Je větší šance na bipolární poruchu s geniálním IQ?

Jiné

Inteligenční kvocient není konstanta, neexistuje – materiálně ustanovitelná a změřitelná – jednotka 1.00 inteligence.

Inteligenční kvocient stojí na banálním principu: vezmeš, dejme tomu, vesnici s 1,000 obyvateli, z toho 900 obyvatel je ve věku užívání rozumu a gramotných, tj. schopných vyplnit test inteligenčního kvocientu. Pro toto předpokládejme, že všech 900 obyvatel bude ochotných vyplnit ten test inteligenčního kvocientu, a že ho vyplní podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a že se na něj budou koncentrovat nejlépe, jak jsou schopni.

Takže máš nějakých 900 vyplněných testů, a z toho určíš statistický průměr. To je inteligenční kvocient 100. No a, podle ustanovených kriterionů, odchylka do mínusu znamená odečítání od stovky, odchylka do plusu přičítání ke stovce. A pak je hranice geniality.

Když bys provedl naprosto shodně to testování v deseti vesnicích o 1,000 obyva­telích, a v každé bys testoval 900 osob, a ty výsledky bys nepoměřoval, tak v každé vesnici by pod inteligenčním kvocientem 100 byla subsumována jiná „dávka“ inteligence. Argumentum reductione ad absurdum by se klidně mohlo stát, že bys narazil na abnormálně debilní vesnici, ve které by osoba s inteligenčním kvocientem 100 odpovídala, například, inteligenčnímu kvocientu 70 v obecném pojetí, a naopak, na abnormálně inteligentní vesnici, kde by inteligenční kvocient 100 odpovídal inteligenčnímu kvocientu 120 v obecném pojetí.

Proto se summa inteligence, která je potřebná k dosažení inteligenčního kvocientu 100, vyvíjí v čase, třeba člověk, který by měl před 50 lety IQ 100, by ho dneska neměl ani omylem, měl by ho nižší, například 90.

K tomu si přidej to, že IQ testy dělají lidé, a Ohne Scheiße vůči nim, lidé poněkud z jiného světa. Ten, kdo ho vyplňuje, se nemusí soustředit – protože ho to nebaví, protože ho to nezajímá, protože mu včera zemřela manželka atp. Nikdo nepodáme 100% výkon pokaždé, a na požádání. A na tom nic nemění ani ta skutečnost, že jsme subjektivně přesvědčeni, že dnes podáme. Můžeme, ale stejně tak nemusíme, většina lidí není příliš objektivních v nazírání na sebe sama.

Je proto, poněkud, nesmyslné diagnostikovat s IQ testem, a stejně tak s ním statisticky pracovat co do medicíny. Není to tělesná teplota, nebo obsah cukru v krvi.

Jiné

Je to právě naopak

Upravil/a: Lgee

Ne, nemá