Ale právě přece proto to jsou pohádky…
Když jsem měla kdysi Krásu Nesmírnou-ruské pohádky,tak tam kterási postava musela makat aby dostala odměnu,a taky byla odměněna,bratr nebo sestra té postavy tam šel taky,ale makat se nechtělo,tak práci odbyl jen tak napůl a ten dobrodinec,který odměňoval mu při odchodu řekl:„Jaká práce,taká láce.“

V Sedmero krkavcích taky ta holka makala jak šrub,aby zakleté bratry zachránila a ještě ji závistivci chtěli upálit…

Ten,co tuhle teorii vymyslel,zřejmě neměl nic lepšího na práci a bůhvíco u toho hulil. 🙂

Pohled autora mě překvapil.. Dívá se na pohádku současnýma očima. Ale přece i v minulosti měl člověk fantazii, a proto si vytvořil smyšlený ideální a spravedlivý svět, v němž dobro zvítězilo nad zlem, na rozdíl od reálného světa. I dnes máme své sny …
Tudíž má štěstí hodná, chudá, pracovitá dívka, odměnu získá rovněž chudý, chytrý, odvážný chlapec, který přemůže draka, čerta, trpaslíka. Pomocníkem je mu třeba kůň či ryba, která splní tři přání. Laskavé chování je ceněno...... Platí to i v současnosti? Proto je mladík za hrdinský čin po zásluze odměněn. Získá princeznu (mizí sociální nerovnost) či přijde k jinému štěstí – oslíkovi, zázračnému ubrousku či hrnečku. K bezpracnému zisku pomůže kouzelné slovíčko, které ale zná jen on sám. Takže i kdyby mu někdo zázračný předmět ukradl, zloděj nezíská nic. Bez práce nejsou koláče, kdo nepacuje, ať nejí… proto se zřejmě stalo, že:

1. zloděj bez magického zaklínadla peníze neměl,
2. jak dlouho platilo kouzlo, se sice nedovíme, ale určitě ne věčně,
3. kdyby hrdina „vykouzlil“ hodně peněz a uschoval je na lepší časy třeba v hoře vzniklé z krupicové kaše, můžeme o nich snít i dnes a získat je třeba při čtení pašijí… Zůstává naděje …

Kvůli pohádkovému bohatství by tedy inflace určitě nehrozila. Někdy byla sice snaha o nalezení pravdu drastická, ale o to významnější bylo pak poučení …
Dodávám, že některé pohádky mají reálný základ – Karkulka, Sněhurka, jiné vyjadřují vztah k mýtům – Děd Vševěd – zázračné slunce, jindy vše určuje osud – Plaváček, proti osudu je marné bojvoat.
Dnes se na svět pohádkových hrdinů či zloduchů díváme jinak. Ale proč zatracovat to, co je určitým dědictvím minulosti, co je umělecky zpracované různými pohádkáři? Uvedu jen naši Němcovou či Erbena. Jejich zapsané pohádky měly mravně výchovný charakter, ukázaly, že proti nespravedlnosti se má bojovat svou čestností, chytrostí, povzbuzovali v těžkých obdobích našich dějin… Napadají mě Hrátky s čertem – jinotaj – fašismus. I dnes se snažíme vybírat ve světě to pozitivní, i když vždy není svátek …
I v dnešním světě ne vždy vládne ten nejmoudřejší, nejslušnější …
Není nutné pro získání peněz znát magickou zaklínací formuli. Mnozí ke „štěstí“ v podobě peněz přijdou jinak … dobro nevítězí jako kdysi za devatero horami a devatero řekami a kousek dál …
Proto se s teorií neztotožňuji… Domnívám se, že představa o lepším světě mnohým pomáhala přežít. Proto v pohádce vítězí hrdinové pocházející z prostého lidu, kteří umí třeba i vládnout a nezapomenou na svůj původ …

Podle studia o historie dětské literatury

Upravil/a: annas

Připouštím, že to je jeden z možných pohledů na pohádky, ale pěkně zcestný a autora bych skutečně považovala za narušeného jedince, nejlépe by se mu dařilo za zdmi nejmenovaného zařízení v Praze 8 – Bohnicích. Kdyby „negativní jevy“ v pohádkách narušovaly dětskou morálku, tak by všichni jen kradli, seděli v koutě, čekali na zázrak, byli neschopní a líní. Ten kdo takový je, to zaručeně nemá ze sledování pohádek a je dobře, že takoví nejsme všichni.

