Když se někomu zdají sny, znamená to, že mu správně funguje mozek?

Disraeli

Rokio, to se mi moc nezdá. Nemusí to být známkou ničeho takového. Člověk si taky nemusí sny vybavovat a vyspat se může dost naprd..Ne/pama­tování si snů je většinou o něčem jiném a kvalita spánku sice může hrát roli, ale je to jen jedné z faktorů a to spíš těch míň důležitých..

Je třeba MOŽNÉ, že když si člověk nevybavuje nějaké sny, nejspíš nebyly moc emocionální (třeba strašidelné) a proto si je zrovna nepamatuje, nebyly důležité/zapa­matovatelné – ale taky to nemusí platit. Takže to může být známkou, že se dobře vyspal, že není vyčerpaný, bude psychicky v pohodě a měl klidný spánek. Avšak to jen jen MOŽNOST a nikoli pravidlo.

jirka F

Disraeli: A proč se mému tátovi sny nezdají a říká mně že tobě se sny zdají a mně vůbec.

Disraeli

Zkrátka si je nepamatuje. A to může mít více důvodů nebo faktorů, které to mohou ovlivňovat. Zvyk, jinak nastavený mozek a paměť (přístup), otázka osobnosti; záleží taky, kdy se člověku zdají sny (v kterou dobu), a kdy se vzbudí (dá se říct, že pokud se vzbudí hned po REM fázi nebo během ní, tak si sny zpravidla pamatuje – přinejmenším po probuzení; po REM fázi následují ve spánku jiné fáze, kdy se sny nezdají… A během té doby, se ty sny většinou zapomenou); roli hraje ne/pravidelný spánek a spánkový režim, kvalita spánku, šok při probuzení (zvuk, budík, prudké vzbuzeni někým, něčím). Otázka psychiky. Taky lidí se většinou nesnaží si vědomě své sny zapamatovat, nemyslí na to, nejsou důležitou součástí jejich (vědomého) života, případně je i ignorují. Apod. Takže to jde kolikrát automaticky, že si člověk sny vybavuje nebo nevybavuje. Často to pramení z osobnosti a toho, jaký význam těm snům člověk příkládá.
Dá se zjednodušeně říct, že je prostě zvyklý, že si je nepamatuje.

Sny jsou více záležitost podvědomí (nevědomí), takže si je vědomě vybavovat nemusíme… I přesto jsou životně důležité.

Kolikrát si sny pamatujeme i po ránu, po probuzeni, aniž bychom na to mysleli. A brzy (během dne) je zapomeneme a ani si nepamatujeme, že jsme si je po probuzení pamatovali. :D

Sny si pamatují většinou ti, pro které jsou sny důležité a myslí na ně. Taky „se jim častěji zdají“ (víc si je pamatují) a tím na ně mohou i více myslet. A z toho důvodu se jim budou zdát další (tj budou si je pamatovat). Kdežto ti, kteří si už své sny nepamatují/ne­vybavují vůbec nebo skoro vůbec to mají „jednodušší“ v tom, že na sny nemyslí a nepřemýšlí o nich, když nemají o čem (dá se říct, že už jakoby vypadli z toho zvyku si sny pamatovat. Teď je jich zvykem si je nepamatovat).
Pokud má zájem si ty sny pamatovat, stačí si před spaním (nebo i během dne) párkrát říct, že si po probuzení bude své sny pamatovat, to je celé. Nemusí to fungovat hned první noc, ale po pár dnech se to změní a minimálně za týden už by to mělo u každého fungovat. Zkrátka si říct něco jako, dnes v noci budu snít a po probuzeni si je budu pamatovat.
Sny si lépe pamatujeme (i do budoucna), pokud na ně myslíme a i zpětně si je vybavujeme, připomínáme a přemítáme o nich. Rozhodně pomáhá si je taky zapisovat – protože se opravdu snadno zapomínají (jak jsem psal, ráno si ještě můžeš něco vybarvovat, večer už až nemusíš vědět, že se ti něco zdálo). O sny se většinou až tolik lidí nezajímá a „neexperimentuje“ s nimi a se spánkem. Ti, co je zajímají, si je i vykládají ve snářích, přikládají jim význam; pro koho jsou důležité, ten si je i zapisuje nebo dokonce i analyzuje; velmi důležitou roli hrají pro ty, kteří se snaží o lucidní snění (nebo ho rovnou už provozují… To taky není těžké. Vědomé sny jsou jedny z nejlepších zážitků, neb zažít můžeš opravdu cokoli a limitem je jen představivost. Zážitek/sen samotný, je jako reálý).