Kdo přišel s teorií, že nejí-li se u jídelního stolu, nedojde k pocitu nasycení? Je tato teorie někde k dohledání?

V dnešní době je mnoho z nás zaplaveno radami o tom, co jíst, kdy jíst a kolik jíst. Vedle těchto rad, které se týkající s kalorií a výživy jste možná slyšeli, že byste se měli vyhýbat jídlu, když stojíte nebo ležíte, , jak tomu bylo ve starověkém Řecku nebo Římě.

Zdá se, že to dává smysl, ale kolik vědeckých důkazů existuje pro podporu této rady?

Existují důkazy o tom, že absorbujeme sacharidy pomaleji při jídle vleže ve srovnání s jídlem vsedě, což je pravděpodobně způsobeno rychlostí vyprazdňování žaludku. Jenže pomalejší absorpce uhlohydrátů je obecně považována za zdravou, protože zabraňuje velkému zvýšení hodnoty inzulínu

Ale naopak může jídlo při ležení zvýšit riziko rozvoje gastroezofageální refluxní choroby (GORD), což je stav, kdy se obsah žaludku vrací zpět do jícnu prostřednictvím srdečního nebo jícnového svěrače, což je svalový prsten, který řídí průchod potravy z krku. do žaludku. Tento stav se vyskytuje s rostoucí celosvětovou prevalencí a může způsobit značné problémy, které se často zaměňují s infarktem.

Přestože neexistuje téměř žádný publikovaný výzkum, který by konkrétně zkoumal účinek stravování vleže na příznaky GORD, Americká vysoká škola gastroenterologie doporučuje vyhýbat se v ležení po dobu dvou hodin po jídle , což by naznačovalo, že stravování vleže samo o sobě je pravděpodobně nerozumné. Jelikož GORD mírně zvyšuje riziko vzniku závažnějších stavů, včetně Barrettovy rakoviny jícnu a jícnu , je to pravděpodobně špatná zpráva pro ty z nás, kteří si chtějí osvojit životní styl římských banketů.

Je tedy lepší jíst, když člověk sedí, stojí nebo leží? I když není dostatek vědeckých důkazů, aby bylo možné s jistotou konstatovat, že stravování v obou prvních polohách je vhodnější, je pravděpodobné, že pokud si uděláte čas, jde o varianty, které jsou zdravější pro trávení než jídlo vleže.

Podrobnosti v odkazu.

http://thecon­versation.com/e­ating-standing-up-is-it-really-bad-for-you-70832

--
Myslím si, že nejvhodnější je jídlo konzumovat vsedě. Pokud je to možné, tak u společného stolu. To svědčí spíš o soudružnosti, prospívá etiketě atd.

ttps://www.no­vinky.cz/zena/vzta­hy-a-sex/clanek/zazrak-spolecneho-stolovani-j40019201

Upravil/a: annas

Ono jde spíše o to, že u jídelního stolu jíme v klidu, pohodě a déle (min. 30 minut), než když jídlo „zhltnem“ někde jinde, třeba v počítače, TV ap.
Společné stolování u jídelního stolu není jen krásný rituál – je to především zdravější pro všechny zúčastněné. Na jídlo se plně soustředíte a díky společnému stolování je jezení pomalejší. Po jídle se budete cítit sytější, a protože pečlivěji potravu rozžvýkáte, nebude vás po něm bolet břicho.
Nejdříve asi za půl hodiny od chvíle, kdy začnete jíst, se uvolňuje hormon sytosti leptin z vašich tukových buněk do krevního řečiště, odtud putuje do mozku, kde vyvolá pocit sytosti. Po pouhých 5 minutách rychlého svačení tedy ještě můžete mít hlad a tendenci dojídat se sušenkami a slazenými nápoji z všudypřítomných automatů. Jak se dostat ze začarovaného kruhu ven? Jezte pomaleji a s veškerou pozorností upřenou k jídlu. 🙂
https://www.di­xo.cz/proc-nejist-doma-u-televize-a-v-praci-u-pocitace/

Zjednodušene, toto tvrdenie sa nezakladá na pravde. To si vymysleli naši predkovia, aby ich malé deti jedli pri stole a nie pri hrách.
Keď sme u predkoch, len pozrite na staré obrazy, koľké znázorňujú hostiny, jedenie v prírode. napríklad Manet Raňajky v tráve https://upload­.wikimedia.or­g/wikipedia/com­mons/9/90/Edou­ard_Manet_-_Luncheon_on_the_Gr­ass_-_Google_Art_Pro­ject.jpg
Keď si v záhrade, alebo na výlete opekáte zemiaky v pahrebe, špekáčky nad ohňom máte po skončení pocit „nenasycení“?

🙂 To snad né…

Bullshit. Já dlabu u kompu u odpovědí a hlad nemám.

Aha, tak proto jsem „věčně hladová“. U jídelního stolu jen snídám 😁

Já v bytě ani „jídelní stůl“ nemám. U stolu jím pouze, když si zajdu do restaurace. Doma jím u počítače. A pocit nasycení mám tak i tak.

Hádám, že s tou teorií přišel někdo, kdo je placen za to, že vydá čas od času nějakou studii. Zrovna na nic smysluplného se mu ale nedařilo přijít, začal se bát, aby nepřišel o peníze nebo o místo, tak sesmolil alespoň nějaký blábol.