a proto se to jmenuje „pohadka“

to, ze nastenka, jakozto jedna z nejhezcich, a zcela pasivne prijde k zenichovi, tohle deti nehodnoti a nesrovnavaji s realitou…

deti srovnavaji s realitou to, ze baba umi letat a oni ne…

zato my, co srovnavame s realitou to, zda nejhezci vzdy vyhraje a nejskaredsi ostrouha, jsme dost stari na to, abychom vedeli, ze to neni pravda…

navic v tom chapu dobry umysl, dite si najde sveho favorita vzdy a bude chtit byt jako on… a nikdy si nezvoli za hrdinu lineho, kulateho pecivala honzu…

dukazem neskodnosti a nesmyslnosti teto uvahy jsme my, co jsme na techto pohadkach vyrustali a jsme doufam normalni, jeste min pak naivni:)

Pohádky jsou pohádky – nebo příběhy se šťastným koncem kdy zlo je potrestáno. Nastěnka v Mrazíkovi není pasivní – ale slouží maceše a její dceři za minimální odměny, víc za nadávání a ponižování. Nicméně tvrdá práce ji vypracovala pohlednou postavu a nelze se divit, že Ivan se zakoukal víc do ní než do otylé Marfuši. A Dědovi Mrazíkovi si hned nestěžovala, že na tom není dobře. A leckdy i ve skutečném životě dobrý zaměstnavatel do svého týmu si vezme raději skromného člověka, než rozežranou sekernici.
V Perníkové chaloupce děti ničily objekt, majitelka poprávu je zavřela, ale potom zřejmě bez právního podkladu je za pár perníčků chtěla potrestat delším pobytem v rozpálené peci. Faktem je, že děti v sebeobraně majitelku objektu zřejmě poškodily na životě.
Kouzelný dědeček zpravidla přichází až když obdarovaný udělá nějakou charitativní činnost.
Kouzelné ppředměty, oslící zpravidla se z pohádek ztratí, inflace je jen chvilková – na nápravu škod.
Neviděl bych to tak tragicky. Ale leckdy v pohádkách je mnoho zatajeno. Například fakt, že když princ ppřišel k spící Růžence, už tam byli dva. A ti mu jasně řekli: „To je dost, že už jdeš. Dělej si co chceš, jen jí nesmíš políbit“.

Tohoto si všimli i autoři Divadla Járy Cimrmana, cituji:

Ve své studii „Sbírejte pohádky“, otištěné v anarchistickém časopise „Doutnák“, Cimrman píše: „Jak vlastně připravujeme naše děti na život? Čteme jim před spaním příběhy, v nichž nejmladší a odstrkovaný princ dostane nejkrásnější princeznu, hloupý Honza přelstí všechny chytráky a Smolíčka pacholíčka zachrání na poslední chvíli jelen. Když děti vyrostou, vykročí do života, v němž odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní sedne na lep chytrákovi, a zatímco si na člověku smlsne kdejaká havěť, jeleni se klidně pasou. Taková literatura,“ uzavírá Cimrman: „je podle mého názoru dětem nebezpečnější než alkohol či zápalky.“

Z tohoto důvodu to považuju za parafrázi tohoto vtipu.

A co by Jaroslav Otčenášek z etnografického ústavu napsal o tom,že většina lidí musí poctivě pracovat,aby ze svých daní platila někoho,kdo se zabývá psaním takovýchto blábolu?

Mě přijde, že po světě chodí sami Trautenberkové, Rumburakové, Horáčkové a Pažoutové, Baby Jagy, Voldemortové, Malfoyové, Luciferové, Fantomasové, hastrmani, Doroty Máchalové … Takže pohádka nepohádka, oblíbenější jsou stejně padouchové! Kam patří Otčenášek?

Jo je to pravda hlavně co se týče toho, že ty nejkrásnější a nejhodnější jsou nejmladší sourozenci:-((. Co mají pak dělat ty děti , které mají malé sourozence, kteří na ně žalují a rodiče je trestají za to , že je špatně hlídali a říkají jim věty typu: „Jsi starší a máš mít rozum“