Avatar uživatele
Andělé

Není dnes den zákazu smutku?:-)

Stalo se vám někdy,že jste byli hodně smutní,potkali jste v ten den někoho,kdo se na vás krásně usmál a naladil vás na jeho stejnou energetickou hladinu?
Poslední dobou se mi stává,se na mě usmívá opravdu hodně cizích lidí a někteří mě „nenechají na pokoji“ a ptají se,proč jsem smutná.
Dnes jsem byla na projektu,kde jsme se s maminami nasmály,až jsme smíchy brečely. Směju se ráda a často. Ale když jsem jela vlakem domů,cestou mi lítaly hlavou starosti,až na mě padl velký smutek. Zasnila jsem se do ubíhající přírody…ani jsem si nevšimla,že jsme na zastávce,až mě za sklem bodl úsměv průvodčího. Byl to upřímný,krásný úsměv. Vytrhlo mě to ze svých chmurů,ale po chvíli jsem tam byla zase. Na další zastávce stály u přejezdu auta,kde na mě v jednom z nich,mával chlap a překrásně se usmíval. To už jsem se konečně probrala,zamávala a rovněž usmála. Než jsem došla domů,těch usmívajících bylo několik. Jako by dnes byl zákaz smutku nebo co…:-)
Nedávno mě zastavil starý pán a říká: „tak krásná(nojo,chlap:-)) a tak smutná,takové ženy se přeci musí pořád usmívat“…
Tak si říkám,že jednou týdně takový den,kdyby se všichni usmívali,by nebyl k zahození.:-)
Už vás někdo úsměvem odzbrojil či změnil váš den? Děkuji.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 17Pro koho je otázka zajímavá? annas, vagra, anonym, manon, aramah, johana 56, tom004, Drap, anonym, Lucijej, Damiana, briketka10, balca, RyuzakiKate, anonym, anonym, anonym před 4403 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
anonym

Já tedy vím jistě, že dnes je Den výživy a ten dodržuji celkem bez potíží :)) Já se nemám na koho škaredit, usmívám se dost často. Když se dostanu mezi lidi, někdy to asi vypadá divně, usmívám se ze zvyku sama pro sebe.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
briketka10

to co říkáš se mi stáválo dříve, dnes nebývám smutná naopak
se směju i na své nepřátele, protože to je vejvíc odzbrojí
a smích je prospěšný všem :))

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
manon

:) Nevím jesli dnes, ale ti lidé, co úsměvy a občas i lichotky rozdávají a umí zvednout náladu, jsou asi chvalabohu v každém městečku či městě :)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Já snad nebyl smutný i na pohřbu své matky.Zní to sice divně,ale já bral a beru život s humorem a snad i já dokáži lidi rozveselit pouhým pohledem,úsměvem a věřím,že mezi lidmi to tak zůstane,že budou brát i rozdávat úsměvy ať je jakákoliv doba.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
tom004

Mohl bych napsat totéž jako >barbakán<. Ale ten Den výživy, no tak tam mám velké významné mínus. Při výrobě klobás a jiných dobrot, zkrátka mínus. 🙂

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
dudu

Život mě naučil, že i grimasa zvaná úsměv může být klamná. Také patřím k lidem, kteří se většinou usmívají, ale pro jistotu i své přátele upozorňuji, že často nejde o úsměv, nýbrž o profesionální škleb. Např. u pana Gorbačova platilo varovnání, že se za jeho tzv. zlatým úsměvem může skrývat železný zub!

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Drap

V tomto případě snad stále ještě platí, že čím víc dáváš, tím více můžeš dostat. Snažím se ke všemu přistupovat s humorem a s úsměvem. Upřimný úsměv je velice dobrí zbraň a vynikající vyjednávající strategie.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

Sama skutečný smutek neznám a tak se na všechny usmívám.
Doplňuji:
I smutek by se měl brát s úsměvem a nadhledem a nenechat se jím ovládnout.

