Jste roztržití? Kolikrát jste vyrazili do ulic s každou botou (ponožkou) jinou? Bez sukně. Je to už na doktora?

každá ponožka jiná je u mě na denním pořádku. A bez sukně chodím pořád, takže to na doktora rozhodně není…

Bez sukně se mi to ještě nepodařilo. Ale , že jsem vylez z auta uprostřed města s domácí obuví na nohou již mnohokrát. Nemyslím, že se něco podobnému někomu už nestalo.
Nicméně lidi jsou prevíti, když nechají ženu dojít a dojet až k doktorovi bez sukně. Jediná omluva je dlouhý kabát.
Doplňuji:
Moment – blbě jsem četl – tak zapomenout se doobléknout na doktora to zas není, pokud to není každý den.

Upravil/a: venkovan

Venkovan si ještě nikdy nezapomněl vzít sukni, zajímavé… 😁
S každou botu jinou apod. jsem ještě do ulic nevyrazila, to ne. Ale docela často se pro něco vracím, pro nějakou věc, dojde mi to naštěstí ještě poměrně včas.

Spíš se mi stává, že hledám 10 min klíče, které držím v ruce. Nebo dám peněženku do ledničky apod.

Pokud se nejedná vyloženě o autogonistofilii (což j druh exhibicionismu, kdy člověk vyhledává situace, aby se mohl promenádovat nahý či se nějak obnažoval)nebo člověk nenechává pravidelně puštěnou vodu, plyn nebo psa, není důvod, aby otravoval u doktora, jen ať si ho užijí doma. Určitě znáš historku Hanzlík – pomeranč, ale pro jistotu – je ve 3:50.:-)
http://www.ces­katelevize.cz/i­vysilani/103179883­44-legendarni-historky/211522160­36/titulky/
S Alzehaimerovou chorobou si ale není radno zahrávat, ani ji podceňovat, stejně jako další sklerotické projevy. Mozek by se měl trénovat v každém věku – čím je člověk starší, tím víc by měl buňky „prohnat“ a ne si je „zmizíkovat“ lihovinou – sakra, zním jako Limonádový Joe…:-)
Ale na tvou otázku – ne, zatím se mi to, co popisuješ ještě nestalo. Nebo mne možná někdo neupozornil a pokládal ty Císařovniny nové šaty jen za módní úlet…:-)

Doplňuji:
Tak a teď se mi to „stalo“! Měla jsem dneska takové mini, že když jsem šla z auta domů, slyšela jsem dvě bábule, jak mě nahlas „upozorňují“, že jsem si nejspíš zapomněla vzít sukni. (Manžel ale bez protestu!:-)))

Upravil/a: Damiana

Stalo se mi v zaměstnání, že jsem při jednom dost stresovém oficiálním jednání, kde byl povinný společenský oblek, odešel o přestávce na toaletu a když jsem se vrátil na jednání, čouhaly mi zpod saka šle, které jsem si zapomněl navléknout. Dlouho jsem si toho nevšiml a dál jsem jednal s hosty a zařizoval plno jejich organizačních problémů, až mě kolega (byl to Slovák) potichu, ale důrazně upozornil: „Máte důle traky.“ Protože jednání bylo ve 2. poschodí a já nevěděl, co to ty traky jsou, myslel jsem, že do toho zmatku přišel ještě navíc nějaký materiál dole do skladu a tak jsem mu odsekl: „Dejte mi s tím pokoj, já si nic neobjednal!“ Brzy mi ale došlo o co se jedná a závadu na svém oblečení jsem opravil. Kolegovi jsem poděkoval, že mne upozornil a stali jsme se na dlouhou dobu dobrými přáteli. Co myslíte, bylo to na doktora?

já to mám přesně jako quentos, nechtěl sem se opičit, tak mu jenom přitáknu

Damiana (v diskuzi): To nemusí bejt ani roztržitost, já osobně nechápu tu vaši posedlost stejnejma ponožkama. Od jistý doby sem taky začal kupovat jenom černý a je v podstatě jedno jakej odstín nebo délku, stejně se to schová do boty. Šetří to čas, nemusí se nic párovat a když se jedna ztratí, není problém jí nahradit jiným kusem, protože jsou všechny kompatibilní. Ponožky maj přece úplně jinej význam než aby k sobě ladily, tak proč se zabejvat nějakejma barvama.

Pokud se to bude stávat pravidelně, tak určitě to je na doktora. Přiznám se, že občas jsem bývala tak uhoněná, že jsem si najednou uvědomila, že nevím, jestli jsem si tu zmiňovanou sukni oblékala. Naštěstí tam pokaždé byla.
Pokud se to stane jen výjimečně, tak to chce spíš zpomalit a trochu více relaxovat.

K těm ponožkám… když mi bylo nějakých 13 – 14 let, tak jsme s kamarádkou schválně nosily různě barevné ponožky schválně. Nakoupili jsme po dvou párech proužkatých, nebo i s jinýma vzorama, ale každý pár v jiné barvě, a pak jsme nosily na jedné noze modré prožky a na druhé zelené.
A teda musím říct, že málokdo si všimnul, že je máme jiné…

Doplňuji:
Jinak se mi občas stává, že si obléknu tričko nebo svetr naruby a zjistím to až odpoledne, když mě náhodou někdo neupozorní, ale to se stává málokdy, většinou se mi radši smějou pod fousy.

Upravil/a: Lucijej

Sukně nenosím, bot mám čtyři páry na celý rok a ponožky v cumlu, tak u mě nějaká roztržitost také neplatí.
Doplňuji:
A hlavně nikdy nepospíchám a oblékám se pomalu. Pokud jedu do města, tak pouze jednou pro jistotu zkontroluji jestli mám všechno podstatné – peněženku, kartu do knihovny a tak.

Upravil/a: anonym

Za to,co se stalo,asi roztržitost nemohla,ale je to taky „slušná“ příhoda.
Jak jeden syn usoudil,že jeho otec by měl zabrzdit.
Stalo se na svatební hostině a ženich (syn), si s ohromením všiml,že jeho otec,který se právě vrátil z WC,má sako zastrčené v kalhotách.