Jsou nějaké tipy, jak nemít „krizi“ (spací) po ranní směně?

Upravit spací režim a návyky (pravidelnost, zvyk, změnit i denní režim, atd). Spát v jinou dobu – dřív. Při bifázovém spánku můžeš spát třeba v noci a někdy odpoledne po práci (to nemusí být šlofík, ale třeba 2 hodinový spánek… pak můžeš v noci spát míň, namísto 6 a víc hodin, třeba 4.. nebo 3 odpoledne a 3 v noci, případně jinak).
Jestli si neumíš dát šlofíka, můžeš se to naučit (stačí vyhledat). ;) Vše se dá naučit. Zapracuj na ovládání spánku, vnímej se při usínání (jak tvé vědomí přechází z bdělostí do spánku), vstávej s budíkem, trénuj relaxační techniky.
Doplnit energii. Uzpůsobit celkový příjem a výdej během dne. Odstanit některé závislosti, pokud máš (cukr, PC/TV atd).
Změnit práci.

Já jsem vstával celý život na směnu, která začínala v 6 hod a nebyl v tom problém. Možná také proto, že nebylo jiné řešení, tak jsem o tom nepřemýšlel. Dokonce za mlada jsem do práce dojížděl, tak jsem několik let vstával ve 4hod. 10min. protože autobus jel ve 4hod. 40min. Směna začínala v 5hod. 40min, protože většina lidí dojížděla, tak to bylo takto nastavené. Bylo to spočítané „na chlup“, tramvaj jela za pět minut půl, tak to byl fofr. Naštěstí spoje dobře navazovaly a zastávka autobusu byla kousek od zastávky tramvaje. Celé roky jsem byl naučen chodit do práce bez snídaně, zvykl jsem si na to a nijak mi to nevadilo. Moje první jídlo bylo v práci v 10hod. Směna končila ve 14hod. 10min. a autobus jel ve 14hod. 25min. Vše nacvičené, žádný problém. Později, když jsem si našel jinou práci a přestal dojíždět mimo město bylo vše jednodušší. Také jsem si na nový režim rychle zvykl, s tím, že doma jsem stále nesnídal, ale v práci jsem si vždy něco malého koupil v kantýně (tatranku, chlebíček, rohlík a pod). Oběd byl ale opět po desáté hodině. Tak to trvalo až do důchodu. Nikdy jsem s tím neměl problém, ani jsem neměl potřebu dát si „dvacet“, jak se říká. Naopak, když jsem přišel domů, trochu jsem pojedl a šel jsem něco dělat na zahradu. Když jsem se oženil, tak jsem ještě pak přestavoval několik let dům, takže bylo stále co dělat a mě to bavilo.
Pokud ale potřebuješ po práci trochu spát, není přeci problém použít budík, někomu stačí dvacet minut (odtud termín dát si dvacet), jinému hodina. Žádný problém.

Upravil/a: elkon

Při vstávání v 5 h ráno je vhodné, být do 22 h v posteli. Ti, kteří mají dostatek enrgie a menší potřebu spánku, mohou strašit do dvanácti 😉
Nebráním se potřebám těla.
Klidně si zdřímnu odpoledne, nebo po poledni, i na 2 hodinky.
Pokud se doma zabavím prací, vařením, nějakou činností, potřebu spánku potlačím.
V zimě je řada lid méně aktivní. Chybí energie a tu je třeba doplňovat.
Jsem sova. Celý život, je pro mne vstávání, před 6. i 7. hodinou „za trest“. Večer chytnu druhý dech a jdu „pozdě spát“. Vstávám poslední roky, mezi pátou a půk šestou (nejčastěji). Když mám touhu a potřebu. prpolenoším a prospím, bez výčitek celou sobotu 😉
Od PP do PÁ, jsem ráno Jako raketa (vstávám, na poslední chvíli). Klidně si 3× v týdnu zdřímnu.
I musím. Z večerní, druhé práce přicházím domů mezi 22. – 23. hodnou. V pátek večer mám volno, nikam nemusím.
Do 50, to bylo OK. Je to také otázka přístupu. ic si neošklivit.
Životní styl, pestrá strava, dostatek vitamínů/minerálů (bez deficitu), přiměřený pohyb a chuť, dělá divy. Všechno co děláš, dělej rád/a!!! (Jako v té písničce od P. Bobka).
Nelítám po zásilkovnách, radši zajdu do parku. Nebo si „půjčím“ od dcery pejska. A docela klidně. chrníme spolu. 😉

Upravil/a: da ny