Je v zákoně pamatováno na postih prolhaných politiků či nikoliv?

To není potřeba, protože politik nikdy nelže. Teda u nás jo, čas od času, protože u nás to znamená, že ho na měsíc „uklidí“ na ambassadu do Republiky Myanmarský svaz (nebo tak něco), mezi tím se něco vymyslí, jak to komunikovat, no a až se to zamotá, a z části zapomene, tak se vrátí, no. 👌😎 Na západ od nás je to, většinou, horší, tam ho musí, buďto, rychle uklidit ne do Myanmaru, ale do Země královny Maud, a na trvalo, nebo v politice i veřejných sužbách skončí.

To se bavíme třeba o kausách Prymula byl v hospodě a tvrdil, že tam šel jenom proto, že tam svítilo světlo, venku ne, a on si potřeboval zavázat cvičku. No jo, jenže, 1. cvičky se nedají zavázat, 2. k obleku se cvičky nenosí, 3. cvička se nezavazuje pět hodin a 4. při zavazování cvičky se nevypije pět piv. 😂😂😂🙃

Tak, čas od času, se stane i „lidem stejným, jako my, ale lepším“, ale jinak politici v zásadě hovoří pravdu.

Funguje to na úplně prostém principu:

1. většina lidí je věřících a věřícího člověka nezajímá pravda, nechce jí znát, bojí se jí (jinak by nebyl věřící), chce slyšet / přečíst si něco, čemu může věřit.
2. Politik nelže, on říká pravdu, akorát to není nikdy čistá a úplná pravda, to fakt nikdy!
3. Pokud už se stane, že řekne něco, co jako fakt zjevně a zřejmě pravdou není (a zároveň to není něco, jako ty cvičky v hospodě), tak:

1. byl špatně informován. Prostě mu poskytli nesprávné informace (ano: nevěděl, že budeš tak bystrý a všimneš si toho, nebyl upozorněn na to, že jsi „extra klassa“, třeba! 😂),

• b) byl nesprávně pochopen. Proto mluví tak rozvláčně, vágně a libují si ve vznosné fraseologii, aby mohli kdykoli říct, že to, co řekli, bylo nesprávně interpretováno. Oni vlastně musí mluvit tak, abys z toho nepochopil, co tím chtějí říct.

3. bylo to špatně komunikováno. Víš co, málo kdy nastane situace, že by byl politik přichycen při lži inflagranti delicto, protože novináři jsou taky gumy, a protože chtějí být přítomni i další tiskové konferenci. Většinou je to tak, že on někde něco řekne, pak o tom někdo napíše nějaký článek (nebo třeba post na sociální síti, nebo natočí video na YouTube, kde o tom 1/2 hodiny mele atp.), pak si to druhý přečte, ten si něčeho „všimne“ a napíše o tom, nebo třeba – ještě lépe – o tom někomu řekne, a ten o tom napíše. Ve výsledku je z toho Rádio Jerevan, a protože politik mluvil vágně, tak to jeho „ministr propagandy“ okecá že výrok pana ministra byl nesprávně interpretován, špatně komunikován, nebo tak něco.
4. „vítr se změnil“. Politik nelhal, jenom v době, kdy své vyjádření publikoval, došlo právě k vývoji (to můžeš použít vždycky, protože vždycky dochází k nějakému vývoji! 👌😂), o kterém politik nebyl informován (víš co: oni mu to třeba i řekli, ale on to slyšel jako soukromá osoba a nepovažoval za moudré / vhodné / nezbytné, aby se o tom informoval také jako veřejný činitel. 👌😎), nebo byl informován pozdě, nebo byl informován nedostatečně (také můžeš použít vždycky, jakákoli forma informování může být subjektivně vnímána jako nedostatečná), a proto řekl něco, co může být vnímáno jako lež.

Pokud si to spojíš jedno s druhým, tak Ti dojde, že se, vlastně, vykecáš ze všeho. Nebo téměř, že jo.

Ano, protože politika nefunguje normálním způsobem, proto nechápu, co od ní, potažmo od celého státu, pořád očekáváte.

Podívej se, vezmi příklad: máš řetězec obchodů. Ne nic velkýho, jako Kaufland nebo Lidl třeba, ne máš třeba pět prodejen, tak jako různě po republice, nebo máš jednu i ve Svazovom štáte Bačalandia, nebo tak něco. A hledáš vedoucího prodejny, který se dneska vznosně nazývá Store Manager, ale je to úplně stejný soudruh vedoucí, jako v Ženě za pultem. 😅 Fajn, tak proběhne nějaké výběrové řízení, někoho vybereš, no a takovému vedoucímu platíš tak osmdesát, sto tisíc měsíčně čistého, nebo šedesát alespoň, pokud teda má za něco stát, takže v superhrubém, s dovolenou, sakumprásk, tě klidně vyjde na přes čtvrt millionu. No tak co, no tak za to chceš výsledky ne?

No tak mu nastavíš kriteriony úspěšnosti: prodejna musí mít – takový a takový – zisk do 2 let, a – to a to – musí vykazovat do 1/2 roku. A smlouvu si necháš právníky udělat tak, aby když to nesplňuje, jsi ho mohl vyměnit.

A za toho 1/2 roku přijdeš, a když to sice nesplňuje, ale o fous, tak přimhouříš oko: je nový. Ale po těch dvou letech už nebudeš řešit, že měl smůlu na lidi, že lidi nemají peníze, a proto prodejna nemá obraty a tržby, nebo podobné blbé pindy. Ne, protože jinak bys neměl pět prodejen, měl bys kulový hovno. Vyměníš ho.

Pomineme-li třeba výzkum, tak většinu věcí veřejných lze řídit podle tohoto mustru. A teď si, ryze theoreticky, představ, že by volební program byl o procentech úspěšnosti a neúspěšnosti v minulém volebním období. A že by ho nevypracovávala kandidující strana, ale nějaká nezávislá analytická instituce, třeba, je to jenom příklad.

No ano, ale to by museli chodit k volbám, mentálně, dospělí lidé, ne přerostlé děti. Dalo by to práci! A stálo by to čas, se tím zabývat! A to většina lidí nechce, demokracie není o právu vědět, ale o právu na všecko kašlat, v neznalosti je jistá důstojnost. 🤷‍♀️🙃😅

Bohužel ne a bohužel jim na to hodně lidí skočí.

Ne, neni. Lhaní je u většiny politiků v náplni práce, tak nemohou být postihnutelní.

Pamatuje na to napriklad Zákon č. 247/1995 Sb.

Zde máme dvě možnosti, ženě zaplatíme vše potřebné k životu a po plození ji necháme doma u vesla s dítěty ať to společně někam dotáhnou. Anebo ji přinuťme/připusťme k moci a ona nás poučí o pojmu žena a co ten v kontextu s mocí v reálu znamená, je potřeba bez zastření plně vnímat všechny české dámy napříč zdejším politickým spektrem a jejich skutečné projevy a činy.