Zde jsem se dočetl:
http://www.t-b-from.cz/main/t-b-from/Texty/Kstudie/Podobenstvi_J_K.html
, že to dělal proto, aby se jeho poselství nedostalo k těm, kteří toho nejsou hodni. Ale stejně, nebylo by právě naopak správné aby se jeho poselství přehledně a jasně dostalo k uším všech, a aby byla volba jen na nich, zda uvěří či neuvěří a nesli odpovědnost? Totiž když někdo něco špatně vysvětlí, je to chyba lektora nebo posluchače? Myslím že lektora. Nebyl Ježíš spíš mystifikátor, fabulátor a nemlžil tak trochu?
Vůbec se mi třeba nelíbí toto:
Iz.6:9–10
„Jdi a řekni tomuto lidu: Poslouchejte a poslouchejte, nic nepochopíte, dívejte se, dívejte, nic nepoznáte. Srdce toho lidu obal tukem, zacpi mu uši, zalep mu oči, aby očima neviděl, ušima neslyšel, srdcem nepochopil, neobrátil se a nebyl uzdraven.“
Není to nefér? Třeba kdyby to těm lidem náležitě vysvětlili, tak by se nechali obrátit a ne je apriori zatratit bez možnosti si udělat vlastní obrázek
bububabu:
Je pravdou, že jsem nezvolil zrovna nejlepší příklad: Iz.6:9–10, ale chtěl jsem tím říct, že by bylo lepší lidem více vysvětlovat, než jim rovnou zacpat uši a zalepit oči – to není korektní přístup. Do Ježíše se nenavážím,snažím se ho pochopit, proč byl tak někdy tak neprůhledný, já sice dokáži mezi řádky číst, ale je pak riziko špatného výkladu, ne každý byl také osvícen a nelze se jen řítit motem (Podobenství Ježíše Krista):
Motto: „Šťastní ti, kteří jsou chudí duchem, protože jejich je království nebeské.“
http://www.t-b-from.cz/main/t-b-from/Texty/Kstudie/Podobenstvi_J_K.html
Přece to, že člověk není chudý duchem nemá být hendikep, ale může to být naopak přece výhoda. Trochu mi to připomíná dnešní politiku: „politik peníze neulil, on je odklonil“ apod.
Kelt:
Jinými slovy to znamená, že Bible se bez výkladu číst nedá a nedá se pochopit, tedy to tedy vede k nesamostatnosti a nutnosti si vše nechat vyložit od pana faráře v kostele. Uvítal bych jasné a nedvojsmysluplné sdělení Písma.
annas:
Milovat nepřátele je těžké, nikde se to neučí a nikdo se tím neřídí. Snad jen světci a ty osobně neznám.
Roman71:
Zajímavé to dává smysl s tím modlářstvím, ale já ani tak Starý zákon nechtěl řešit, nejspíš jsem jen zvolil nevhodný příklad, šlo mi o to, že místo aby se snažili oči lidem otevřít, tak naopak hovořili o jejich zalepení … Tedy bych od Ježíše očekával přesnější vyjadřování a formulace, ne jen dvojsmysly.
Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? annas před 3019 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
V odkazu, který jste uvedl, jsou některá podobenství vysvětlena.
Tak jako o každé knize, i o Bibli je třeba přemýšlet, chceme-li textu rozumět. Čtení nestačí, je nutné rozvíjet své myšlení. Přece jsme „naprogramovaní“ nejen na rozum, ale používáme i city, fantazii atd. Snažíme se pochopit význam asociací, obrazů, tedy i vysvětlení různých podobenství.
Jak lze toto podobenství chápat? Dá se stále použít při každé příležitosti? Jak je zdůvodnit? atd.
O lásce k nepřátelům Pán Ježíš řekl: „Milujte nepřátele své, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí a modlete se za ty, kteří vás pronásledují a pomlouvají, abyste byli dětmi svého nebeského Otce, jenž velí svému slunci vycházeti na dobré i na zlé a déšť sesílá na spravedlivé i nespravedlivé.“ (Mat. 5, 44–45).
Třeba Ježíšova slova – Lukáš 11
„Kdo prosí, obdrží; kdo hledá, nalezne; kdo klepe, bude mu
otevřeno“
https://www.biblegateway.com/passage/?search=Luk%C3%A1%C5%A1+11&version=SNC
Platí stále podobně jako starozákonní "Přej … ? Věřící třeba
vycházeli z toho, že budou-li umět přát sami sobě, budou se sami milovat,
budou umět přát i ostatním a milovat je atd.
