Je těžké či nemožné kritizovat toho, koho obdivujete?

Vyjdu z Imanuela Kanta a jeho filosofie.

Každý člověk je chybující. Je třeba si uvědomit rozdíl mezi morálním a nemorálním jednáním,. Člověk by měl posuzovat činy druhého tak, jak by jednal on v jeho situaci či postavení. Tedy tak, jak chce, aby ostatní jednali vůči němu.

Proto je třeba si uvědomit, zda činy dotyčného jsou výjimečné, je možné je obdivovat,. jsou v souladu s morálkou, nebo zda se dá najít i něco jiného, co je je třeba nemorální podle mého názoru. .

V tomto případě je mírná kritika vhodná, samozřejmě záleží na formě. Na jedné straně může působit tak, že dotyčný je sledovaný a o jeho chybách víme, proto mu chceme pomoct.

Někdo dotyčného obdivuje, byť jde o známou osobnost, druhý ho kritizuje. Dosaďte si některého politika a srovnejte svůj názor s názory jiných.

Každý uznává či má jiné morální hodnoty, každý něčí úspěchy oceňuje a obdivuje, jiný je neuznává.

Opět skončím Kantovými slovy:

"Dvě věci naplňují mysl vždy novým a rostoucím obdivem a úctou, čím častěji se jimi zabývá: hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.“

https://www.roz­hlas.cz/nabozen­stvi/ranniuva­ha/_zprava/n

--
Takže z toho plyne, že je možné člověka obdivovat, ale i kritizovat, ale bez urážek.

Upravil/a: annas

Záleží pro jaký důvod jej obdivujeme a jaký důvod je možný ke kritice. Například obdivuji bohaté, kteří dávají na nadace a charity neskutečné peníze, byť třeba jezdí v autech a vedou stále ten, pro dnešní dobu, nepřijatelný způsob života, kdy jsou marniví, utráciví. Gréta by je za tohle sežrala, jak je to vůbec možné, že pomáhají dětem, ale na životní prostředí kašlou. Já tak úplně ne. Mají můj obdiv, že jsou to právě ti, kteří své peníze neškudlí, pomáhají a jejich osobní životní styl mě nezajímá. Samozřejmě se nebavíme o extrémech, kdy by někdo takový záměrně ničil přírodu pro své potěšení.

Většinou je vždycky těžké kritizovat něco, co obdivujeme (nejen osoby). Nemůžeme si připustit, že by tam mohla být nějaká chyba, že bychom se my mohli zmýlit, že by ta věc nemohla být tak dokonalá, jakou si ji představujeme.. Kolikrát bráníme to, co se nám líbí, za každou cenu, i když bychom se mohli mýlit, protože si to nechceme připustit.

Na svých idolech kolikrát vidíme jen to nejlepší, přehlížíme jejich chyby, a co víc, kolikrát nadsazujeme jejich dobré vlastnosti a činy. Totéž se např. děje i v prvním stádiu zamilování.

Chce to jistý nadhled a schopnost připustit si možnost, že vše není, jak se zdá. Ale někdy i člověk s nadhledem jen těžko kritizuje někoho, koho obdivuje.
Nemožné to není. A ani obdiv nemusí být věčný.

Proto taky každý tak vehementně obhajuje svoje „pravdy.“ Ne že by je obdivovali, ale je těžké uznat chybu či možnost, že by se mohli zmýlit. To by byla „další rána pro jejich ega a nemuseli by to přežít.“. :D
Chybovat je lidské a uznat chybu je znakem velikosti a vyzrálosti.

Upravil/a: DoTazatel

Neni

Kritizovat neznamená urážet. Vše se dá říct pěknými slovy. Je rozdíl – Ty debile, jíš jako prase, podívej se, kolik máš drobků na stole. a – Mohl by sis to po sobě uklidit. nebo Stihneš to ještě uklidit ten stůl? Díky.