Každá dobrota je pozásluze potrestána.

Souhlasím s názorem Vagry. I já jsem na tzv. přátelství doplatila. Začátkem ledna loňského roku jsem půjčila kamarádce 3.000 Kč s tím, že mně je nejpozději do konce ledna vrátí. Čas plynul. Teprve koncem července je přinesla. Asi za týden příšla znova, že potřebuje 20.000 Kč. Samozřejmě že jsem odmítla. Odešla nafučená. Když jsem se asi za týden náhodou potkaly, přešla na druhou stranu ulice. Představte si, že její drzost neznala mezí. Před týdnem přišla znova pro 10.000 Kč. Naštěstí jsem nebyla doma, muž ji od branky slušně, ale důrazně vyprovodil. Byla to vůbec kamarádka? Viníkem jsem se stala já, protože jsem jí v nouzi nepomohla. (Má 2 dospělé zaměstnané dcery). Kdyby splnila svůj první slib, možná, možná bych jí znova půjčila. Ale přišla o mou důvěru nedodržením slova, ale i tím, že se vůbec neomluvila. Proto už nikdy nikomu víc.

Někde jsem k tomuto tématu četl radu-
Nikdy nepůjčuj peníze kamarádovi.Příjdeš o obojí.

Manželův známý nám dluží 50000Kč.Bude to možná pět let co je sliboval vráti,už to neřešíme.Když jsme ho slušně uháněli,tak nás poslal do háje,že peněz máme dost a vrátí je až bude mít.spíš pomáháme s prací nebo bydlení.Naposledy jsme byli z kmarádky a jejího manžela otrávení.Brečeli u nás,že nemají práci a bydlí u rodičů.sehnali jsme jim náhodou obojí a už jen slyšíme:To je strašněj byt,moc schodů,jižní strana…V práci jí vadí 12h směny a manžela v práci příliš honí…Je mi z nich smutno.

Pomohla jsem financne byvalemu priteli (kdyz jeste nebyl byvaly). Pak jsme se rozesli (kvuli druhe zene) a my jsme i s dluhem skoncili u soudu. (nastesti se umoudril a zaplatil). Zkusenost krusna! Samo o sobe rozchod kvuli treti osobe neni nic prijemneho a vedomi, ze ma znacnou cast vasich uspor…nic moc :(
Nicmene porad jeste verim, ze jsem proste trefila na grazla (byt jsme se znali hodne dlouho i jako kamaradi i jako partneri, takze jsem si myslela, ze ho znam) a ze pomahat by se melo. Jen jsem mnohem opatrnejsi. Uz bych pujcila asi jen rodicum, bratrovi a 2 kamaradkam, takze lidem, kterym maximalne duveruji. Jinou pomoc nez financni vetsinou nikomu neupru a snazim se pomoct.

Naprosto souhlasím s martinou1. Mám podobné zkušenosti.
Sice stále pomáhám, ale jiným způsobem.
De facto, dle typu: Lépe je naučit hladového chytat ryby, než ho nakrmit.
Takže nyní spíše vyslechnu a radím.

Pokud po mně chce nějaký kamarád půjčit peníze, řeknu ano, ale jen pokud podepíšeš směnku. To byste nevěřili, jak najednou nikdo nic nechce. Čím to asi bude?

Jo,znám to a nejhorší je,když z přátelství pomůžete znovu a znovu vás někdo podrazí.Mne to dost bolí.

Zdroj: život

Pomáhám hodně svým známým a i oni mě nikdy se mi nestalo že by mě někdo podrazil.Ale ručit známému bych nikdy v životě nešla.
Mám ale známou která hodně pomáhá a dosti na to doplací takže s vámi souhlasím že Každá dobrota je pozásluze potrestána.

I ja jsem drsnejsi,take vyzaduji smlouvu a pravda je takova,ze nikdo u dveri nezvoni v tomto pripade.Povazuji to za normalni,se mnou to u banky neni jine.Fandim smlouvam,ulehci to sklamani.