Kdy vznikli voraři, bylo to řemeslo?Dik

Vorari????? jj ty hacky a carky ze?? :D

Voroplavba respektive plavení dřeva je způsob dopravování dřeva plavením po vodním toku. V českých zemích ji v průběhu dvacátého století vytlačila železnice a výstavba Vltavské kaskády, v některých rozvojových zemích nebo v oblastech nepřístupných jiné dopravě se však provozuje dodnes.
http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Vo­roplavba

Ke zlepšení splavnosti některých vodních toků v Čechách byly budovány plavební kanály a jezy s propustmi. V dnešní době se některé používají pro kanoistiku a raftování, jiné jsou přehrazené a účel už nemají. Protože čeští plavci plavili dříví i do Německa, pronikly do oboru počeštěné německé výrazy. Vory nebo celé jejich sestavy se nazývaly prameny (zřejmě z německého Prahmenflösserei – voroplavba), propusti se říkalo šlajsna (z německého Schleuse).

V potocích, horních tocích řek a v umělých kanálech se klády posílaly po vodě jednotlivě. Pak se svazovaly do menších vorů a níže na řece po jejím soutoku s jinými toky se převazovaly do větších. Vaziště byla místa na břehu vodního toku, kde se kmeny sestavovaly nebo převazovaly. K vazišti se kmeny dopravovaly také jinými způsoby, například za koněm, traktorem nebo na voze. Někde sami plavci stromy i káceli – byli tedy zároveň dřevaři.

Výtoň neboli výteň byla naturální daň, mýtné, vytnutím příslušného podílu přepravovaného dřeva. Některým místům zůstalo toto pojmenování, přestože plavba vorů již v nich byla skončena (například Přední Výtoň na Šumavě, Výtoň v Praze atd.)

Voroplavba je velmi náročná na schopnosti vorařů (jimž se již ve 14. století říkalo plavci). Vorař je umělé slovo vzniklé údajně až v 50. letech 20. století při dokumentaci zanikající voroplavby. Povolání se dědilo z generace na generaci, plavecké osady existovaly už od středověku. Plavci skládali mnoho stupňů náročných zkoušek. Vltavské vory musely bez úhony proplout i velmi náročnými úseky, jakými bývaly například Svatojánské proudy u Slap. Plavbu vedl vrátný, při plavbě musel mít u sebe vrátenský patent, který dostal po složení zkoušek v Praze. Plavecké party na Vltavě měly 4 až 8 členů.

Každý vor byl vpředu svázán pevně a natěsno a vzadu volněji nebo vůbec – proto se odpředu rozšiřoval. První vor se nazýval předák, předáková tabule nebo vrátenskej vor – na levé (vrátenské) straně veslo obsluhoval vrátný – kapitán plavby – a na pravé (pacholčí) straně další člen posádky. Druhý byla slabák, pacholčí vor. Na něm bývala kuchyně s ohništěm a protisměrné veslo „opačina“. Na slabáku bylo také firma – označení majitele a vrátného. Třetí vor byl „šrekovej“ – na něm byla jedna z brzd, 3–7 metrů dlouhá kláda zapouštěná kolmo do dna řeky. Poslední vor se jmenoval zadák a byl opatřen jedním veslem nebo kormidlem.

Už asi nenajdeme žijící voraře, kteří tudy kdysi pluli na spoutaných kmenech, ale vodáků, co pamatují Červenské proudy, je pořád dost. Spolu se Svatojánskými patřily k nejdramatičtějším i nejkrásnějším úsekům vltavských sjezdů a historek o nich je bezpočet.
Nad všemi, kdož do divoké vody Červenských proudů vyráželi, měl držet ruku svatý Bartoloměj. Alespoň tak tomu věřili voraři i šífaři, kteří se za zdar plavby chodívali modlit do kostelíka Bartoloměji zasvěcenému. Stával na břehu při dolním konci obce Červená, přesně tam, odkud mohl znepokojeně sledovat vory a lodě vzdalující se do zpěněných vln směrem ke Zvíkovu.

Zdroj: http://hn.ihned­.cz/c1-21970030

První známky vorařství se vyskytují okolo r. 1000, kdy se jen po dolním Labi dopravovaly celé prameny s velkými náklady; na ostatních řekách byly plaveny jen plti, jednotlivé tabule. …dál v odkazu

Zdroj: http://nase-rec.ujc.cas.cz/ar­chiv.php?art=2787