Kedy ste si našli prvého priateľa/ku?

mně je šestadvacet a ještě jsem s žádnou nechodil. Nikdy není pozdě začít…a naopak snažit se příliš brzo jen proto, „že už všichni někoho maj“, je kardinální blbost.

Prvního přítele jsem potkala, když mi bylo 20, chodidili jsme spolu 1,5 roku. Pak ale dlouho nebyl nikdo. Druhý byl až můj manžel.

mě bylo 14 a půl když jsem jela se školou na hory tam jsem potkala mého už manžela chodily jsme spolu 5 let pak se vzali a jsme spolu.

Nevím jestli se tomu dá tak říct,ale myslím že ano..Byli jsme pořád spolu a to myslim celkem přesně vystihuje chození,bylo mi tehdy 5 nebo 6 let.

Asi kolem 17 let.A byl jsem šťasnej.

Mě bylo 14, jenže po mě chtěl pořád sex a byl hrozně majetnickej. Nemohla jsem bez něj nikam. Tak jsem se na něj vybodla a začla chodit hned s dalším, ten chtěl to samý, ale nechtěla jsem já, tak se rozešel prozměnu on. V 16,5 jsem potkala mýho současnýho manžela…:-)

Já jsem nejdřív chodila s jedním takovým pitomcem. Vlastně jsem ani nikoho nechtěla, ale začalo se o mě všeobecně šířit, že jsem lesba a to mi fakt vadilo. Budete si myslet, že jsem tehdy byla úplně blbá… NO, já si to o sobě taky myslím… Tak jsem se jednoho chytla a vlastně se mi ani niak nelíbil. Bylo mi tehdy 17. A začali jsem si s polu. Po týdnu jsem ho chtěla poslat do háje, ale pak najednou skoro všichni začli: No vidíš, už jsi taky normální, už někoho taky máš… A to se mi líbilo. A tak jsem s ním byla půl roku. Byl to debilní důvod, já vím, ale bylo tehdy docela fajn, nebýt za lesbu.

Nejhorší bylo, že po mě chtěl v sexu dost podivný praktiky a měl i divný požadavky. To tady nebudu rozepisovat. Já to ale nevěděla, že to není normální, protože jsem byla panna, když jsme se sčuchli. Sice jsem věděla o sexu dost, ale jak vypadá norální vztah, to jsem teda potuchy neměla. To jsem se dozvěděla od svých kamarádek až po rozchodu, že tohle není normální…

Nakonec jsem z toho měla víc problémů než užitku. Po půl roce začal být agresivní a hodně pil. A já se rozhodla, že ho pustím k vodě. Měla jsem strach mu to i říct narovinu, protože jsem ho už trochu znala a tak jsem mu to jenom zavolala. Následovaly strašný scény. Potom dal jakoby pokoj, ale kdekoliv jsem se objevila na diskárně, tak tam byl a neustále mi byl za zadkem. Hrůza.

Taky mě začal sledovat, následovaly zoufalé telefonáty a tak. Bylo to děsný. Dokonce to musel jít s jeho otcem řešit můj táta. Chodil totiž v noci kolem baráku a koukal do oken, jestli mě neuvidí projít v kalhotkách. Na seriál Ulici moc nekoukám, ale to co tam bylo s tím pronásledování, tak to já měla v bledě modrým taky, ale bylo to trochu víc o násilí. (Teda kromě toho únosu a vyhrožování zbraní, věznění a tak.)

Nakonec dal na nějaký čas pokoj a já dlouho nikoho nechtěla. A už mi bylo jedno jestli jsem za lesbu.

Pak ve 20 jsem potkala svého muže. Když se dozvěděl ten můj bejvalej, že někoho mám, tak to začalo nanovo. Kolikrát přišel s kamarádem toho mýho kluka zmlátit, ale můj manžel měl vždycky dost kamarádů. Nejdřív mi ani nevěřil, že někdo takový vůbec může být, ale nakonec uvěřil. Potom najednou dal ten de.il pokoj. Nevím, co můj manžel udělal, ale jenom řekl, že to je vyřešený. Jsem mu vděčná dodnes.