, kteří byli spokojeni s tím, že si „odkroutili svých 8 hodin“, a pokud nedělali systému potíže, nemuseli se bát o práci, nemuseli se bát „co když onemocním“, věděli, že do důchodu půjdou nejpozději v 60 (nebo třeba už v 54 jako ženy se 3 a více dětmi), byty zdarma, léky zdarma, že uložené peníze ve spořitelně jim zůstanou atd. atd. – systém měl zkrátka VELKÉ sociální jistoty, které jim chybí a to že nyní mají možnost se např. politicky angažovat dle vlastního uvážení (tedy JINAK, než po „stranické linii“) je jim úplně šumák, protože pro ně je zkrátka důležitější najít ráno auto tam, kde ho večer zaparkovali, no.

ÚPLNĚ JINAK to vidí ti, kterým systém „bránil v rozletu“ – ať již z politických či jiných důvodů. Ovšem to neznamená, že jde vše „na jedničku“ – mnohý český výrobce PRAVDIVĚ vzdychá – „Nojo, nyní mi už nebrání v podnikání, ale o je mi to platné, když mi systém do toho hází vidle? Jak mám konkurovat čínské produkci, když mi stát naloží na hrb tisíc předpisů, povinností co všechno a jak ekologicky, hygienicky, bezpečnostně atd. MUSÍM, zatímco Číňané na to zvysoka prdí? (A díky tomu udělají vše MNOHEM levněji!) To je jako "férový závod v běhu“ s tím, že já si na záda naložím 2 pytle cementu, zatímco soupeř ne. A systém, který by se o své občany měl starat (protože si ho k tomuto účelu PLATÍ daněmi!) – neříkám, aby jim „nadržoval“, jde pouze o ROVNÉ konkurenční podmínky – jim místo toho tak akorát víš co – a to v LEPŠÍM případě, v horším jim rovnou hodí kacek pod nohy… ;) :D :D

Takže já to vidím podobně jako mosoj (jen bych z toho vynechal ty „obecné kapitalisty“, protože ti za to povětšinou NEMOHOU [s vyjímkou těch globálních]. Formuloval bych to asi takto: „Z JEDNÉ ŽUMPY JSME PŘELEZLI DO JINÉ!“ Nebo již legendární: „Ze systému ZHOVADILÉ TOTALITY jsme přešli k systému TOTÁLNÍ ZHOVADILOSTI!“ :D :D :D

Upravil/a: aliendrone

Na toto existuje více názorů a odpovědí.
Asi nebudou souhlasit mnozí zaměstnanci či ti, kterým něco nebo někdo v úspěchu zabránilo.
Znám a ve svém okolí i mám lidí, kteří, ač neradi, přiznali, že v podstatě se ó nic snažit nechtějí. Chtějí si jen užívat života a moc na to užívání nemají, tak nadávají na vedoucího, systém, politickou situaci a vše okolo.
A naopak znám také několik lidí, kteří překonali překážky sociální, rodinné, zdravotní a jsou úspěšní v mnoha směrech.

Odpověď na otázku: Ne. není to pravda.

Tehdy mohlo studovat méně lidí, ale podle mne
to spíše odpovídalo situaci. Ne každý, kdo dnes
vystuduje VŠ (míním pěti-/šestileté studium),
by toto studium zvládl tehdy (byly vyšší nároky).

Úroveň vzdělání byla v řadě oborů vyšší → někdejší maturitě
dnes ± odpovídá bakalář. A podobně je to i s dalšími věcmi.

Bránění ve studiu:
Neznám vlastně nikoho, kdo by tehdy nevystudoval.
Slyšela jsem o nepřijetí na školy apod., ale zároveň vím
o lidech, kteří i přes tyto překážky vystudovali.
Šli na rok, dva někam pracovat a na VŠ se dostali později.
[Kdo o studium opravdu stál, našel si cestu i tehdy.]

___

Nezaměstnanost je problém kapitalismu.
Vedení firma, které ví, že bude muset utlumit těžbu nebo výrobu,
by podle mne mohlo (nebo mělo??) v předstihu začít uvažovat
o náhradním programu.

Nejde o to, že je „bezcenná“ některá profese.
Problém vidím v tom, že pro některé (vím, že
ne pro všechny) kapitalisty jsou bezcenní lidé.

Druhý problém je v tom, že i lidé bez práce (např. bývalí
horníci z OKD) musí živit sebe i své rodiny.

Málokdo z těch, kteří hájí „tržní systém“ bez ohledu na člověka (na lidi),
si uvědomuje, že na zavírání podniků a propouštění doplácíme všichni
formou sociálních dávek apod.

Tehdy ani teď nebylo všechno jenom špatné nebo jenom dobré.
Něco bylo lepší (z mého úhlu pohledu) tehdy, něco je lepší teď.

Je těžké to rozebírat, je tu málo prostoru a navíc je to otázka
názoru, případně různých úhlů pohledu různých skupin lidí.

_________

Poznámka:
Nelíbí se Vám zjednodušování typu
„rozkradli to ti zlí kapitalisti“.
Bylo by dobré nedělat totéž …

Spousta lidí chodí řádně do práce a dělá svojí práci dobře, ale nedostane za to adekvátně zaplaceno. Ne každý má hlavu na to, aby vystudoval vysokou školu nebo se stal úspěšným podnikatelem.

