Kde jsou hranice dobra a zla?

Kdyby takové zařízení existovalo, tak by to bylo o něčem jiné,. Zatím je to jen blábol.
sny v mnoha případech nelze ovlivňovat a to že mají lidé fantazie ať už dobré nebo špatné je v zásadě pro lidstvo dobré.

Myšlenky a sny člověk nemůže ovlivnit. Každý z nás asi zažil, že ho napadlo něco, co se mu za chvíli poté nezdálo právě košér a za co se trochu styděl. Ale důležité je to, že si člověk uvědomí, že to není právě v pořádku a nic takového by nikdy neudělal, ani by to někomu konkrétnímu opravdu nepřál. Člověk si uvědomí, co je dobré a zlé. A to právě znamení toho, že člověk je dobrý. 🙂

Aby jsi mohl spáchat zlo, muselo by to někomu uškodit, tudíž myšlenky v tvé hlavě nemůžou bejt nijak postižitelné. Já vždycky říkám „do hlavy ti neviděj!“, kdyby jo, tak to já už jsem roky přikurtovanej někde v léčebně :)) jó moje hlava, tam se pane dějou věci..

Zaujímavá klasická otázka tisícročia nezodpovedaná k spokojnosti všetkých.
Ak chceme poznať hranicu medzi dobrom a zlom, musíme ich najprv poznať definovať. A tu je práve ten starý i dnešný problém, podľa čoho rozlišujeme dobro od zla a zlo od dobra? Sú na to rôzne názory v závislosti od danej situácie a myslenia. Konané dobro môže byť zlom z pohľadu iného.
„Někdo někoho zabije“ – zabije, aby odstránil hrozbu jeho spoločnosti – je zabitie zlom alebo dobrom?
„Fyzicky nikomu neubližuji, ale nedodržuji přikázání Miluj bližního svého,…“ snažim sa žiť čestne, nekonfliktne, ale konám dobre, keď nevyznávam prikázanie „Miľuj blížneho…všetci ľudia sú si bratia…“, konám zle, keď zastávam iný názor, „radšej žiadnu rodinu, ako rozvadených súrodencov“?
Istá skupina ľudí vytvorila určité pravidlá, ktoré určujú, čo je zlé a čo dobré (pre túto skupinu ľudí). Iná skupina ľudí vytvorila určité pravidlá, ktoré určujú, čo je zlé a čo dobré (pre túto skupinu ľudí). Ak ich pravidlá nie sú v súlade s pravidlami druhej skupiny ľudí, kto určí, kto rozhodne, ktorá skupina má pravdu…
Ťažko možno bez znalosti problému určiť diagnózu a naordinovať sérum pravdy a určiť hranicu.

Člověk si pro uklidnění může představit ledacos, ale určitě to tomu člověku nijak neublíží (předpokládejme, že nejsme vědmy a neumíme čímkoli manipulovat pouhým pomylením :D).
Ale aby nám nějaký institut lezl do mozků a četl myšlenky – to už je snad trestuhodný skutek sám o sobě, ne?
Doplňuji:
‚pouhým pomyšlením‘

Upravil/a: Irisa

Dle mě pokuď nad tím uvažuje, tak se nic zásadního neděje, jelikož nad tím člověk uvažuje, přemýšlí nebo ho to z ničeho nic napadlo. A trestný čin, nebo jako co to nazýváš to snad být nemůže, on snad nikdo neexistuje, kdo by nepomyslel na něco „hříšného“.

Jistí lidé překročili hranici dobra a zla tím, že se narodili. Jestli je to pro ně trest, to nevím.