Odkud se „rekrutují“ práskači?

Damiano, taky mi hodně vadí úbytek morálky, ztráta jakékoliv zodpovědnosti za svoje chování a svalování viny na „dobu“. Není to v době, je to jen a jenom v lidech a o lidech. Krádeží se dnes spousta zlodějů chlubí. Být nemorální parchant je in. Mně při výkladu karet řekla tzákaznice, že je hrdá na to, že je ku… Snažila jsem se s tím vytovnat, ale měla jsem tisíc chutí v tu ránu utéct. Ne proto, že měla problémy, ale proto, co řekla: být hrdá na takovou špínu. Dodnes mi to zní v uších, když si na ni vzpomenu.
Morálka a čest, to je to, co tady chybí. Dnešní politika všechno poplivala honbou za penězi. Politici by nám měli jít příkladem. Ti dnešní tedy jdou.
Kdysi by se za aktivity dnešních politiků lidé stříleli, protože ztráta cti byla neodpustitelným prohřeškem. Jenže to bychom neměli asi ani jednoho poslance, vládu a dokonalého pana prezidenta. Kolik podniků by zůstalo bez vedení, to si ani nedokážu představit. Smutné. Kam to jen může dojít dál?

Přesně tak. Je smutné, že to šlo dříve – zrada byla potupa a znamení. Dnes je ale „Sabinů“ tolik a jsou v takové převaze, že čestný člověk pouze „nezdravě“ vyčnívá a je (bohužel) často se svou morálkou k smíchu.

Ad Annas: Podle mne je ta hranice docela zřetelná. Spravedlivé práskačství neexistuje. Zrádce chápe a omlouvá většinou vždy ten, kdo je podobného ražení. Takhle se oni ze všeho snaží vykroutit a bohužel jim to funguje. Hlavně dnes. Udat, pomluvit, nic se neděje, já to tak nemyslel, blik, foto do tisku a zase jsme kamarádi(?). Donášet na někoho jen proto, že se mu třeba daří lépe, něco dokázal a dotyčný to nemůže jen lidsky rozdýchat je slabošství a takové lidi odsuzuji na prvním místě. Zradit člověka, který se svěřil a důvěřoval – ať už v kolektivu nebo ve vztahu partnerském je sprostota. Paradoxně ve zdravých vztazích se obvykle netoleruje zrádci tolik, jako když jde o větší, "neosobní"spo­lečnost. Tam je to tělo na tělo.

Damiano, já jsem zmínkou o Sabinovi navázala na váš příspěvek uvedla, proč se stal zrádcem. Nechtěl zemřít v bídě jako Tyl, Němcová, skonči ve vězení jako Havlíček. Netvrdím, že jednal správně.

Dále jsem pokračovala 50. léty, i když za války se udávaalo rovněž. Vydrželi všichni mučení? Později se lidé udávali z různých důvodů – někdy strachu o existenci, postavení, kvůli náboženství apod. Kolegyně vozila svého manžela na bohoslužby do jiného města. Zkrátka ti, co měli z udavačství prospěch. Zřejmě nepočítali s tím, že jejich udavačství vyjde najevo.

Poslední věta, kterou jsem dodala. Nezmínila jsem se o spravedlivém práskačství, ale o snahu být spravedlivý – to je rozdíl. Když někdo krade a chytnu ho při činu a nahlásím, to není práskačství, i když dotyčný to tak bere.
Příklad. Sousedovi dovezli firemním autem dřevo. Někdo nahlásil, tehdy na VB. Přišla kontrola. Dotyčný měl doklady v pořádku – šlo o prachsprosté udavačství. V druhém případě sousedka nahlásila na VB fůru uhlí. Tentokrát šlo o uhlí kradené z jednoho podniku. Bylo to udavačství? Podle dotyčného ano, ale tentokrát šlo o „zlodějnu“. Možná záleželo na formě, to nevím. jakou volila.

Možná jste si všimla dotazů i zde na Odpovědích, kdy se tazatel zeptá, jak má někoho udat a kam ho nahlásit? Co k tomu dodat?

Nesouhlasím se zákeřným udavačstvím, anonymy atd.

Brány města zavřeš, ale hudby pomlouvačů nikoliv. Nelze se bránit. Bohužel překrucování skutečnosti, osočování se často objevuje i v úzkém kruhu. Často hrají roli i peníze.

Nedávno jsem vložila otázku. Nepravdivé pomluvy, tedy „nedůkazy“ se stávají vlastně důkazy – lidé po nich dychtí. Tak je to i s bulvárem, proto tyto časopisy nekupuji, ani nečtu.
Každopádně cokoliv, co je vedené snahou ublížit, je nesprávné, nemorální … Melou stále boží mlýny?

…huby pomlouvačů nikoliv.

Ano, souhlasím, ale stále jsem přesvědčena, o tom, že lidé mnohdy své skryté zlo rádi skrývají za dobrou vůli. A z toho je mi nanic. Ukázat na zloděje je stejné, jako odhalit udavače – mělo by to probíhat veřejně, ne se skrývat za telefonem nebo dopisem – byť je to myšleno dobře.