Upravil/a: anonym

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Damiana

A víš, že jsem dneska zrovna na něco podobného myslela? Jsem smíšek, mám velký smysl pro humor, skoro všechno obracím ve vtip, ale hodně lidí to až šíleně provokuje a mají tendenci mě usměrňovat a „uklidňovat“.
Lidi vůbec berou všechno (a hlavně sebe) moc vážně – a potom nemají být ve stresu a v depresi. Naučit člověka myslet pozitivně a dělat jen věci, které jsou k něčemu, netrápit se zbytečnostmi, umět si užívat život a nenakládat na sebe všechnu tíhu světa, nevybírat si jen to negativní, nemít škodolibou radost z cizího neštěstí – to je dost těžké. Jde to nejlépe tehdy, když dotyčný nalezne „spřízněnou duši“, která je „nad věcí“. To se pak i z morouse může stát optimistický člověk. Někdy ale bohužel i naopak – takový emoční upír, který si ve své zlobě libuje, dovede vysát energii a zničit skvělého člověka. Stačí zamindrákovaný, sebestředný blb, do kterého se zblázní nějaká milá dívka, která mu chce snést modré z nebe. Bohužel, „snáší“ obvykle pouze ona. To, že to nedopadne dobře a z milé dívky se časem stane nešťastné neurotické stvoření, to je nasnadě…Ale to jsem zase odbočila…:-)
Já mám ráda legraci, ironii i černý humor. Nemám problém se smát na lidi kolem sebe, ale je fakt, že (jak jsem psala) tím paradoxně dost lidí vytáčím. Ale to je jejich problém. Já se otrávit nenechám!
Máš pravdu, lidi by se měli více usmívat – kdo se má pořád koukat na ty jejich kyselý ksichty!:-)

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Andělé

Milá Damiánko 🙂,
máš pravdu,člověk se musí naučit myslet pozitivně,myslím,že s tím nemívám problém,jen do doby,než mi někdo z minulosti chce stále lézt do života a já se s tím stále peru,abych zapomněla. Celkem se daří,ale kvůli dětem se stále vídáme,tak je to pro mě někdy těžké,kord,když se neustále nenechá odradit. Ale jsem velká holka,z cesty prostě už nesejdu. Jen mě to někdy občas ještě rozhodí a rozesmutní. Ale ti usmívající lidé mně vrátili zase zpátky na zem…:-))))

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

Jj, oni obvykle ti, kteří nám nějak v životě zatopili a smázli ten úsměv z tváře, mají náramný čich na to, kdy se začít znovu zjevovat. Ve chvílích, kdy je člověk nejvíc zlomený a potřebuje pomocnou ruku to ne, to si ještě plivnou, ale jakmile se zas jeden postaví na vlastní nohy, trochu se otřepe a začíná se mu dařit – hup a jsou zpátky jako nedoléčená angína… Jde jen o to umět se poučit ze svého zklamání, nenechat se zmást myšlenkami na to co bylo kdysi krásné ani ze sentimentu znovu nepodlehnout – když zbytek byl opravdu hodně ošklivý. Prostě umět jít dál. 🙂 Nedorozumění mezi lidmi je něco, co se dá si vyříkat, ale jestli bylo opravdu ublíženo, je třeba se mít na pozoru, protože historie se bude opakovat – je to takové nepsané pravidlo, bohužel. Přeji ti, milá Andělé, ať ti tvůj nově nalezený šťastný a upřímný úsměv jen tak znovu nezmizí – a když už ho máš, tak ho (pořádně!) ukaž! 🙂

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

Damiánko,tj.to,co jsem asi potřebovala „slyšet“. Jsi rozumná a Tvých rad si vážím. Napsala jsi to opravdu moc hezky,máš naprostou pravdu. Historie by se stejně opakovala…Stále ale nechápu,když už jsem došla až sem,proč to pořád tak bolí. Četla jsem,že někdy člověk zažije takovou bolest,která ho zlomí a nezapomene nikdy. Ale musím věřit,že to časem úplně zvládnu. Jeden člověk a tolik letité bolesti,to mě až děsí.