Podle mne chce každý dosáhnout nějakého výsledku. Ve sportu, v práci, něco znamenat.Jenomže to, se neustále mění. Nemohu říct, že až budu mít to a to, že budu šťastný spokojený. Nejde o to hmatatelné, zda mám ceny, uznání, peníze, ale zda jsem vnitřně spokojený sám se sebou. Když mám hodně peněz ale nebaví mne to, protože si říkám, co by tomu řekli lidé, tak asi není něco v pořádku. Buď máte výsledky nebo máte spoustu důvodů k tomu, že je to proto a kdyby… Mnoho lidí dosáhlo úspěchu i za komunizmu. Nedívejte se na to, že sousedova tráva je zelenější. Jste prostě tady a měli byste ze svého života udělat vrcholné dílo. Každý je jedinečný a taky by měl mít jedinečné výsledky. Vždy platí něco za něco.

Socialismus mohl přetrvávat jen díky tomu, že vše co se vyrobilo našlo někde odbyt. V RVHP byl všeobecně nedostatek všeho, včetně aut jako základní potřeby novodobého věku. Když je všeobecný nedostatek bohatnou jen veksláci. Dnes už mě málokdo uvěří, že jsem za socíku musel stát tři hodiny ve frontě na koberec a stejně se na všechny nedostalo. Jeden z nejubožejších zákonů socialismu byl trest za sebeobohacování, neboť jen lidská tvořivost žene ekonomiku dopředu. Proto také musela jejich rádoby dokonalá plánovaná ekonomika zkrachovat.

Nechceš snad tvrdit, že to všechno co zde jmenuješ udělali komunisti.
Komunisti nebo kapitalisti, všichni z jednoho pytle.

Je pravda a dokonce jistota, že:

• až osmdesát tisíc jedinců ač by mohlo nepracuje, pracovat nemíní a nikdy nebude
• práce přestala být ve zdejších končinách božím požehnáním
• se vytratil pocit sounáležitosti k firmě a hrdosti na dobře vykonanou práci.

Možná, že kdysi lidem v úspěchu skutečně bránil politický systém republiky, ovšem dnes jsou to jednoznačně silnější, kdo ti brání ve svobodě, resp. v úspěchu.
Zvláště, je-li člověk třeba pisálkem, není v otázce kondice příliš kovaný, jelikož je slabý v ramenou. Čili v ťukání do klávesnice spatřuje možný úspěch, ale chřadne a chřadne. Kondice- základ vlastní existence jde do kytek. Poslední dny jsem nějak ochablý a to příliš nepíši. Co si budem, zkrátka intelekt se na fyz. zdraví také hodně podepíše.

Dále by od tebe bylo hezké definovat zde úspěch v životě, ať víme, na co odpovídýme. Zatím je tedy celý příspěvek hodně o práci a mezi prací a úspěchem v životě lze spatřovat propast hlubokou. Vytváření přebytku, nadhodnot, to vše může v méně prozíravém jednotlivci nabudit dojem jakéhosi úspěchu, jenže pro prosperitu našeho světa je PRÁVĚ TENTO postup zásadně devastující. A proto hodně štěstí úspěšným podnikatelům. Budou jej potřebovat v momentě, kdy na tyto moudra sami přijdou. V tý době už totiž bude dávno pozdě NEJEN pro méně úspěšné či spíše nevinné, nýbrž pozdě bude pro všechny.

A tímto bych chtěl poděkovat nejen papírnám, ale zvláště pak těžařským společnostem: Díky vám za úspěšné pokácení každého jednoho stromu, který měl neoddiskutovatelný vliv na změnu klimatu! Díky za vaše devastující úspěchy s těžkou technikou přímo v terénu!

Dále děkuji všem úspěšným z dřevodělných závodů: Díky za každý vyrobený kousek LUXUSNÍHO nábytku z masivu, který se nám „méně úspěšným“ do našich příbytků nikdy nedostane. Díky za vaši šetrnou likvidaci použitých chemikálií řezením v tocích!

A v neposlední řadě DÍKY všem ÚSPĚŠNÝM konzumentům! A těm nejvíce. Díky všem právníkům za jejich kanceláře z masivu! Jako „úspěšní“ ani nepočítejte s cestou do pekel.

Díky sesednizkola za způsob jeho smýšlení.

Díky vám všem! ;)

(Otec Tereza)

Upravil/a: zjentek

Na otázku jsem se zeptal pamětníka jeho odpověď, od roku 1948 jsme budovali socialismus který byl vybudován v roce 1958 jako druhý na světě po vzoru velké země SSSR. Od roku 1958 do roku 1968 čtyřka soudruhů pobláznila národ o socialismu s lidskou tváří, ten se nepovedl poněvadž jako součást Varšavské smlouvy přišla bratrská pomoc. A poté třetina národa začala budovat normalizaci, další třetina aktivně pomáhala včetně výkřiků a't žije KSČ soudruh Husák a další vůdci. A od hedvábného bojovného řinčení dozickými klíči prý mu není jasné, zda české tržní hospodářství je již vybudován kapitalismus, či nikoliv.

No a já dodám nám mladém kapitalismus vyhovuje, poněvadž co není zakázáno je dovoleno, když něco nefunguje tak to vyhodím, nebo se nahulím, rovněž když Evropští kapitalisté přenechávají některou výrobu do Rudé Číny a zpět se vrací výrobky, které občas vydrží i dva roky a poté mohu zakoupit zase modernější jsme nad míru spokojeni a kapitalismus nedáme.