Je tento argument správný?

Že to stojí nad rozumem a něčím, co se nedá pochopit, je možné. Paradox v tom být nemusí, jen nejsme s to, to chápat a překračuje to naše hranice (poznání, ale možná i vědomí a intelekt).
Už jsem ti to kdysi ptal (taky se ptáš pořád dokola).

Upravil/a: Disraeli

Dost špatně se hodnotí, zda je argument „správný“ ve sporu, který nejde rozhodnout. Arugmentace týkající se definice všemohoucnosti nebo směřující směrem k tomu, že „Bůh je nad logikou“ jsou běžné.
Pro další studium viz třeba odkaz

Zdroj: https://en.wi­kipedia.org/wi­ki/Omnipotence_pa­radox

Existence nadpodstatné bytosti je domněnka.
Všemohoucnost je domněnka.

Potřebuješ pravdu autority, bez které budou domněnky lapsus. Já Ti, třeba, nebudu rozporovat, že něco, jako nadpodstatná bytost, může existovat, já Ti jenom zkonstatuju, že to nelze ani potvrdit, ani vyvrátit, proto vezmu za factum, že je ztrátou času se tím zabývat, nota bene ve společnosti, ve které na tom spousta budižkničemů a darmožroutů parasituje, spoustě lidí to způsobuje psychické problémy (nebo to existující psychické problémy umocňuje), atd. Ano, protože já Ti žádnou pravdu autority v domněnkách nikdy nepřijmu.

Zjednodušeně se dá říci, že člověk, buďto chce / potřebuje věřit, nebo chce vědět, není nic mezi tím: víra je s racionálním poznáním neslučitelná, ba je s ním v přímém rozporu, je mu e contrario.

Jenom abych se vyjádřil pregnantně, já nezpochybňuju možnost existenci něčeho, co by lidé považovali za nadpodstatnou bytost. Nezpochybňuju, například, zachování energie a hmoty, já pouze tvrdím, že 1. to, v co lidé obvykle věří, je výplodem propagandy zvané institucialisované náboženství; i když je jedinec přesvědčen hluboce, že má svou „vlastní víru“, in principio se drží, alespoň rámcově (sedes materiae) myšlenkového rámce, nebo způsobu uvažování, který převzal z toho či onoho institucionali­sovaného náboženství; ano, může jít o úplný a komplexní pall mall, 2. debata o možnosti existence nadpodstatné bytosti je bezpředmětná, protože dosud není její ne/existence prokazatelná s jistotou blízkou materiální pravdě a 3. jestliže se někdo domnívá, že je pro něj v životě podstatná věc věřit (ve stvoření, ve zjevené pravdy, v pravdu autority etc. etc. etc.), já považuju za bezpředmětné tuto potřebu podrobovat argumentačnímu přetřesu, protože tento argumentační přetřes nic nepřinese ani jemu, ani mně: on má potřebu věřit, já potřebu věřit nemám – toť celý příběh.

Pro člověka, který chce vědět, je jakákoli argumentace bezcenná, vlastně nebezpečná, protože každá argumentace je formou manipulace, eo ipso, propagandy.

Pro člověka, který chce věřit, je jakákoli argumentace zbytečná, protože on bude věřit tak nebo tak, bez ohledu na fakta, skutečnosti, nebo argumentaci, z čiré a prosté potřeby.

Argumentace, tak, může být „správná“ nebo „přínosná“ pouze v tom případě, že skrze tuto argumentaci bude drahý věřící zařazen pod, tu nebo tu, značku institucionali­sovaného náboženství. Může být, že to zařazení se ku příslušnému stádu může být pro věřícího přínosem, ale objektivně vzato je to forma manipulace.

Ani, ku příkladu, tradiční křesťanská katechese nemá být vedena formou argumentace, tj. manipulace. Katechisující křesťan má katechesovaného pohana podrobit vejtazu, zda-li slyšel o evangeliu, či-li nic. Slyšel-li o evangeliu a bude-li k tomu s to s katechetou vést rozhovor na toto thema, může mu katecheta předat svědectví o evangeliu, o Ješuu ben Josefovi, o jedné, svaté, apoštolské Církvi, o nezbytnosti křtu a pokání ku spáse, etc. etc. etc. Katechisující křesťan poselství předá, katechesovaný pohan byl s evangeliem seznámen, a teď je řada jen a pouze na něm, zda-li přijme evangelium, konec konců, jak se praví v VI. hlavě, článku 6, evangelia podle Matouše: Tu autem cum oraveris, intra in cubiculum tuum, et clauso ostio, ora Patrem tuum in abscondito : et Pater tuus, qui videt in abscondito, reddet tibi.

Summa summarum: Tvůj argument je nesprávný a k ničemu.

Upravil/a: Filip84

Argumentace o nekonečnosti our výjimečnosti všemohoucí bytosti a její neschopnosti pochopitelnosti pro omezený lidský rozum je vskutku častým argumentem vedeným ze strany některých věřících. Ačkoliv to může být pro někoho přesvědčivý argument, logicky vzato tato argumentace není úplně správná.

Toto je známý paradox všemohoucnosti – jestliže by byl někdo skutečně všemohoucí, měl by být schopen udělat cokoli, včetně vytvoření něčeho, co je pro něj příliš těžké. Ale pokud není schopen zdvihnout tento kámen, pak není skutečně všemohoucí.

Argument, že lidé nemohou pochopit všemohoucí bytost kvůli svému omezenému rozumu, je takzvaným argumentem z nevědomosti. Je to logický klam, který tvrdí, že tvrzení je pravdivé, pokud nebylo prokázáno, že je nepravdivé, nebo naopak.

Nicméně, je důležité si uvědomit, že mnoho religií a filosofických systémů poskytuje různé definice všemohoucnosti, které mohou obejít tento paradox různými způsoby. Například, některé náboženské interpretace tvrdí, že všemohoucnost zahrnuje schopnost dělat vše, co je logicky možné. V takovém případě by tvorba kamene, který nemůže být zdvihnut, byla považována za něco logicky nemožného a tedy i mimo rámec všemohoucnosti. Jde o velmi komplikovanou problematiku, která nemá jednoznačnou odpověď.

To se musíš zeptat věřících.

Jsou to bláboly.

Omyle, nepolemizoval bych nad potenciální (ne)schopností a místo toho se snažil Všemohoucího poznat. Pak pochopíte, že nemá smysl klást nesmyslné dotazy.

Řečnické otázky:
Proč by tohle Všemohoucí dělal?
Jaký by to mělo smysl?
Má stejná omezení jako my lidé?

Až Všemohoucího poznáte, zkuste si na tyto otázky odpovědět 😉

I každé dítě hned pochopí, že se jedná sice o nádherný paradox (našlo by se jich víc), ale že patří do sféry humoristické. Pokud se o tom někdo pustí do seriózní diskuse, je buď dočasně zmatený, nebo idiot. Tyto stavy se nevyhýbají ani věřícím. Přesto stojí za zamyšlení zejména poslední 3 slova jeho odpovědi, vše mohlo být bez problémů zařízeno radikálně jinak, nebo ještě jinak, nebo ještě jinak,…