Tvá slova mě nějak nakopla,jako už jednou,když jsi mně upřímně odepsala odpověd na mou nedochvilnost. Vzala jsem si to k srdci a už dodržuju domluvené návštěvy,či schůzky. 🙂
Mám Ti zač poděkovat,vážím si toho,jsi zlatíčko.:-)

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Damiana

Proč tě to bolí? Protože jsi citlivý a empatický člověk. O to snadnější je nechat se znovu zlomit – pokud to s tebou někdo opravdu umí. Navíc společné bývalé zážitky a hezká slovíčka v pravou chvíli – to musí být člověk opravdu už někde jinde, aby se nenechal zlomit. Proti milostným šrámům z minulosti báječně pomáhá nová láska – nebo mít pro koho žít a věnovat se tomu naplno. Dát šanci něčemu (někomu) novému. Nedlít v minulosti a nechovat se jako by se vlastně nic nestalo. Stalo – a „ničím“ se člověk nikam neposune. Chce to pevné nervy a dobré zázemí. Jde to. Lidské tělo se má náramně rádo a pokud není jiný handicap, rve se. Jsem ráda, že se ti daří, že jsi se posunula dál. Jsem ráda, že ti mé rady k něčemu byly a že sama cítíš, jak jsi se v životě znovu našla. Vážím si tvé upřímnosti i díků a přeji ti hodně lásky. To je to nejkrásnější co nás v životě může potkat.

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

Příspěvek smazán administrátorem.

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

oprava: lidé mě vrátili zase…

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

mila , zlata andele .., vzdyt vy s ena nas usmivate i z te vasi avatarske foticky … , ne nadarmo jste si ji vybrala …
jinak : ja mavam take detem, nebo lidem co postavaji na moste nad dalnici, mavaji na auta .., nebo stojim prvni na prejezdu a mavaji deti z vlaku … ja mavam vlastne skoro vzdy, kdyz je k tomu prilezitost a ten usmev me naskoci tak nejak automaticky .. :) -iv-

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

Jé,moje zlatoučká -iv- 🙂,
jsem moc ráda,že jsem tu na Vás narazila…vždy mě tak krásně potěšíte,děkuju moc.:-)
Úplně Vás vidím,jak máváte a usmíváte se.. Na Vás bych také hned mávala a usmívala se…škoda,že jste tam dnes také nestála…
Já jsem se sama sebe jako smutnou nevnímala,jen jsem byla na chvíli zamyšlená,ale asi to na mně bylo vidět na tisíce kilometrů,tak mě v tom nikdo ani na chvíli nenechal,hned se na mě celý svět usmíval,jako by mi smutek zakázali.:-D
Sama se také ráda usmívám,máte pravdu,jde to nějak samo,i lidé vídávám se usmívat,ale tolik usmívajících lidí v jeden den,to je opravdu pěkné.:-)
Ráda jsem Vás tu -iv- „potkala“.:-)))

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

Dudu,taky pravda…:-)))

Tome004,no já zrovna,když jsem četla Bohemicu,se cpala párečkama,až mně málem zaskočilo,že je Den výživy…:-)) A na stolku už mi voní horká griotka,no tak to nevím teda..:-))

před 4403 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
briketka10

tome klobásy vyrábět neumím, ale pekla jsem si vinné klobásky
a ty byly ani se mi sem nevejde ten popis chuťi musím si je
znovu koupit, jak se mi povedly mňaminečky :D))

před 4403 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

Všem vám děkuji za odpovědi. Jako bych vás viděla se na mě usmívat.:-))
Barbakane,ty jsi vážně nebyl nikdy smutný? To se máš. Ty už si mě rozveselil tolikrát,stačilo by potkat jen Tebe a bylo by po smutku snad nadobro.:-D

Opravdový smutek jsem poznala před pár lety a dodnes mě občas přepadne. Sama se také ráda na lidi usmívám,dokonce se jím dá odzbrojit i morous,ale dnes už mi bylo divné,že snad každý druhý se na mě tak široce usmíval…
Máš pravdu,úsměvy mezi lidmi snad zůstanou v jakékoliv době,tj.povzbu­zující.
Děkuju,posílám na oplátku úsměv všem.:-)))

před 4403 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
anonym

No,smutný jsem párkrát byl,vážně,ale vydrželo to jen krátkou chvíli.Já hrozně užívám toho vzácného koření. 😁

před 4403 dny Odpovědět Nahlásit
Avatar uživatele
Andělé

Já si chci takýýý to vzácné koření…:-D))))

před 4402 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek