Je v pořádku chovat se podle kultury takového náboženství, které danému člověku vyhovuje?

Protože jsem se odpovědi na svůj dotaz nedočkal, odpovím na otázku tak, aby odpověď odpovídala předpokládané materii dotazu: fenomenologicky, sociologicky a psychologicky.

Nejprve si musíme odpovědět na otázku, kdo to je musulman, hinduista a mormon.

Musulman je člověk, který věří v Alláha a Korán. V podstatě ke konversi k islámu postačuje 3× po sobě prohlásit „Není boha, kromě Boha, a Alláh je jeho prorok.“, no a pak s tím souvisí příkazy (třeba obřízka), zákazy (třeba nejíst vepřové), které ale jednotliví musulmani nemusí nijak dodržovat, to odvisí od vztahu k náboženství, a na míře orthodoxie.

Hinduismus, stejně, jako např. buddhismus, není náboženství v evropském, theistickém, pojetí, ale filosofický směr, způsob žití, dharma. Indolog Vladimír Miltner slovo dharma překládá jako držmo, to jest, čeho se držeti, a vysvětluje jej jako pojetí vesmírného řádu. zákonů přírody i společnosti. Pro nás je podstatný kastovní systém, který předpokládá předurčení (determinaci) jedince, který by měl podle toho žít a ostatní jedinci by do jeho karmického určení neměli zasahovat.

Za mormona je laicky označován člen náboženské společnosti Církev Ježíše Krista svatých posledních dnů. Pro přehlednost se laického označení mormon přidržíme. Mormoni věří, že (protestantský) Bybel není jedinou svatou knihou, ale věří v tzv. vidění Josepha Smitha, skrze která předal mormonský bůh světu další poselství, jež je zapsáno v tzv. knize Mormon. Oproti křesťanství se mormonismus liší křty za mrtvé a zvláštními, spíše zednářskými, rituály v templu (který je nejblíž v Říši). Mormon se musí nechat pokřtít v templu, a pak musí nosit speciální spodní prádlo, nesmí kouřit, pít alkohol či pít kávu nebo čaj atp.

Nyní si musíme vysvětlit fenomenologii náboženství. Náboženství, v nějaké formě, bylo a je v každé lidské společnosti, protože málo který jedinec je s to žít z vlastního pramene, a protože lidé mají bytostnou potřebu vysvětlovat i to, na co neznají odpověď.

Hlavní, nebo státní, náboženství určuje i morální pravidla společnosti, často i právní řád. Zatímco u primitivních náboženství, jako je anymismus (shinto), šamanismus nebo fetishimus, pokud společnost dospěla k nějakému vyššímu stupni, představuje předkládá spíše filosofický, nekogentní, pohled, tak institucionali­sovaná náboženství mají dogmatiku ve formě příkazů a zákazů. Ty se podílely a podílí na formování společnosti: křesťanská sexuální morálka, musulmanské právo Šaría, nebo stravovací předpisy Israelitů či musulmanů, etc. etc.

Institucionali­sovaná náboženství dokáží „cizí značku“ v lepším případě tollerovat, to jest trpět, snášet, o hlubším porozumění, nebo vzájemné úctě, nemůže být ani v historii, ani dnes, řeči.

Ze sociologického hlediska představuje náboženství jak problém, tak řešení. Ano, jestliže se pojme náboženská víra fundamentálně, tak může být velice nebezpečná. Na druhé straně, s ohledem na tu skutečnost, že fundamentální pojetí nikdy dlouhodobě nevydrží, většina hlavních náboženských skupin je na nějakém stupni liberálnosti. Pak, pro jedince s nízkou osobní integritou, představují oporu, morální řád, který by jinak měli třeba i horší, takže jsou nakonec společensky prospěšní.

Z psychologického hlediska velice záleží na tom, jak je daný jedinec vnitřně nastaven, usuzuje-li primárně na základě cítění, nebo vnímání, co za traumata, bloky atp. v sobě nosí, a co z toho sanuje náboženství, jak je otevřený, tollerantní atp.

Např. kulturní katholicismus. Katholicismus je velice široký proud různých skupin, které toho příliš společného nemají, od tradicionalistů & Kněžského bratrstva svatého Pia X., po ultramoderní farnosti, přes jakousi směsku vesnického, obvyklého, katholicismu např. na Moravě. Úplně jiný genius loci má akademická farnost, skupina věřících, co došli na mši slouženou knězem Kněžského bratrstva svatého Pia X., vesnická farnost na jižní Moravě, a úplně jiný vesnická farnost v jižních Čechách, no a nebo mše, sloužená knězem hnutí odporu, pro tzv. integrální katholíky.

Stejně, jako není katholík jako katholík, není musulman jako musulman a není hinduista jako hinduista.

U každého institucionali­sovaného náboženství, které je v místě obvyklé, či státní, či původně státní, je velká část kulturních členů. U nás nemáme jenom kulturní katholicismus, máme i kulturní kalvinismus, lutherství, a tak by šlo pokračovat. Kulturní „věřící“ (ať už je věřící, nebo není) bude spíše více tollerantnější k odlišným náboženským názorům, či postojům, no ale o to méně k odlišné náboženské kultuře.

Protože ani jedno z Tebou vyjmenovaných náboženství u nás není tradiční, dokonce ani islám, tak lze přepokládat, že by tu rodinu tvořili konvertité. Stěží si lze představit, že by se vzali konvertovaná hinduistka s konvertovaným musulmanem. Pokud by to byl musulman z musulmanské země, tak si ale hinduistku stěží vezme. I kdyby byl kulturní, rodinné vazby, které jsou tam silnější, by mu to nedovolily.

Pokud by, například, jeden z manželů konvertoval k tomu náboženství po svatbě, tak by hodně záleželo na vzájemné ouctě, respektu a lásce, ale je více pravděpodobné, že by se takový vztah rozpadl. Je to dáno pohledem na svět konvertity: hinduistka bude vidět v islámu rozpor s karmickou „pravdou“ a bude se snažit manžela o tom přesvědčit, protože ho má ráda. Musulman bude vidět v hinduismu polytheistické pohanství a bude se snažit manželku o této „pravdě“ přesvědčit, protože jinak skončí v pekle.

Obecně je problém soužití tradičního katholíka s modernistickou katholičkou, ale i docela normálního katholického konvertity s kulturní katholičkou. Tyhle věci prostě nefungují.

Vztáhnu-li to k sobě, tak já nemám problém respektovat jinou víru případné partnerky, ale naráželo by to na to, že ona by se mne snažila přesvědčovat, což já obecně ani netolleruju, pokud se mi někdo montuje do života. Ano, probrat to, vysvětlit si vzájemné postoje, pochopit toho druhého, je jedna věc, to je naprosto v pořádku a potřebné. Ale konvertitovi, nebo prostě opravdu věřícímu člověku, to bude málo, protože on to nepochopí. Zvlášť, pokud usuzuje na základě cítění, no tak se bude snažit hrát na city. Naráželo by to na křesťanskou sexuální morálku (protože i když jí skoro nikdo nedodržuje, a skoro nikdy nikdo nedodržoval, tak konvertité ano, nebo o to alespoň usilují), na pohledu na manželství, no a samozřejmě i třeba na názoru na výchovu potomků, já opravdu nechci, aby moje dítě jednou chodilo do náboženství, tedy si o to samo neřekne.

Tyhle věci obecně příliš nefungují. Kulturní katholík se s kulturní evangeličkou snesou, stejně jako kulturní husita se snese s kulturní jinou křesťankou, ale jinak to moc nefunguje.

https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Isl%C3%A1m
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Hinduismus
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/C%C3%ADrkev_Je%C5%­BE%C3%AD%C5%A1e_Kris­ta_Svat%C3%BDch_pos­ledn%C3%ADch_dn%C5%AF
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/%C5%A0ar%C3%A­Da
https://www.cir­kev.cz/cs/aktu­ality/191007ka­tolicka-sexualni-moralka-undefined-ukazatel-na-ceste-ke-stesti#
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Fundamenta­lismus
https://rg-encyklopedie.soc­.cas.cz/index­.php/Kn%C4%9B%C5%BEs­k%C3%A9_bratrstvo_svat%­C3%A9ho_Pia_X.
http://www.ika­tolici.cz/

Představit si to dokáži, i když je to nesmysl. Sedmileté dítě si přece nevybírá náboženství.

Bez vzájemné lásky, tolerance a respektu by v takové rodině docházelo k častým nedorozuměním, hlavně pokud by se jednalo o ideologii. Nedokážu si představit, jak dlouho by taková rodina dokázala společně fungovat, natož řešit závažnější problémy, když by si jel „každý po své koleji“.

Další tvoje zbytečná spekulativní patlanina.

Je to vládou stejně nedořešené jako fakt, že můžeš mít děcek kolik jen chceš. Přitom zvláště muslimové a celé křesťanství jsou strašně nebezpečné, hindové pak ok a mormonky známe jen z porna 🤷‍♂️