Navíc slova prosím a děkuji považuji za samozřejmá.
–
Ad Cenobita,
slova „Blahoslavení chudí duchem“ se určitě chápalo jinak, stejně křesťan pochopí význam slov. Nejde o handicap, jak vysvětlujete vy.
Slova chudý i duch měly více významů. Takže je opravdu nutné číst pozorně, posuzovat podobenství pohledem minulosti, nikoliv současným významem slov. Takto vznikají chybné interpretace nejen podobenství.
Jak chápat text z pohledu původních významů.
Duch = duše, dech. Chudý – nejen vnějším majetkem , ale tím vnitřním, třeba viděním srdcem, či myšlením ve významu nedostatku pokory, nikoliv čistého rozumu atd.
Za třetí je možné to vztahovat na Ducha svatého [lat. spiritu sancto]. Proto „blahoslavení chudí duchem" [lat. pauperes spiritu], kteří jsou pokorní skrze Ducha svatého. … Říká „chudí duchem", protože pokora dává Ducha svatého: Isajáš 66,2: „Na koho pohlédnu, ne-li na chudičkého a stísněného na duchu [lat. contritum spiritu] a chvějícího se před mými slovy?"
Těmto chudým se slibuje království, čímž se rozumí nejvyšší vznešenost. A třebaže toto je odměnou kterékoliv ctnosti, dává se zvláště pokoře, protože „kdo se ponižuje, bude povýšen" (Matouš 23,12). Přísloví 29,23 praví: „Pokorný duchem [lat. humilem spiritum] dojde slávy."
3. Jinak lze slova „chudí duchem" vykládat podle sv. Jeronýma, a to doslova o zříkání se časných věcí. Pak slovo „duchem" [lat. spiritu] znamená, že někteří jsou chudí z nutnosti, těm ale nenáleží blaženost, jež však náleží těm, kteří jsou chudí dobrovolně. A tito mohou být dvojí: neboť ačkoliv někteří mají bohatství, nelnou k němu srdcem:" atd.
atd.
http://revue.theofil.cz/revue-clanek.php?clanek=1386
Upravil/a: annas
0 Nominace Nahlásit |
Bibli nemůžeš číst jako obyčejnou knihu, jako nějakou příručku a
hladat tam logické souvislosti. Pokud lidé podle proroctví a dalších znaků
věděli, že má přijít Mesijáš, tak na to měli být připraveni a ne ho
odmítat. Pokud nepochopili, co se děje, pak se jim obtížně vysvětluje, to
je špatné slovo, že je zde jiná víra, myšlení a pod. Lidé, kteří lpí
na starých názorech nesnadno přijímají nové, aspoň ne hned. (obdoba ve
fyzice – kvantová fyzika nemohla prorazit hned atd.)
Proroci, mezi které patří také Izajáš, patří mezi dost složitou četbu.
Je třeba znát dobu, vztahy atd.
A k tomu co se, ptáš, zda to neměl lépe vysvětlit? Víra se vysvětlit
nedá, buď něčemu věřím, jsem o něčem přesvědčen, nebo ne. Pokud
něco vysvětluji, používám logické argumenty a předpokládám u člověka
určité rozumové i duševní schopnosti. Možná víš, že vědomí
vykonává jen malou část , vše ostatní 90 % dělá podvědomí. A právě
pomocí podobenství oslovoval Ježíš své posluchače (ovečky) a oni díky
podvědomí danou věc „pochopili“ a uvěřili.
Chápu tě, jak to myslíš, ale těžko ti na těchto stránkách řeknu více. Bible je jednak historická kniha, vypovídá o životě tehdejších lidí a pod, ale proč jsou tam zrovna ty kapitoly a v dané formulaci, to nevím. Každou část lze chápat různě, něco člověk pochopí, něco je mu skryto, mnohé věty mají dokonce více smyslů, ale to pochopí jen zasvěcený, já ne. A nedívej se na Ježíše jako na nějakého lektora, který by měl získat co nejvíce lidí, jako nějaký zaměstnavatel, aby měl zisk. Prostě přijmi toto učení ( tím se obracím k současníkům Ježíše a těch, co žili v době, kdy vznikaly knihy , které jsou v Bibli uvedeny), tuto víru a konej podle toho. Budeš mít jiné myšlení, budeš vyznávat a uznávat jiné hodnoty. Volba je na tobě, já tě k ničemu nenutím.
