Kdo je větší hříšník? Kněz, nebo kanibal?

Z theologického hlediska je to úplně jednoduchá otázka.

Člověk má žít podle svého svědomí, pokud je něco z morálky, katechismu etc. v rozporu s jeho svědomím, má se držet svědomí, protože spasen je nikoli podle skutků, ale skrze víru, a protože skutky mají toliko vliv na to, jak bude spasen.

Morální theologie říká, že člověk nenese odpovědnost – zjednodušeně řečeno – za to, co je dáno kulturně (nebo, přesněji, davovou psychosou), třeba pokud byli ve středověku všichni antisemité, no tak nebylo hříchem být antisemita.

Proto, pokud někdo vyroste v pralese mezi lidožrouty, všichni žerou lidi, on to považuje za něco normálního, nehřeší.

Jestli kněz, biskup nebo laik, není jakkoli relevantní.

Z pohledu křesťanské morální theologie nelze nehřešit, a z pohledu eschatologické theologie to není podstatné: na spásu má vliv toliko víra. Kněz, který je v roli zpovědníka, tam není primárně od toho, aby posuzoval pohnutky, s jakými jde hříšník ku zpovědi, protože do srdce člověka vidí pouze bůh. Pokud jde někdo ke svátosti pokání s vědomím, že stejně ten hřích udělá znovu, že se přece nic neděje, a že od toho ta zpověď je, tak jde o nicotnou absoluci. Ta absoluce není právně neplatná, takže rozhřešenec může ku příkladu ku svatému přijímání, je však neplatná latae sententiae tím, že kajícník nebyl kajícníkem, šel ke svátosti pokání, ačkoli svých hříchů nelitoval a nebyl ochoten pracovat na tom, aby se neopakovaly, tohle zamlčel zpovědníkovi, eo ipso, zpovědník in bonae fidei udělil hříšníkovi absoluci, avšak taková absoluce je neplatná tím, že nebyly splněny podmínky pro její udělení, což ví kajícní i bůh. Pokud byl předmětem absoluce těžký hřích, rozhřešenec se nachází ve stavu těžkého hříchu, a pokud by zmřel, nebude spasen, a pokud půjde ku svátostem, ku příkladu ku svatému přijímání, přijímá ve stavu těžkého hříchu, ergo, k záhubě své duše.

Jasně, že kněz. Ono je to vůbec takové pokrytecké s tím zneužíváním zpovědi. U zpovědi jsem beránek, vyjdu z kostela a při nejbližší lákavé příležitosti dám Boha nabok a s vědomím, že bude odpuštěno v pohodě hřeším dál.

1 – Z pohľadu človeka, kňaz, ktorý profesionálne vedie ľudí (nielen veriacich) k živote bez hriechu, k dodržiavaniu ľudských a Božích zákonov, jeho akýkoľvek čin odporujúci učeniu, ku ktorému vedie iných, je hriechom, v prípade zákonov priestupkom až trestným činom.
2 – kanibal, ktorý nemá sa ako dozvedieť o božích a ľudských zákonov, žije tak, ako žili jeho predkovia a spoluobyvatelia.

původ a význam slova hřích z etymologie Václavas Machka.
.
hřích – – původně omyl, chyba, nezdar, odtud staročeské pohříchu, pokleslo na bohužel =lítost, když něco nebylo tak, jako mělo být, ale jen obecné chybování., opominutí.
Je to vidět u ukrajinského vz-hrich – místo vynechané při orání.
Ve starších pohanských společnostech se hříchem rozumělo také pochybení ve vztahu k božstvům

Jilž ve Starém zákoně se píše o prvotnoím hříchu, je zjmníni Desatero a uvedeno sedmero hlavních hříchů. Takle knwží jako klřestané, vědí, co znamená hřích.

Kanibalové mají určitě i pravidla , takže pokud je poruší, může jít o pochybení, hřích v původním slova smyslu, tedy ne jako náboženský význam.

V obecném slova smyslu je rozdíl mezi mravnosti a morálkou. Morálka vychází z pravidel společnosti, mravnost je to, co má člověk uvnitř, tedy jeho svědomí. Proto je pojídání lidského ´masa nemorální , ale pro kanibaly mravné, protože jde o jejich přesvědčení, že mrtví nesmí do hrobu,. Nesmí ale jíst mozek, protože jeho konzumnace způsobovasla jakýsi druh šílenství. Vysvětlovala jsem u dustovy otázky

Upravil/a: annas

Uživatel Bůh už tady není. COŽ MĚ TEDY MRZÍ A TO DOST, protože se tady objevují pořád chytřejší a chytřejší uživatelé a průměrně chytrýho abys tady pohledal. ); Už je to tady s intelektem pomalu jako v běžném životě s fyz. výkonem a z něho pramenící agresivitou- pořád nezastavitelně roste. Ale odpovím ti já: větší hříšník je v tomto případě samozřejmě kněz a to že mu u zpovědi někdo odpustil ještě neznamené, že si později po životě neprojde těžkým očistcem a to nevíme, co takový očistec může být za pakárnu větší než ta dvouletá zelená za komančů. na to bacha, tohle může být děsný utrpení a nemusíš znát ani datum konce, mít ke střihu metr…

To nejde srovnávat. Záleží na každém člověku, zda si uvědomuje co dělá, a na jeho sociální úrovni. Kanibal žije v určitém prostředí, kultuře a dodržuje určité zvyky. Pro něho je konzumace jiného výzva, získá tak jeho sílu. Ale voják, který zabije jiného, dělá to, co musí. Dostal rozkaz. Morálně s tím nesouhlasí, ale udělá to. Stal se případ, že malý kluk zastřelil bratra, protože otec měl někde pistoli.
A ten kněz, nebo církevní představitelé? Podívej se do historie, kolik hříšníků je dnes svatých podle církve.
Matouš 7:1–5 B21
„Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Jakým soudem totiž soudíte, takovým budete souzeni, a jakou mírou měříte, takovou vám bude odměřeno. Proč vidíš třísku v oku svého bratra, ale trámu ve vlastním oku si nevšímáš? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Nech mě, ať ti vytáhnu z oka třísku,‘ a přitom máš sám v oku trám! Pokrytče, vytáhni nejdříve trám z vlastního oka, a tehdy prohlédneš, abys vytáhl třísku z oka svého bratra..

Kněz, kanibal na ostrově díky výchově nemá srovnání s civilizovanou společností a jejími morálními pravidli.

Řečeno slovy Bible: „Víra bez skutků je mrtvá“, nestačí jen věřit nebo jen konat dobro. Obojí musí jít „ruku v ruce“. Kněz, který se vyzpovídá a poté dál hřeší proti Bohu, je mu to v podstatě k ničemu.. naprosto stejně jako tomu kanibalovi, který pojídá vlastní živočisný druh 🙂

Zdroj: https://wol.jw­.org/cs/wol/b/r­29/lp-b/nwt/59/2?q=­v%C3%ADra+bez+skut­k%C5%AF&p=par#stu­dy=discover

Upravil/a: Roman71

Můj názor zní,že kněz je větší zlosin,kterej vědomě dlouhodobě ubližuje lidem např.(LEŽ,krá­dež,násilí a vražda)i přes všechny zákazy a zákony v civilizovaném světě.Kanibal je učen (lov,potrava=pře­žití)