Kdy dal čas za pravdu německému básníkovi H. Heinemu, když napsal: „Kde jsou páleny knihy, upaluje se nakonec i člověk“

http://www.ho­locaust.cz/cz2/his­tory/events/bo­oks
10. května 1933 uspořádali nacističtí studenti v mnoha německých městech veřejné pálení knih, které nacisté považovali za škodlivé a protiněmecké. Páleni byli nejen komunističtí a židovští autoři, ale také klasici německé literatury. Mezi pálenými díly se ocitly také svazky židovského básníka 19. století Heinricha Heineho, jehož proroctví z roku 1822 se právě začalo naplňovat: „Tam, kde se pálí knihy, dojde nakonec také na pálení lidí.“

Zdroj: http://www.an­nefrankguide.com/cs-CZ/bronnenban­k.asp?aid=25471

Svoboda skrytá v knihách zřejmě příliš dráždila Adolfa Hitlera a jeho přisluhovače. „Slyším-li slovo kultura, sahám po revolveru,“ vykřikoval ministr propagandy Goebbels. „Nové Německo může být založeno jen na brutální síle, ne slabošské morálce a humanitě!“
10. května 1933 ulicemi Berlína za zlověstného svitu pochodní mašírovaly tisíce nacistů k budově univerzity – ten paradox! – na třídě Unter den Linden. Vzápětí na náměstí vyšlehly plameny. Na hranici shořelo na dvacet tisíc knih.

Díla bratrů Mannových, Heinricha Heineho, Liona Feuchtwangera, Stefana Zweiga, Alberta Einsteina, Ericha Marii Remarqua, Ericha Kästnera, ale také Jacka Londona, Emila Zoly či Marcela Prousta.

Zdroj: http://www.ces­katelevize.cz/po­rady/1095927644-kalendarium/3153-vyhledavani/?se­archType=date&kMon­th=05&kDay=10