JájsemRaibek
Ze zákona ve chvíli, kdy o sobě přestane samostatně a rozumě
rozhodovat. Např. v případě bezvědomí-ihned volat lékaře. Jakmile však
nabyde vědomí a nepřeje si lékařské ošetření a lékař usoudí, že je
při plném vědomí, musí jeho přání respektovat.
dust8
Hodlám si tvrdit, že tohle přání se má respektovat skoro ve všech
případech. Váhal bych pouze tehdy kdy je člověk už známý svými bludy a
halucinacemi. Např. u člověka s Alzhaimerem nelze brát skoro nic vážně?
Proč? Vím to ze zkušeností s péčí o takovou osobu.
Kepler
Já bych si teda nevolat lékaře na triko nevzal. Sice bych neobtěžoval
doktora kvůli rýmě nebo říznutí do prstu, ale kde je naše rozpoznávací
hranice nebezpečí? Když má člověk horečku, může to být prkotina, nebo
taky symptom vážné nemoci. O tom nedokáže rozhodovat pacient, ani laik,
jenom lékař.
da ny
Domnívám se, že záleží na okolnostech, celkovém zdravotním stavu,
věku apod.
Přání nelze nerespektovat, snad jen v případě náhlého bezvědomí…
(pokud se nejedná o předpokládaný skon člověka)..