Princip je zhruba takový – když budete mít k jídlu každý den – třeba! – kaviár a popíjet šampaňské,tak vám to nebude po určité době tolik chutnat,jako první dny.

Je to velice zjednodušené „přirovnání“,ale zhruba tak to je.

Ale nic není ztraceno.Až se tyto pomíjivé vášně pozvolna vytratí,pak se uvidí,jestli je ve vztahu i něco trvalejšího.
Třeba přátelství.

Ahoj, zalezi na obou partnerech. Vasen se postupem casu zakonite vytraci u vsech paru. Je to dano spolecnym souzitim, kdy nas opousti euforie ze vzacnosti, napeti. I presto je mozne vasen si udrzet, pokud se na tom pracuje na obou stranach. Zasadni je vzdy ochota a zajem vec resit. Zamilovanost se podle meho ve funkcnim vztahu nevytraci, pouze neni tak vyrazna. Veci bezne, stale a jiste nam prote zevsedni i v teto tak vzacne rovine.

Pod horu starostí, povinností a stereotypu.

Také jeden známý sexuolog říkal, že zamilovanost trvá maximálně dva roky. Pak je z ní buď láska, přátelství, nebo taky nic.

No a já myslím, že je jen a jen na tom páru, aby se zamilovanost přetavila do partnerství a lásky, aby sem tam byly chvíle hezké a romantické, chvíle, kdy jsou sami dva a je jim dobře.
Pak se ta váseň a zamilovanost neztratí úplně.

Manželství nejsou jen vášeň a zamilovanost – to trvá zpočátku …pokud je pár sehraný a oba jsou tolerantní, chápavý , dovedou si odpouštět …tak je manželství založeno na důvěře .
Úplně stačí ,když jste spolu rádi, třeba jen vedle sebe …víte o sobě kde druhý je a radujete se s ním z jeho úspěchů a radostí.

Spřízněným duším se nevytrácí úplně, jen trochu. Vlastní zkušenost.