Když jste byli dítětem, zlobili jste hodně? Která byla vaše největší rošťárna?

Panečku – koukám, že zde na webu jsou samí zločinci, nejen Kepler! ;) :D :D

To já jsem byl VZORNÉ dítko, na vysvědčení jsem pravidelně míval vyznamenání a NIKDY jsem neměl dvojku z chování! (2× trojku, ta druhá s podmínečným vyloučením) :D :D :D Jinak ředitelská důtka bývala každé pololetí pravidlem, zřídka jsem se spokojil pouze s důtkou třídní.

Ale učitelé mě asi měli rádi, protože mi dávali lepší známku i tam, kde jsem si to objektivně nezasloužil > z hudební a výtvarné výchovy jsem měl dvojku jen „z milosti“, aby mi to nepokazilo vysvědčení! ;) :)

Však také dodnes pamatuji od útlého prvňáčkovského školního věku téměř pravidelný denní rituál – otec se vrací z práce > „Ukaž mi notýsek!“ > promptně splním, odkládaní by celou věc jen zhoršilo > otec prolistuje, sevře rty > „Připrav si řemen!!“ :D :D :D

Největší rošťárna? Těžko vybrat, ale pro zajímavost > už v první třídě si pro mne a kamaráda spolužáka přišli do školy bengaboys, jelikož jsme podpálili hromadu chroští a nechtěně při tom zařval i poblíž parkující kočárek (naštěstí prázdný)! ;) :D :D

Měl jsem štěstí, že rodiče měli pochopení, kdyby fracka Aliendrona vychovával dospělý Aliendrone, nikdy by fracek Aliendrone nepřežil první třídu! :D :D :D

Co je to hodně? Je a to nějaká stupnice? Nevím podle čeho se řídit?.

Ja som bola „vzorné dieťa vychované aj ulicou“, nielen rodičmi a školou.
Ale priznám sa že asi najväčšia „rošťárna“ bola na jazere.
Klasický rodinný výlet: matky pripravovali jedlo, muži hrali karty a popíjali pivo a deti… no čo iné máchali sa vo vode. Odrazu nás nebolo a keď zahučali okolo nás ponárajúci sa muži, ktorí okamžite skákali do vody a my sme sa so smiechom vynorili (jednoducho sme sa postavili, vody bole len po pás) no, myslím, že zvyšok si určite domyslíte… nie, neboli klobásky na zadkoch, ale tých rečí… českoslovenčina je skutočne bohatá reč.
Prvý samostatný „čunder“, napáchnutí Foglarovými skautskými príbehmi sme sa ako 9–10 roční s bratom vybrali peši spoznávať neďaleké hory. Prešli sme za hranice mesta a okolo nás prešlo auto. Zastavilo, to sused sa vracal domov. A naša prvá samostatná cesta do sveta dobrodružstva skončila týždňovým „zarachom“. Dnes už sa k tomuto môžem priznať, myslím, že tento hrozný trestný čin je premlčaný.

… nebudem přeci přepírat špinavé prádlo na veřejnosti >>> byl jsem velmi hodné dítko (bohužel jsem byl jedinej, kdo si to myslel, a největší rošťárna, nebo už pořádnej *** ???) … jen reakce: když jsem řekl doma, že jsme rozflákali vokno, byl klid a spokojenost, čekali vždy něco horšího …

Já jsem byl vzorné dítko. Dopustil jsem se pouze několika nepředložeností, které snad ani nestojí za řeč a ke kterým mě navedl Lacko nebo Stern. Pouze namátkou:

• vikýřem jsme se s Lackem vykáleli do krejčovské dílny
• na invalidním vozíku pana Andrejse jsme jezdili po ploché střeše výše zmíněného krejčovství, chatrná plechová střecha se prolomila, Leo Stern i s vozejkem propadl dolů a o plech střechy si během letu uříznul levé ucho
• z rozestavěného Nuselského mostu jsme shodili dvousetlitrový sud asfaltu na ulici, po které jezdila auta a chodili lidé

Jak říkám, samé drobnosti, které netřeba dál rzpitvávat…

No , neudělal jsem to sice schválně, mířil jsem jinam, ale podařilo se mi prohodit kus cihly skrze zavřené okno do kuchyně nepopulární sousedky. Přistálo jí to mezi hrnce na šporhéltě a málem z toho měla moribundus, chuděra.

Jako dítě na ZŠ jsem zlobil průměrně. Daleko větší zhovadilosti jsem páchal až později na učilišti.

Házel jsem po lidech na chodníku omítku která se nám na domě odlupovala

Moc ne to co jsem udělal sousedům v sedmi letech do okna bych raději nezmiňoval.Akorát jednu věc tady řeknu že jsem se choval jinač slušně ale lehké zlobení bylo.

Průšvihů jsem pár měl ale spíše jsem byl klidné a hodné dítě. Byl jsem slušně vychovaný, hezky jsem zdravil a byl zdvořilí a učitelky mě hodně chválili, zkrátka takové introvertní dítě. O to ví každého překvapilo když jsem ve škole zničil lavici nebo v hodině vykřikl sprosté slovo na spolužačku. Jinak jsem se moc neprovinil.

Utrhl jsem ve školní šatně z kabátů skoro všechny knoflíky. To byla 5. třída.