Upravil/a: Kelt
0 Nominace Nahlásit |
K prvnímu odstavci: Podobenství Ježíš používal proto, aby jednoduchým způsobem (přirovnáním k věcem a událostem z běžného života tehdejších lidí) přiblížil hluboké duchovní myšlenky. Ti kdo měli srdce správně nakloněné k Bohu, chápali o čem Ježíš mluvil. Mimochodem, Ježíš svá podobenství (nejen) učedníkům vysvětloval, aby jim správně rozuměli, a dělal to často.
Zmíněný text z knihy Izajáš se vztahuje na Izraelity dlouho před Ježíšovým příchodem. Izraelité tehdy propadali modlářství a Bůh k nim posílal proroky (jako například Izajáše), aby Izrael odvrátil od uctívání model. Jenže oni nereagovali, dělali hluché a nevnímali láskyplné varování. Tak byl Izajáš opět poslán k Izraelskému lidu, aby k nim pronesl slova zmíněných veršů.
Upravil/a: Roman71
0 Nominace Nahlásit |
Otázkou je,
Já si to představuji tak, že Ježíš svým učedníkům dával skutečné, hodnotné, „hutné“ informace a podobenství používal jen k objasnění. Stejně jako to děláme my dnes, když se snažíme někomu něco vysvětlit. Apoštolové ale žili v době, která jim byla nepřátelská, takže ty hodnotné pravdy veřejně moc neříkali a nepsali, vysvětlovali je jen opravdovým zájemcům, ústně a skrytě. Zapisovali a veřejně hlásali jen ta mlhavá podobenství, kterým nezasvěcení nerozuměli a pro zasvěcené sloužila jako pomůcka pro připomenutí skutečných informací. No a to ústní podání se jaksi většinou nezachovalo (čemuž vládnoucí moc jistě ráda pomáhala).
Upravil/a: dubraro
0 Nominace Nahlásit |
Ježíš mluvil v podobenstvích právě proto, aby byla srozmutelná
především prostým, obyčejným lidem. Ti tehdy neměli žádné zvláštní
theologické vzdělání, prostý starověký Izraelec sice věděl o Tóře
(Zákoně) dost, ale pochopitelně mu byly bližší takové ty každodenní
věci, které Ježíš v podobenstvích používal.
Jenže tehdejší izraelská společnost byla stejně jako dnes rozdělená do
více vrstev. Nevýše stáli kněží.Ti byly velice vzdělaní a jejich úkole
bylo vyučovat v synagogách a tehdy ještě sloužit v Chrámu. Znali
dokonale zákon, ale měli skony ho vykládat různým způsobem. Vyučovali
lidi, kontrolovali, jak kdo zákon dodržuje a vyžadovali často přehnaně
striktní dodržování. Sami ale často žili všelijak.
Tyto kněží – v Bibli často nazývané farizeji a zákoníky –
Ježíš napomínal velice přísně, moc je nešetřil, věděl, že mu
rozumí, že vědí, co má na mysli, ale byli to obvykle nejzatvrzelejší
lidé. Podobně tvrdá slova jsou obvykle mířena na ně.
Ježíš tím neměl v úmyslu kněžím uzavřít cestu do Božího království, ale nasazoval jim vyšší příčku než obyčejným rolníkům, řemeslníků a žebrákům. nazasoval ji proto, že věděl, že oni mají dost na to, aby jí zvládli, kdyby chtěli. KOneckonců i mezi jeho posluchači bylo i dost kněží.
0 Nominace Nahlásit |
…o žádné mlžení nejde, bible je jen krásná pohádka pro dospělé, a pro věřící: zjistěte si, jak to bylo s evangelijema, co sepisovatelé bible zatajili…
0
před 3019 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
Nelze lidi svazovat, jak se mají vyjadřovat, jazyk že živá entita, žije si svým vlastním životem.
annas | 5913 | |
Drap | 4652 | |
led | 3008 | |
Kepler | 2836 | |
marci1 | 2243 | |
zjentek | 1663 | |
ivzez | 1445 | |
aliendrone | 1427 | |
quentos | 1424 | |
elkon | 1337 |
Divadlo |
Etiketa |
Kulturní akce |
Literatura |
Náboženství |
Ostatní kultura a společnost |
Historie |